„Měli bychom se vrátit k debatě o tom, co jsme schopni dnes vyrábět. Jsme schopni něco vypěstovat nebo vychovat, ale už ne zpracovat. To si myslím, že je důvod, proč je tu tak málo českých potravin. Vyvážíme živá zvířata a dovážíme maso. Vyvážíme obilí a dovážíme mouku. To přece nemá logiku,“ řekl na úterní tiskové konferenci Prouza.
Podle něj je zapotřebí i s pomocí státu více investovat do produkčních kapacit. nejde totiž o neochotou řetězců české zboží kupovat. „Když se bavím s obchodníky, říkají: ‚My bychom rádi více českých potravin, ale nemáme dodavatele‘“.
Čechů, kteří utrácejí za kvalitnější a často dražší potraviny, přitom přibývá. Podíl lidí, kteří nakupují podle kvality a nikoliv nízké ceny, se za pět let zvýšil o pět na 40 procent. Přesto má Česko šesté nejlevnější potraviny v Evropské unii. Podle Eurostatu jsou potraviny levnější například v Polsku, Rumunsku, Bulharsku nebo Maďarsku.
Promoakcí přibylo
Pokud by se do statistik Eurostatu, které srovnávají ceny potravin v EU, započítaly i akční slevy, dopadlo by patrně Česko ještě hůř. Téměř každá druhá koruna se v obchodech utratí za balené potraviny a drogerii v akci. Podle dat agentury GfK po krátkém loňském poklesu opět letos vzrostl objem peněz vydaný za akční zboží z loňských 46,3 procenta na 46,6 procenta.
„Dokonce i ve srovnání se Slovenskem máme levnější potraviny. Jedním z důvodů je, že český obchodní trh je brutálně konkurenční. Máme zde osm velkých zahraničních řetězců, dva velké české řetězce a neformální vietnamský řetězec,“ řekl Prouza.
Zatímco ve Velké Británii se čtyři největší řetězce dělí o 68 procent trhu (všech výdajů domácností), v Česku je to jen 42 procent a mají tedy mnohem méně místa. „Konkurence, nebo tlak v rámci maloobchodního trhu je dost vysoký. Když se podíváme na podíly jednotlivých hráčů, je tu jeden s větším podílem a potom vyrovnaný podíl ostatních. Vytváří to větší tlak na maloobchodníky,“ uvedl Ladislav Csengeri z agentury GfK.
Řetězce vyčistily portfolia vlastních značek
Zároveň také roste podíl privátních značek, který je však oproti západním zemím stále nízký. Z analýzy GfK vyplývá, že v ČR je v objemu zboží 22 procent privátních značek, v Německu 38 procent, v Rakousku 32 procent a v Polsku 19 procent.
Podle Prouzy se dříve diskutovaný problém takzvané dvojí kvality potravin už privátních značek netýká, protože řetězce „vyčistily“ po veřejné i politické debatě své portfolio vlastních značek. „Dneska už nenajdete privátní značku, která by měla jiné složení v ČR a v jiné další zemi,“ řekl prezident SOCR.