Důkazy, které proti některým z nich zatím policie shromáždila, se totiž podle mnohých právníků i ekonomů pohybují na hranici prokazatelnosti trestných činů. "Zákony, které platily před třemi pěti lety, byly nedokonalé a umožňovaly v mnohých případech provádět majetkové operace, které jsou jinde ve světě zakázané," říká ekonom londýnské Merrill Lynch Miroslav Nosál. Právník Tomáš Sokol doplňuje: "Jak jsem sledoval některé případy, mám dojem, že ne vždy skončí tito pánové nakonec za mřížemi."
Po pěti letech vyšetřování má brzy začít první soud - s někdejším šéfem kladenské Poldovky Vladimírem Stehlíkem. Muž, který řídil kladenské ocelárny a po jehož nuceném odchodu podnik záhy zkrachoval, si dnes hodně věří. "Soudní proces vyhraji." A hned dodává: "Neprokázali mi jediný úmyslný majetkový čin." Rovněž policisté, kteří se na vyšetřování případu podíleli, přiznávají, že shromážděné důkazy jsou v části obžaloby na hranici trestní odpovědnosti.
Huť Poldi podle závěrů policejního vyšetřování přišla kvůli transakcím s rodinnou firmou Vladimíra Stehlíka o 67 milionů korun. Druhá část obžaloby je pak postavena na skutečnosti, že Vladimír Stehlík a jeho spolupracovníci neodvedli za své zaměstnance zdravotní pojištění celkem za 25 milionů korun. "Jenže neplacení zdravotního pojištění nebylo v době, kdy jsem byl v čele hutí, trestným činem. Peníze jsme použili na placení dodavatelům, rozhodně nikde záhadně nezmizely," tvrdí Stehlík.
Bez konkrétních výsledků možná skončí i případ někdejšího majitele brněnské Královopolské Zdeňka Pánka, který privatizační úvěr splácel z prostředků strojíren. "Na Pánka byla podána už i žaloba, případ je ale nyní na mrtvém bodě. Leží totiž na Vrchním soudu v Olomouci, který má rozhodnout o tom, zda bude stíhání Pánka vůbec pokračovat," říká dobře informovaný policejní zdroj.
Třetím z podnikatelů, na které už byla podána obžaloba, je Lubomír Soudek, jehož žalobce viní z toho, že ze Škody Plzeň pro svou soukromou firmu odčerpával peníze prostřednictvím dlouhodobých půjček.
Jeho případ se policii podařilo až k podání žaloby dovést za rekordních zhruba sedm měsíců.
Maroušek: šetření v počátcích
Komplikovaně policie prokazuje rovněž majetkové trestné činy bývalému šéfovi ČKD Jiřímu Marouškovi. Obviněn z podvodu a vzat do vazby byl začátkem minulého týdne kvůli podezření, že transakcemi s akciemi strojíren připravila jím vedená manažerská firma Inpro stát o 276 milionů korun. Věc má háček. Maroušek policistům tvrdí, že obchod byl koncipován tak, že stát nakonec ošizen nebyl.
Inpro se v roce 1994 při koupi akcií ČKD od státu - po 405 korunách za kus - zavázalo, že pokud akcie během pěti let prodá dráže, cenový rozdíl státu uhradí. V roce 1997 Inpro prodalo 12,75 procenta akcií ČKD zahraničním investorům po 1000 korunách, státu však žádné peníze neodvedlo.
Placení státu se Maroušek vyhnul podle tvrzení jeho blízkých spolupracovníků tím, že uzavřel na prodej akcií opční smlouvu - zisk tak údajně neinkasovalo Inpro, ale další účastníci transakce.
Policisté se proto snaží rychle prověřit další podezřelé majetkové transakce v ČKD. Nyní především prokazují, kam zmizelo 152 milionů korun z půjčky státní Konsolidační banky, které Inpro získalo v roce 1996 na přestěhování podniku ČKD Dukla a z jejíchž prostředků se půjčka splatila. Další podezřelé transakce se týkají nikdy nerealizovaných poradenských a konzultačních služeb, za něž si Inpro v ČKD účtovalo mnohamilionové částky.
Ostravské hutě: jeden obviněný
Několik trestních oznámení kvůli podezřelým transakcím prověřovala policie i v souvislosti s ostravskými ocelárnami Vítkovice a Nová huť.
Výsledek je zatím jediný: za neplacení sedmdesáti milionů korun sociálního a zdravotního pojištění v loňském a na začátku letošního roku je stíhán někdejší finanční ředitel Nové huti a společník manažerské firmy Petrcíle Ladislav Císař.
Na rozdíl od Stehlíka je jeho případ průkaznější - od roku 1999 je neplacení odvodů speciálním trestným činem.
Další případy v souvislosti s hutními firmami jsou teprve v přípravném řízení.
Firmy jsou na tom špatně
Ať už policie a soudy nakonec prokážou trestní odpovědnost manažerů, či nikoli, jedno mají všechny společnosti vedené někdejšími průmyslníky společné. Skončily ve zbědovaném stavu a stát je podporuje, aby nezkrachovaly. Výjimkou jsou již zkrachovalé hutě Poldi, které stát po odchodu Vladimíra Stehlíka nechal projít bankrotem.
Ekonomové se shodují, že česká manažerská elita devadesátých let neměla schopnosti vést firmy dlouhodobě k prosperitě. "Vina je i na bankách, které nerozpoznaly okamžik, kdy je již podnik příliš zadlužený na to, aby byl schopen peníze vracet. Spočívá i na dalších majitelích včetně státu, kteří působili jako akcionáři většiny firem, privatizovaných manažerskou cestou," soudí Miroslav Nosál z Merrill Lynch.
