Nadia Calviño, španělská ministryně hospodářství, v neděli promluvila na televizní stanici La Sexta. Mimo jiné zmínila, že španělská vláda podniká kroky k uzákonění univerzálního základního příjmu. Chce tak pomoci rodinám zasaženým koronavirem ze všech sociálních a demografických vrstev.
„Provedeme to co nejdříve. Chceme, aby to bylo užitečné nejen pro tuto mimořádnou situaci, ale aby to fungovalo i po ní,“ uvedla ministryně v televizi.
Myšlenka se zatím nachází v rané fázi a není jasné, jak by španělský systém základního příjmu měl vypadat, ani kdy se ho Španělé dočkají. V principu jde ale o to, že by vláda poskytla občanům měsíční platby bez jakýchkoli podmínek. Vyplácená částka se může lišit v závislosti na demografických faktorech, jako je věk.
Pokud by nepodmíněný základní příjem skutečně vešel v platnost, stalo by se Španělsko první evropskou zemí, kde by toto opatření začalo plnohodnotně fungovat. Přitom, jak píše Forbes, nejde o nijak novou myšlenku, o principu základního příjmu se mluvilo už v 16. století.
Guy Standing, profesor na londýnské univerzitě SOAS, říká, že zatímco dříve byl model univerzálního základního příjmu ve Španělsku žádoucí, nyní je nezbytný. Standing tvrdí, že neoliberální struktury španělské politiky a soukromé a podnikové zadlužování vedly ke vzniku křehké ekonomiky, pro kterou může mít i malý hospodářský pokles obrovské následky.
Šťastní, zdraví, ale bez práce
Jenže jak poznamenává ekonom Oliver Reynolds ze společnosti FocusEconomics, překážkou v zavedení základního příjmu je nedostatek kapitálu k tak velké a dlouhodobé investici, zvlášť když se zrovna rozjíždí vlak recese. „Fungování univerzálního základního příjmu v tom tradičním slova smyslu je ve Španělsku vysoce nepravděpodobné,“ myslí si Reynolds.
Podobné problémy vidí v zavedení opatření i český ekonom skupiny Deloitte David Marek. „Obecně, pokud bychom chtěli tímto nahradit existující sociální systémy, pak by to bylo buď extrémně drahé řešení, anebo by naopak ta dávka byla natolik nízká, že by neřešila základní potřeby lidí. Nejsme zkrátka dost bohatí na to, abychom si to mohli dovolit, a platí to pro všechny země světa, i ty nejbohatší, mezi které Španělsko a ani Česko samozřejmě nepatří,“ říká Marek.
Otázkou také zůstává, zdali španělská vládnoucí koalice dokáže v parlamentu dosáhnout většiny potřebné pro prosazení opatření. Zatím to vypadá, že se chce vrhnout do systému základního příjmu po hlavě. V Evropě jsou ale země, které s podobnou myšlenkou už pracovaly.
Jak říká Jakub Vintrlík z tiskového oddělení ministerstva financí dosavadní experimenty ověřující funkčnost nepodmíněného příjmu zpravidla probíhaly na omezeném prostoru a nikoliv plošně. „Podporovaná skupina pak vždy byla definována tak, aby u účastníků byly předpoklady pro úspěch. Zaručený příjem jim měl vytvořit podmínky pro hledání kvalitní práce, pro vzdělání a rozvoj. Žádný těchto experimentů však nepotvrdil předpoklady a většina skončila dříve kvůli finanční neudržitelnosti,“ uvádí Vintrlík.
V roce 2019 například skončil pokus Finska, který měl testovat, jak se projeví zavedení garantovaného měsíčního příjmu na číslech nezaměstnanosti. Dva roky proto finská vláda vyplácela dvěma tisícovkám lidí bez zaměstnání měsíční platbu ve výši 560 eur (přes patnáct tisíc korun). Ti, kteří se pokusu zúčastnili, uváděli, že byli šťastnější a zdravější, většina z nich ale byla na konci pokusu stále bez práce.
Podle Vintrlíka by zavedení nepodmíněného příjmu v tuzemsku nedávalo smysl. „Disponujeme totiž relevantními a vhodně zacílenými nástroji sociální politiky, které efektivně pomáhají vyrovnat se s nepříjemnými událostmi, jako je ztráta příjmu v důsledku nemoci, péče o dítě či nezaměstnanosti.“
