Europarlament navrhuje mnohem tvrdší podmínky pro zemědělce než ministři zemědělství. O podobě, která zásadně změní zemědělství v dalších sedmi letech, se bude ještě jednat v rámci takzvaného trialogu - v trojúhelníku mezi Evropskou komisí, Radou ministrů EU a Evropským parlamentem.
Málokdy podle Pýchy dochází při jednáních na úrovni trojúhelníku Rada EU - Evropský parlament - Evropská komise ke kompromisům. „Málo jsou vnímány názory zemědělců a jsou především upřednostňovány názory ochránců životního prostředí,“ řekl na tiskové konferenci.
Narážel například na vizi takzvané Zelené dohody (EU Green Deal), podle níž má zemědělství výrazně zezelenat. Do roku 2030 se má množství pesticidů snížit o 50 procent, objem hnojiv o 20 procent a plochy ekologického zemědělství navýšit o čtvrtinu. Proti tvrdým cílům jsou čeští zemědělci bez ohledu na velikost, psala dříve redakce iDNES.cz.
Společná zemědělská politika, která je zásadním dokumentem pro rozdělování dotací a pravidla v zemědělství, měla původně platit už od roku 2021. To je nereálné, možný je až dvouletý odklad, tedy platnost až od roku 2023.
Větší ekologizace se prolíná celou touto politikou, která bere ohledy na životní prostředí víc než kdy předtím. Podle Zemědělského svazu i Agrární komory ČR však na úkor ekonomiky zemědělců a zvýšené administrativy.
„Měli bychom dělat mnohem více za stejné peníze.“ |
„Měli bychom dělat mnohem více za stejné peníze. Jsou studie, že pokud bychom to uplatňovali, dojde k obrovskému poklesu zemědělské produkce,“ varuje šéf Agrární komory Jan Doležal.
Ministr zemědělství Miroslav Toman si nedávno pochvaloval, že se podařilo na říjnové Radě ministrů dosáhnout kompromisů v jednání tím, že zastropování dotací by mělo být dobrovolné a stejně tak zavedení definice skutečného zemědělce.
Zastropování dotací (například na 100 tisíc eur na farmu - variant se diskutovalo několik) by podle resortu poškodilo větší zemědělské podniky a tím významně i většinu živočišné výroby, protože ČR má nejvyšší průměrnou výměru farem v Evropské unii. To je dáno historicky slučováním farem do jednotných družstev. Průměrná výměra zemědělského pozemku v ČR je 133 hektarů, v Evropské unii 16 hektarů.
Pohled Evropského parlamentu je však jiný. Zastává mírnější formu zastropování dotací a také další, pro Česko sporný bod, kterým je povinná definice takzvaného skutečného zemědělce.
Mírnější formu zastropování se v Europarlamentu podařilo koncem října prosadit v pozměňovacím návrhu, podle kterého se dotace z přímých plateb omezí na 500 tisíc eur na fyzickou osobu (13,5 milionu Kč) a na 1 milion eur (27 milionů Kč) u investičních dotací. Platit by to mělo podle poslankyně ODS Veroniky Vrecionové povinně. Jde v podstatě o limit nad dobrovolným limitem sto tisíc eur.
Poslankyně vyjednané podmínky zemědělské politiky v Europarlamentu vítá. „Jde o vyrovnaný kompromis. Oproti minulým obdobím výrazně vzrostl důraz na ochranu půdy, přírody a zvyšování její rozmanitosti,“ uvádí a dodává. „Podařilo se také to, co prosazuji léta. Zastropování dotací. Už se nestane, že někdo získá stovky milionů na dotacích. Ty mají pomáhat udržovat příjmy malým a středním zemědělcům, podporovat je v tom, aby hospodařili a nadále žili na venkově. Nemá fungovat jako generátor zisků, za které ti největší nakupují středně velké farmy a dále se zvětšují,“ řekla.
Golfové hřiště ne, penzion ano
Podmínka takzvaného skutečného zemědělce představuje možnost, jak odstřihnout od dotací zemědělce, kteří nebudou naplňovat definici skutečného zemědělce, což by podle původních představ Evropské komise znamenalo, že většina příjmů musí pocházet ze zemědělské činnosti. V tom vidí část zemědělců problém.
Pýcha souhlasí s tím, že by zemědělec neměl provozovat třeba golfové hřiště, ale podnikatelé v oboru naopak v minulosti byli motivování k tomu, aby stavěli penziony, bioplynky nebo parky, a nemuseli být natolik závislí na příjmech z nestálé zemědělské činnosti. Ve skutečném zemědělci tak vidí nástroj, kvůli kterému by mohly tyto subjekty přijít o dotace do zemědělství (nyní necelých 5 tisíc korun na hektar). Psali jsme zde.
Zemědělský svaz to považuje za byrokraticky složitý a absurdní nástroj. „Pokud zaměstnávám pracovníky, možná je budu moci započítat proti stropům. No jo, ale jsou tito lidé skutečně pracovníky v zemědělství? Co když traktorista, který tři čtvrtě roku jezdí po poli, v zimě jezdí s pluhem? Potom už podle Komise není zemědělec,“ dává příklad Pýcha.
Další komplikací je podle něj otázka vlastnictví. Zemědělské družstvo s padesáti vlastníky bude muset pátrat, jestli někdo z vlastníků není náhodou majitelem jiného podniku a v jakém podílu.
