Miloš Fořt si koupil v táborské prodejně značkové tenisky za tři a půl tisíce korun. V záruční době se mu rozpadly, a tak je reklamoval. Výhradní distributor pro tuzemsko a prodejna odmítli vrátit peníze s poukazem, že si boty odřel a roztrhal sám.
Tady nastal první zádrhel, a zákazník tedy zašel za soudním znalcem. "Opotřebení vzhledem k délce užívání je malé," napsal znalec Ladislav Dítě a zároveň do oficiálního posudku rozepsal i závady obuvi. Navrhl slevy u 20 % z ceny zboží.
Zákazník si tedy byl jistý, že je v právu, a navíc nechtěl slevu, ale celou kupní cenu nazpátek. Zažaloval proto majitele prodejny u Okresního soudu v Táboře za to, že jeho reklamaci nevyřídil. To byl druhý a osudný zádrhel v tomto případu.
Klíčová slova obhájce prodejny zněla: "Žalobce zřejmě vychází z mylného názoru, že za vyřízení reklamace se považuje pouze vyhovění zákazníkovi." K tomu se posléze přiklonil i soud. Rozsudek okresní instance po zákazníkově odvolání potvrdil i krajský soud.
"Nyní mám tenisky bratru za dvanáct a půl tisíce korun," uzavírá Miloš Fořt, "a nesmím se již dále odvolávat."
...ale ani vítězný spor nezmůže vše
To, že je zboží v záruce, ještě neznamená, že ho člověk může úspěšně reklamovat. Alespoň to říká následující případ, kdy se zákaznice nespokojila se zamítnutou reklamací a u soudu se jí podařilo nad prodejcem vyhrát.
"V roce 1996 jsem si koupila nový televizor. Na záručním listě byla potvrzena záruční lhůta 6 + 30 měsíců," vypráví Lenka Voldřichová z Plzně. Logicky tedy počítala s tříletou záruční lhůtou, a když se televizor po dvou letech porouchal, v prodejně výrobek úspěšně reklamovala.
Po roce se televizor porouchal znovu. Stejně jako při první reklamaci nebyl opraven ve stanovené lhůtě třiceti dnů. "Obrátila jsem se na Českou obchodní inspekci v Plzni," říká Lenka Voldřichová. Ta o problému udělala záznam a obchodníkovi uložila pokutu. Lenka Voldřichová pak od kupní smlouvy písemně odstoupila a žádala vrácení peněz.
Prodejce ale tvrdil, že na výrobek je poskytnuta záruční doba pouze 6 měsíců a dalších 30 měsíců je určeno pouze pro bezplatný servis. "V záručním listě je to však jinak," oponuje Lenka Voldřichová. Sdružení obrany spotřebitelů v Plzni jí poradilo, aby na prodejce podala žalobu.
Případ se dostal k Okresnímu soudu v Plzni. Paní Voldřichová se domáhala vrácení peněz za televizor, úhrady nákladů na reklamaci a soudní poplatky. Záznam od ČOI, záruční list a podruhé překročená měsíční lhůta na opravení televizoru jí nakonec pomohly soud vyhrát.
Do dnešního dne však vysouzené peníze od prodejce nedostala.
