Zákon o odpadech, který přenáší odpovědnost za elektrošrot na výrobce a dovozce tohoto zboží, dnes platit začal. Ale chybí k němu doplňující vyhlášky, jež jsou důležité, aby všichni věděli, jak postupovat.
Zatím stále záleží na prodejci, jestli staré zboží vezme, či ne. Už během září by však měli při koupi nového výrobku starý odebrat.
Jestli však obchodník vezme starou ledničku i od člověka, jenž si u něj nic nekoupí, bude záležet na něm. Hlavně ti větší to umožňovat budou a někteří to tak dělají už dnes.
Další změnou, kterou je možné v prodejnách elektra zpozorovat, jsou výrobky se samolepkou přeškrtnuté popelnice. Tak musí být označeno veškeré nové zboží prodávané po dnešním datu.
"Popelnice znamená, že to nemá spotřebitel vyhodit, ale vrátit," vysvětluje Roman Tvrzník, šéf sdružení Electrowin, starající se o sběr a financování elektrošrotu za výrobce a dovozce velkých spotřebičů.
Pro kupující budou hlavní novinkou vyšší ceny, které se realitou stanou přibližně za dva týdny. Nejvíce půjde o čtyři stovky u ledniček, o desetikoruny u malých spotřebičů, jakou jsou konvice či fény, a třeba o čtyři koruny u mobilů.
Výrobci a dovozci začnou od září vybírat zvláštní příplatky ke zboží, tyto poplatky budou na cenovkách či regálech zboží uváděny zvlášť vedle původní ceny.
Firmy z nich budou financovat likvidaci starých ledniček, praček a dalších výrobků, které už jsou dávno prodané, časem doslouží nebo už teď reziví někde na chalupě.
Nakazuje jim to nový zákon připravený podle bruselského návrhu. Účtovat je mohou prodejci až deset let.
Evropskou unií je stanoveno i množství elektrošrotu, které se musí sesbírat a zlikvidovat. Pro Čechy to dělá čtyři kilogramy elektroodpadu na hlavu a rok, čas na splnění je do konce roku 2008. Celkem jde o 40 tisíc tun na republiku.
"Budeme rádi, když se na čtyři kila dostaneme," říká Tvrzník. Pro srovnání uvádí, že ročně se prodá zhruba sto tisíc tun elektrovýrobků.
K likvidaci a recyklaci se dnes vrací jen zlomek. "Loni bylo sebráno 13 tisíc tun elektroodpadu," říká mluvčí ministerstva životního prostředí Karolína Šulová.
Jan Vrba z Asociace spotřební elektroniky to naopak jako problém nevidí. "Čtyři kila na hlavu jsou reálná, třeba v Holandsku či Norsku už jsou i přes tento limit," říká. Podle něj tedy ani nehrozí žádné sankce.
Podle toho, kolik se reálně podaří od lidí vybrat prošlého zboží, se mohou v budoucnu změnit i poplatky. Jejich výši ovlivňuje i to, kolik výrobců a dovozců se zaregistruje a začne se o sběr a likvidaci starat. Čím jich bude méně, tím to bude pro ostatní i zákazníky dražší.
"Je třeba bonzovat, ale všechny účastníky na trhu nevychytáme," říká Tvrzník.
V Belgii, kde už podobný systém funguje čtyři roky, se odhaduje podíl takzvaných černých jezdců až na 20 procent. To jsou firmy, které do země něco dovezou, ale za budoucí likvidaci nic neplatí.
