Stalo se to minimálně desítkám lidí, kteří chtěli na dům malou solární elektrárnu, která by jim snížila účet za elektřinu a vydělala pár tisíc ročně. Když požádali svého dodavatele energie, aby od nich nespotřebovanou vyrobenou elektřinu odebíral, nepochodili.
Výroba sluneční energie je totiž tak lukrativním byznysem a předmětem spekulací, že ČEZ a e.ON nemají na některých místech na připojení dalších elektráren volnou kapacitu. A to i když široko daleko žádná solární elektrárna nestojí. "Hlavním důvodem nedostatku distribuční kapacity je zákonem daná možnost rezervace kapacity i pro zcela nereálné záměry," řekl mluvčí e.ON Vladimír Vácha.
Aby distributoři kapacitu zablokovali, stačí poměrně jednoduchá dokumentace. Kvůli vyšší ceně se tak v potenciální solární parky mění desítky polí v celé zemi, přestože je malá šance, že by na nich elektrárna vznikla. Jen na jižní Moravě, která patří kvůli častějšímu a intenzivnějšímu slunečnímu svitu k vyhledávaným oblastem, dostává e.ON podle Energetického regulačního úřadu (ERU) měsíčně asi tisíc žádostí o připojení sluneční elektrárny. Od začátku roku jich však připojil "jen" 425.
I tak je to extrémní číslo. Podle údajů ERU bylo na začátku roku v celé zemi 1 214 solárních elektráren, k 1. říjnu už 2 900.
"Zelenou" elektřinu přitom platí každý odběratel elektřiny v zemi ve formě příspěvku na obnovitelnou energii. Ten se od příštího roku kvůli solárním elektrárnám trojnásobí na 160 korun za megawatthodinu.
Noví zájemci mají kromě jižní Moravy nejčastěji smůlu v Polabí, kam také míří velcí developeři stavějící několikahektarová pole solárních elektráren s výkonem v řádu megawatt. V solární parky se mění louky, střechy výrobních hal i nezaplněné průmyslové zóny v menších obcích.
Drahé slunce
Plochy vhodné pro solární elektrárny nabízejí i realitní kanceláře. A všichni si jako první věc zablokují u distributora kapacitu, přestože třeba ještě nemají ani plochu vyjmutou z Pozemkového fondu. "Setkáváme se s tím teď hlavně na Hradecku. Měli jsme akci na desetikilowattové elektrárny a ČEZ nám u většiny povolil jen polovinu výkonu," popsal například Jaroslav Šafařík ze společnosti Solar-centrum, která elektrárny staví.
Příčinou problémů je především štědrá výkupní cena. Zatímco z větrných elektráren stát vykupuje kilowatthodinu za 2,34 koruny, stejnou energii ze slunce vyplatí téměř třinácti korunami. A garantuje ji na 15 let. Energie z běžných elektráren stojí ve srovnání se solární asi desetinu.
Výkupní ceny jsou tak výhodné, že se dokonce rozbíhá "burza střech". Majitelé domů mohou firmě zabývající se výrobou solární elektřiny plochu střechy svého domu pronajmout a dostávají za to ročně i několik tisíc korun.
Podle platného zákona může ERÚ s cenou na další rok pohnout vždy jen o pět procent. To by se mělo změnit a zpřísnit by se měly i podmínky pro "rezervaci" kapacity. "Pokud se toto vyřeší, tak dojde i ke značnému úbytku žádostí, bublina splaskne a dostanou se do hry jen seriózní záměry," nastínil místopředseda ERÚ Blahoslav Němeček.
Dotovaná cena by měla podle něj jednorázově klesnout tak, aby se návratnost investice do solární elektrárny vrátila nad hranici deseti let.
Novelu, která by umožnila cenu snížit rychleji, by chtělo ministerstvo průmyslu a obchodu předložit poslancům ještě letos. "ERÚ by pak měl možnost snížit cenu o více než pět procent, a to tak, aby byla zajištěna patnáctiletá doba návratnosti," uvedl Slavomír Novotný z tiskového oddělení ministerstva průmyslu.
Nyní začíná elektrárna vydělávat už zhruba po šesti letech. Letošní snížení výkupní ceny o pět procent může u malé elektrárny na rodinném domě za dobu její životnosti znamenat ztrátu asi sta tisíc korun.
Poprvé by k razantnímu snížení výkupní ceny mohlo dojít v roce 2011, příští rok zřejmě klesne znovu jen o pět procent.
