O objemu peněz, jež spotřeboval bankovní sektor, včera poslance informoval šéf bankovního dohledu České národní banky Pavel Racocha.
Skutečné náklady na stabilizaci bankovního sektoru jsou podle některých ekonomů podstatně vyšší a mohou se pohybovat až kolem 300 miliard korun, což je 30 tisíc korun na každého obyvatele země. Při výpočtu nákladů se totiž Česká národní banka omezila striktně na nominální částky zaplacené státem, například při odkupu špatných aktiv bank, při poskytování různých úvěrů a při výplatě vkladů zkrachovalých bank nad rámec pojištění. Částka 225 miliard korun tak nezahrnuje například náklady, které stát platil na úrocích, pokud si na odkupy špatných aktiv musel vzít půjčku za tržních podmínek.
Tyto náklady se přitom pohybují v řádech desítek miliard korun a nejsou vzhledem ke splatnosti některých půjček dosud uzavřeny.
K čistým nákladům ČNB dospěla tím, že od hrubých výdajů odečetla dividendy, jež stát inkasoval od bank, příjmy z privatizace a výnosy z prodeje špatných aktiv.
Stabilita bankovního sektoru byla v České republice obdobně "drahá" jako v jiných transformačních ekonomikách. "Představuje to 12 procent hrubého domácího produktu, což je stejné jako v Maďarsku," řekl Ondřej Schneider z Patria Finance. V Maďarsku však byla státní pomoc podstatně efektivnější. Zatímco v tamním bankovním sektoru se prý objem rizikových úvěrů pohybuje kolem osmi procent, v České republice patří mezi ohrožené stále 32 procent všech bankovních úvěrů.
Skutečné náklady na stabilizaci bankovního sektoru jsou podle některých ekonomů podstatně vyšší a mohou se pohybovat až kolem 300 miliard korun, což je 30 tisíc korun na každého obyvatele země. Při výpočtu nákladů se totiž Česká národní banka omezila striktně na nominální částky zaplacené státem, například při odkupu špatných aktiv bank, při poskytování různých úvěrů a při výplatě vkladů zkrachovalých bank nad rámec pojištění. Částka 225 miliard korun tak nezahrnuje například náklady, které stát platil na úrocích, pokud si na odkupy špatných aktiv musel vzít půjčku za tržních podmínek.
Tyto náklady se přitom pohybují v řádech desítek miliard korun a nejsou vzhledem ke splatnosti některých půjček dosud uzavřeny.
K čistým nákladům ČNB dospěla tím, že od hrubých výdajů odečetla dividendy, jež stát inkasoval od bank, příjmy z privatizace a výnosy z prodeje špatných aktiv.
Stabilita bankovního sektoru byla v České republice obdobně "drahá" jako v jiných transformačních ekonomikách. "Představuje to 12 procent hrubého domácího produktu, což je stejné jako v Maďarsku," řekl Ondřej Schneider z Patria Finance. V Maďarsku však byla státní pomoc podstatně efektivnější. Zatímco v tamním bankovním sektoru se prý objem rizikových úvěrů pohybuje kolem osmi procent, v České republice patří mezi ohrožené stále 32 procent všech bankovních úvěrů.
