Na oběd s politiky včera přišlo jedenáct nejvyšších šéfů hypermarketů, supermarketů a diskontních prodejen v Česku. Z Hrzánského paláce v Praze jich však většina před novináři po anglicku zmizela.
"Vláda například apelovala, ať dodržují vůči zaměstnancům pracovní právo," uvedl po schůzce místopředseda pro ekonomiku Martin Jahn. Politici a obchodníci naťukli i chování k dodavatelům či prodej za příliš nízké ceny, ale podrobněji se tomu chtějí věnovat až příště.
Obchodní řetězce dnes patří na českém trhu k hlavním hráčům. V potravinách a drogerii ukusují přes polovinu trhu a stahují k sobě čím dál více zákazníků.
Chceš na regál, tak plať
Češi podle posledních průzkumů společnosti Incoma hledí při nákupu především na cenu. Obchody se je proto snaží dostat co nejníže, alespoň u těch nejznámějších položek.
Napětí mezi velkými obchody zvyšuje ještě vzrůstající konkurence, kdy se do popředí derou diskontní prodejny, jako je třeba Lidl.
To, co je pro zákazníka dobré, se tak často nelíbí dodavatelům. Dostat se na pulty obchodních řetězců totiž nevyžaduje jen dobrý výrobek, ale i hodně peněz. Každý musí platit obchodníkům celou řadu poplatků.
"Když jsme se to před několika lety pokusili zmapovat, zjistili jsme, že se jedná například o listovné, regálné, partnerský příspěvek, promoční poplatky, zaváděcí slevy, časové a výkonové bonusy, poplatky za umístění v letáku či akci, podíl na kompenzaci ztratného a další," vypočítává šéf Českého sdružení značkových výrobců Jan Levora.
Jinými slovy to znamená, že aby se výrobek vůbec na pult hypermarketu dostal, musí dodavatel obvykle zaplatit několik desítek tisíc korun za jednu položku.
Další peníze jdou na umístění výrobku na pulty. Kdo chce mít své zboží ve výši očí, musí zaplatit více, než za regálek u nohou, kam se ohne méně lidí.
"Pro společnost s tržbami jeden až dva miliony jako ta naše, to znamenalo ročně platit klem 150 tisíc korun," říká spolumajitel firmy s kořením, který sedm let dodával do Delvity.
Stejně jako většina ostatních si nepřál být jmenován. Výrobci musí s nákupčími hypermarketů udržovat dobré vztahy a rozhněvat si je nikdo nechce. I přes poplatky a stlačování cen jsou pro výrobce hypermarkety obrovským zdrojem příjmů.
"Tlačí nás do nižších cen, platíme rozvoz vína, slevy, letáky. Ale nemáme jinou volby. Prodeje v Tesku dělají třetinu našich tržeb," říká Ivan Váňa, majitel Českého vinařství Chrámce.
Jako příklad uvádí, že když se otevírá nový hypermarket, přispět na něj musejí dodavatelé. "Abychom měli vína v novém hypermarketu, platili jsme 30 tisíc korun," dodává.
Obchodníci v tom problém nevidí. "Nic není zadarmo. Cílem výrobce je, aby se výrobek ocitl v obchodě a za dobrou cenu. S vyšší cenou by si ho zákazník nekoupil. A náš cíl je stejný," říká šéf Carrefouru Dominique Clauet.
"Se zařazením nového výrobku do prodeje jsou často spojeny přímé náklady, které zahrnují vyřazení starých výrobků, jejich doprodej se slevou a další aktivity. Ty kryje částečně Delvita a částečně dodavatel," vysvětluje i šéf supermarketů Delvita Jiří Charvát.
Podobné poplatky nejsou žádnou českou specialitou a využívají je i obchodní řetězce v cizině.
"Do hypermarketu chce dodávat každý a protože nejsou nafukovací, zvítězí jen ti silnější," je smířen se situací ředitel Potravinářské komory Miroslav Koberna.
Místo poplatků se chtějí proto raději pokusit přes poslance prosadit do zákona změny, aby nebyl možný prodej pod výrobní cenou a zkrátila se splatnost.
Vláda se nicméně chce zaměřit ina poplatky. "Prodejní a nákupní vztahy se ještě budou řešit. Lepší je připravit změny se zástupci obchodníků než bez nich," říká Jahn.
Otázkou zůstává, jestli má tlak na nižší ceny dopad i na kvalitu výrobků. "Když je tady cenová válka, kvalita trpí," říká šéf potravinářů Koberna. Obchodníci jsou ale opačného názoru.
Dohlížet na nedostatky v obchodech má v Česku Potravinářská inspekce, která na ně také poměrně často upozorňuje. Poslední kontrola před koncem roku se týkala masa a zjistila, že z 36 vzorků jich nevyhovovala polovina. Nebyly však jen z hypermarketů.
"Zodpovědný za dodržování právních předpisů je každý, kdo potraviny uvádí do oběhu, tedy každá potenciálně kontrolovaná osoba, ať už jde o o dovozce, výrobce, distributora neb prodejce," říká k tomu mluvčí inspekce Daniela Kolejková.
 Procento zákazníků, které v dané zemi nakupuje potraviny nejčastěji v hypermarketech. (Poznámka: údaje z Ukrajiny jen za Kyjev, údaje z Ruska jen za Moskvu) (13. února 2004) |
