Jejich prognózy vedou k varovným závěrům: pokud se stát neomezí ve svých výdajích nebo jestli občané nezačnou odevzdávat státu více peněz, pak už za tři roky bude státní dluh dvakrát vyšší než dnes a v přepočtu na jednoho občana bude činit 60 tisíc korun. To bude v roce 2003 čtvrtina celkového výkonu ekonomiky.
Dluh přitom bude narůstat stále rychleji a částka, o kterou se každoročně zvýší, zůstane mezi šesti až sedmi procenty hrubého domácího produktu. Státy Evropské unie si před zavedením jednotné měny euro přitom jako strop pro zdravé státní finance stanovily jen tři procenta.
Vysoký deficit, který znamená, že vláda utrácí více, než vybere, a zadlužuje se, přitom podle ministerských odborníků nezmizí ani poté, když se ekonomika vymaní z recese a poroste tempem přes tři procenta ročně.
Jak z této situace ven? "My jsme pouze konstatovali, jaká je dnes situace. Způsob řešení závisí na politicích, celá tato oblast je vysoce politická. Sice jsme přišli s určitými cestami, ale to jsou pouze nezávazné návrhy," vysvětlila ředitelka odboru finanční politiky ministerstva Drahomíra Vašková, jedna z autorek "fiskálního výhledu".
Politické řešení však není na cestě. Škrtům se vláda ČSSD brání a druhá cesta, zvyšování daní, je zablokována v dodatcích k opoziční smlouvě s ODS.
O hrozbě, která se skrývá v české státní pokladně, přitom hovoří i jiné mezinárodní instituce než Evropská komise, například Mezinárodní měnový fond, Světová banka či Evropská banka pro obnovu a rozvoj. Podle zářijové studie německé Deutsche Bank, jejíž autoři se pokoušeli zpracovat vlastní pohled na připravenost postkomunistických zemí ke vstupu do EU, ubírá nevyrovnaný rozpočet České republice nejvíce bodů vedle pomalého růstu ekonomiky a nízkých mezd.
Situaci, kdy ve státní pokladně bude chybět stále více peněz, lze podle jejího týmu řešit pouze dvěma způsoby. Buď omezit výdaje státu, nebo zvýšit daně. Pokud by se však mělo ušetřit tolik, aby se Česká republika do roku 2003 dopracovala k tříprocentnímu evropskému stropu, škrty by musely být tak razantní, že by ohrozily chod státních úřadů. "Takto koncipované plošné snížení výdajů by bylo spojeno se značnou mírou restrikce, což by se negativně projevilo nejen v makroekonomickém výkonu země, ale i ve fungování veřejného sektoru," stojí ve zprávě.
Aby bylo možné vydat se pouze cestou výdajů, úspory by se musely týkat i těch výdajů, které vláda nemůže omezit beze změn v zákonech. "K návrhům takových změn jsme ale neměli mandát, to je výsostně politická věc," uvedla Vašková. Mandatorní výdaje jsou především důchody, na nichž se v příštích letech bude utrácet zhruba o 25 miliard korun více, než kolik se vybere na sociálním pojištění.
Kvůli omezeným možnostem na výdajové straně proto materiál počítá také s růstem některých daní, především daně z přidané hodnoty a spotřebních daní, jež jsou v Česku nižší než v EU.
