Roční lhůta se navíc nepočítá od data podání cenové nabídky v soutěži, ale až od skutečného zahájení stavebních prací. Nabídnuté ceny jsou tak fakticky minimálně rok a půl staré, než dojde k první revizi a navýšení ceny o inflaci.
O způsobu, jakým by stát mohl stavebním firmám proplácet razantní nárůst cen materiálů, jednají zástupci byznysu s ministrem dopravy Martinem Kupkou už několik měsíců. „Nyní to konečně vypadá, že se dohoda rýsuje,“ uvedl na pátečním setkání Lídrů českého stavebnictví předseda představenstva stavební společnosti Strabag Ondřej Novák.
Největší nárůsty cen stavební firmy zaznamenávají u oceli, konkrétně u ocelového bednění do železobetonu. Zatímco před vypuknutím ruské agrese na Ukrajině se kilogram této oceli prodával po dvaceti korunách, válka ceny navýšila až třikrát.
Zatímco v jiných zemích, například v Rakousku nebo Německu státní administrativa dokázala vyjmenovat konkrétní komodity, jejichž cenový nárůst firmám dokázala kompenzovat, v Česku se nic takového neděje. Stavební firmy se proto už začínají loučit s představou, že by stát rozdíl mezi cenami vysoutěženými před válkou a skutečnými nynějšími náklady alespoň částečně kompenzoval.
Šanci tak budou mít podle Nováka zřejmě jen u nových kontraktů. Jednání podle něj nicméně směřují rovněž k tomu, aby budoucí výpočet inflační doložky byl pro stavební firmy relevantnější. V současnosti totiž český statistický úřad vypočítává meziroční nárůst cen pro celou průmyslovou výrobu. Kromě cen adekvátních pro stavitele dopravních staveb tak zohledňuje i komodity pro těžařský a zpracovatelský průmysl, jako například vysokopecní strusku a podobně.
Od příštího roku by ale úřad při výpočtu valorizace cen výstavby dálnic nebo železničních tratí měl kalkulovat jen s relevantními komoditami, jako je zmiňovaná ocel, cement, asfalt a jiné.
