Kevelsberg, hrdinka románu Ladislava Fukse Vévodkyně a kuchařka, vévodovi Le Guynac-Delamorovi se svým úmyslem otevřít si ve Vídni hotel, rozčilil se její nevlastní bratranec tak, že odhodil veškerý bonton. "Že bydlíte ve vlastním občanském domě jako nějaký zbohatlý fabrikant," křičel na ni, "je proti tradicím rodu stejně jako odprodávat půdu, ale majitelka domu může mít své domy ve správě právníka a nikdo nemusí vědět, že je domácí. Ale majitelka hotelu je hoteliérka, ať se jí říká Maitre d'Hotel, a majitelka hospody je hospodská... Madame Claudelové se vždycky říkalo krčmářka, ač na jejím štítě stálo U zlatého vějíře." Ta hanba! Minulo sto let, a vše je jinak. Když vstoupíte do restaurantu Století na Starém Městě pražském, může se vám stát, že vám z kabátu pomůže Antonín, hrabě Kinský, pověsí svrchník na ramínko a uvede vás ke stolu. Krčmář Kinský, který není v pohostinství nováčkem, se za svůj nejnovější podnik nestydí. Je na něj naopak hrdý. Dá se říci, že právem. Restaurant Století je postaven na silném nápadu. Jídelní lístek tvoří od předkrmů až po dezerty jídla, která si vařívaly, spíše však nechávaly vařit hvězdy první velikosti. Šlo totiž o jejich nejoblíbenější pokrmy. Co tyto osobnosti spojuje? Ve většině případů jejich umělecká genialita. Marcel Proust, Isadora Duncanová, Marlene Dietrichová, Jerry Lee Lewis, Louis Armstrong... Výjimky, jako je například Al Capone, dají se považovat za umělce života, až na takového Bismarcka ovšem. Ale ani on nebyl žádná nula. A ještě jedno pouto pojí slavné na jídelním lístku: zemřeli převážně v právě uplývajícím století. Schválně: kdopak měl asi rád beefsteak na grilu flambovaný ginem? To byste mohli uhodnout. Správně, Ernest Hemingway. A tím, co zbylo v lahvi po flambování, ho podle všeho zapil. A kdo měl biftek raději s pepřovou omáčkou a čerstvými banánovými plátky? To už je těžší. Byl to William Sommerset Maugham. Tak či onak, nutno konstatovat, že celebrity tohoto století měly kulinární fantazii a vkus. Slávu se sluší provolat také kuchyni. Ani jednomu z testovaných jídel se nedalo nic podstatného vytknout, ať už šlo o avokádo plněné šlehanou nivou a marcipánem (Marlene Dietrichová, 79 Kč), ztracená vejce v parmezánské omáčce (Josephine Bakerová, 69 Kč), vepřové medailonky s burskými oříšky, omáčkou z pomerančů, kari a kayenského pepře (Louis Armstrong, 119 Kč), či o broskve s červeným vínem (Béla Bartók, 49 Kč). Z příloh upoutají opečené škubánky, celer po švýcarsku nebo bramborový sníh. Jak zřejmo z cen, Století není lidová vývařovna, ale není to ani předražený snobský podnik. V okruhu tří set metrů se najde hned několik restaurací, kde dáte o dost víc za anonymní minutku. Jenom k úvaze: nestálo by za to propašovat na jídelníček i nějakého Čecha? Třeba laureáta Nobelovy ceny Jaroslava Seiferta. Jak ten miloval ruské bliny... A ve svých pamětech zapsal i recepturu. Ve Století umějí prezentovat i dekantovat víno. Kromě vyzrálých ročníků nabízejí i pozoruhodnou škálu mladých vín. Nad letošním modrým portugalem z valtických sklepů si člověk skoro říká, co na tom beaujolais ti Francouzi mají? Nabídku salátového baru poněkud omezují stísněné prostory. Zaplaťpánbůh za kolečka mozarelly, hnidopich ovšem nelibě zaznamená masivní jádra ve vinných bobulích. Atmosféra restaurantu není upjatá, spíše ležérní. Personálu lze sotva co vytknout. Není-li nabito, je obsluha nejen příjemná, ale i docela rychlá. A tak jediná opravdu zásadnější výtka míří na hlavu managementu. Je v pořádku, ne-li dobře, že Století vyhledávají mediálně známé tváře či kumštýři současnosti. Musí se však proto hned zvěčňovat na ubrousky, které se pak vyvěsí do vitríny u baru? Člověk studuje seznam velikánů na jídelním lístku, vzhlédne - a spatří zarámovaný autogram Radima Uzla. Tomu se říká nebe a dudy. A co kdyby náhodou přišel na večeři František Ringo Čech nebo sám premiér Zeman? Ponechme raději Století jen jeho klasikům. Zásluhou tohoto restaurantu přežijí do příštího tisíciletí nejen jejich díla, ale také jídla. A tak to má být. Vždyť jak praví české rčení - jak k dílu, tak k jídlu!
Restaurace Století, Karolíny Světlé 21, Praha 1. Otevřeno denně 12-24 hod. Zhruba 45 míst u stolu. Pět hvězdiček v našem hodnocení znamená nejvíc, žádná nejmíň. Útratu v bodovaných podnicích si platí autoři sami, personál ani majitelé o hodnocení nevědí.
Krušovice světlá 10° 0,4l 25 Kč ***
Krušovice tmavá 10° 0,4l 25 Kč ***
kvalita obsluhy ****
celkový dojem ****
- středa 27. prosince 2000
