Hana Herbricková z Březnice se svým Čendou objede sto jedenáct vesnic týdně. Do obcí, kde chybějí obchody, vozí zboží od rohlíků až po prací prášek. Hnědý autobus nahrazuje vesnické prodejny na Příbramsku, Berounsku, ale i na Strakonicku nebo v okrese Plzeň-jih.
Ve středu 12. října ujela 182 kilometrů, na čtvrtek si naplánovala trasu o něco kratší. Ovšem nejméně stovku kilometrů každý den od úterý do soboty najezdí.
"Dnes jsem začala v pět hodin ráno a budu ráda, když budu v půl desáté večer doma. Na tuhle práci musíte být nadšenec a napůl blázen, jinak pojízdňáka dělat nemůžete," řekla Hana Herbricková.
S tímto neobvyklým povoláním začal už v roce 1991 její kolega Miroslav Plavec. Nejprve opravoval auta, a tak se k němu první autobus zařízený jako pojízdná prodejna dostal.
"Vozíme vše od pečiva přes uzeniny, lahůdkové výrobky, jogurty až k oddělení drogerie. Také ovoce a zeleninu nebo to, co si lidé vymyslí, že chtějí přivézt, třeba krmení pro slepice," vypočítal Plavec. A brání se představě, že potraviny z autobusu budou dražší než v supermarketech.
"U většiny zboží jsme na stejné úrovni, když se mi to nepovede, tak jsme dražší o padesátník nebo o korunu," říká. Třeba máslo v autobuse lidé koupí za 29,90, dražší značku za 36 korun.
Pojízdná prodejna spojuje lidi
Zákazníky pojízdné prodejny jsou v naprosté většině důchodci. Podle starostky vesničky Lazsko u Příbrami dává autobus starším lidem jedinou možnost, jak si mohou sami nakoupit. A mimoděk obstarává společenské dění. "Lidé se díky pojízdné prodejně sejdou, čekají na ni někdy hodinu předem," říká starostka Anita Hráčková.
V Lazsku zavřel obchod už před lety. Na nákup lidé jezdí do Příbrami, ale ten, kdo nemá auto, tím ztratí celý den - linkových autobusů jezdí málo.
Prodejna na kolech objede takových vesnic denně třicet. Ne všude ale lidé čekají na návsi. "V polovině vesnic už mám poměrně mazané důchodce, prozváním je telefonem, aby věděli, že za pět minut jsem tam. Jinde zatroubím," řekla řidička. To, že autobus řídí žena, prý už nikoho neudivuje.
"Před osmnácti lety jsem začínala na autobuse Škoda RTO, to se lidé divili. Pak jsem přesedlala na velikánský liaz, to už ženské nepřekvapovalo, ale divili se řidiči z protisměru. Teď jezdím s autobusem menším, už se nad tím nikdo nepozastaví," řekla. Všechny vozy pojmenovala. První byl Vitoušek, druhá Lízinka, dnes do vsí jezdí Čenda.
Ten není jedinou pojízdnou prodejnou v kraji. Do některých vesnic zajíždí třeba prodejní vozy řeznických firem. Ale samoobsluha na kolech? "Skutečné pojízdňáky spočítáte v republice na prstech ruky," dodala Herbricková.
