Myslíte, že letošní rok bude pro absolventy prokletý? Čeká je nejtěžší start za poslední léta?
Letošní rok je prokletým rokem pro všechny. Nemyslím si, že by ho nějak výrazně měli odskákat studenti. Místa na trhu obecně nejsou, a to pro všechny, firmy propouští, což je stejně špatná zpráva pro studenty jako pro všechny ostatní.
Přituhne ve srovnání s loňskými lety, kdy se studenti těšili velké přízni firem?
Ano, určitě přituhne pro ty studenty, kteří zaháleli během studia. Dnešní absolventi jsou a musí být jiní než absolventi z minulosti. Mají často zkušenosti z firem už během studia. V Henkelu máme vysokoškoláky, kteří tu pracují třeba tři roky při studiu. Mít takovou praxi v životopise z nich dělá úplně někoho jiného, než když v něm mají jen vzdělání a zmínku o své cestě do Austrálie, kde dělali za barem nebo au-pair.
Dříve firmy studentům ledacos odpustily, i bez praxe si třeba v IT říkali o velké peníze. Mají to dnes i tito studenti těžší?
Určitě, ale neřekla bych, že to student má nyní těžké. Prostě si za to může sám. Všichni mají šanci si při škole dělat pořádnou praxi, bez ní to nepůjde. My jsme hledali brigádníka do personálního oddělení a já jako absolventka Filozofické fakulty oboru psychologie jsem začala lovit tam. Ale bylo nemyslitelné si tam vybrat. Tamní studenti jsou bez praxe, a když ji mají, tak z jiného oboru, třeba z nadací, ale to firmy nevyužijí.
Základem jsou zkušenosti z byznysu. Jestliže si student myslí, že po pěti letech i s červeným diplomem po něm všechny firmy skočí, tak se šeredně plete. Ano, takový student to má dnes hodně těžké.
Postavení absolventů je nyní asi o hodně jiné než třeba v 90. letech, kdy většinou následovala velmi rychlá kariéra.
Tehdy byly opravdu široké možnosti pro lidi, kteří byli schopní a neměli strach. Firmy tehdy neměly z čeho vybírat – najít někoho, kdo se domluví anglicky, kdo se uměl prezentovat, komunikovat, pracovat s počítačem, to nebylo vůbec jednoduché. To bylo dáno dobou.
Už jenom otázka věku hrála dříve velkou roli. Ještě v roce 2000 se hledělo na třicátníka jako na skoro starého. Dnes už na to nikdo nehledí. Pro mladé lidi to tehdy bylo určitě snazší, dnes mají obrovskou konkurenci.
I dnes mají velké možnosti, ale musí být pracovití. I když máte šest let praxe, vysokoškolský titul, byl jste na stáži v zahraničí, to je určitě pěkné, ale takových tu bude čím dál více. Ani to nemusí stačit.
Jaký je tedy recept úspěchu pro studenta?
Především se o svou kariéru musí prát už během studia. Už během něho ho musí nějaká firma chtít, třást se, až skončí školu. Pokud tento moment student nevystihne, tak to bude mít těžké.
Snižují absolventi své nároky? Jsou skromnější?
Nevím. Absolventi mají nyní větší šanci získat brigádu, protože firmy, které propouštějí, to často řeší brigádníky, které nikde neevidují, jsou pro ně levnější. Pokud chtějí absolventi nastoupit na trvalý pracovní poměr, tak to může být problém. Vysokoškolák si pak musí uvědomit, zda je pro něj výhodnější zůstat ve firmě jako brigádník na dva roky, než nemít žádnou práci. Nebo prostě nastoupit za výrazně nižší plat. To ale prakticky platí o všech lidech na trhu práce.
