V časopise Harvard Business Review nedávno vyšel článek s nečekaným závěrem: Milí kluci si v práci nevedou tak dobře jako jejich protivní kolegové. Autorka článku Mirian Gensowská z katedry ekonomie na Kodaňské univerzitě analyzovala výsledky výzkumu, který sledoval na patnáct set vysoce inteligentních lidí od jejich dětství do stáří (od dvacátých do devadesátých let minulého století), píše Independent.
Gensowská si všímala zejména propojení mezi osobností dítěte, výdělky v průběhu života a vzdělání. Chtěla vědět, jaké znaky ovlivňují profesionální úspěch mužů i žen.
Zjistila, že příjemnější – tedy milejší a přátelštější – muži si vydělali významně méně než ti ostatní. Platí to ale až po třicítce a nejsilnější je tento efekt ve věku čtyřicet a šedesát let.
Podle Gensowské si muž, který je mezi pětinou nejpříjemnějších kolegů, během života vydělá zhruba o 270 tisíc dolarů (5,8 milionu korun) méně než průměrný muž.
Autorka dále sledovala otevřenost a svědomitost. Muži, kteří v obou charakteristikách „skórovali“ nejvíc, si vydělávali víc. Podle ní si muž s průměrnou mírou extrovertnosti za život vydělá o 600 tisíc dolarů (13 milionů korun) víc než introvert, tedy ten, kdo se z hlediska otevřenosti osobnosti objevil v poslední pětině.
Gensowská poznamenává, že vliv osobnostních rysů je nejvýznamnější u mužů s vysokým vzděláním.
Najít podobné vztahy mezi povahou a výdělky u žen bylo těžší, protože jen polovina žen ve studii pracovala (vzhledem k tomu, že výzkum začal ve dvacátých letech dvacátého století, kdy byla možnost kariéry pro ženy omezená).
Jiný výzkum, který Gensowská využila, říká, že příjemní lidé mají menší šanci stát se lídry. Studie publikovaná v roce 2012 v časopise Journal of Personality and Social Psychology také tvrdí, že mužům se doslova vyplatí být rebelem a v opozici.
Psycholog Art Markman v knize Habits of Leadership (Zvyky manažerů) v roce 2013 napsal, že zaměstnanci oceňují šéfa, který umí dát upřímnou zpětnou vazbu. S kritizováním podřízených mohou mít milí lidé problém.
