Všelidové hlasování se konalo jen tři dny po smrti šéfky švédské diplomacie Anny Lindhové, kterou ve středu pobodal útočník v nákupním centru. Lindhová ve čtvrtek ráno zraněním podlehla.
Smrt ministryně zamíchala všemi kartami. Ještě minulý čtvrtek mohli očekávat pohodlné vítězství ti, kdo chtěli udržet švédskou korunu i celou zemi co nejvíce mimo vliv Bruselu.
Po vraždě byla politická bitva o euro zastavena a média ovládlo zpravodajství o pátrání po vrahovi. Policie v neděli zveřejnila snímek vraha a oznámila, že má stopy jeho krve.
Ve dnech a hodinách referenda slyšeli voliči o zabité političce více než o nových evropských penězích, které by měly platit i ve Švédsku. Jen televize odvysílala jedno z vystoupení Lindhové, která v něm propagovala evropskou měnu.
Jinak politici jen vyzývali k velké účasti na hlasování - a voliči tuto výzvu vyslyšeli. Hlasovat šly více než obvyklé čtyři pětiny obyvatel.
Vzpomínky na "švédský socialismus"
V referendu nešlo jen o peníze. "Nehlasujeme o euru. Říkáme světu, co si myslíme o Evropské unii," uvedl Jacob Wallenberg, hlava velké švédské podnikatelské dynastie.
Na rozdíl od Čechů Švédové moc neusilují o "vstup do Evropy". Mnozí mají spíše pocit, že Evropa by měla "vstoupit" do Švédska a zavést švédské výdobytky. A jsou hrdí na to, co jejich země v uplynulém století dokázala.
"Na konci 19. století jsme byli pravděpodobně nejchudší zemí v Evropě, zaostalou, hrozně sedláckou společností bez velkých měst. Za velmi krátký čas jsme vytvořili společnost, jež dokázala přinést bezpečnost, solidaritu i svobodu zároveň," uvedl známý spisovatel Per Olov Enquist.
Kvůli těmto vzpomínkám na minulost přirovnává Anders Sundström, šéf sociálnědemokratické eurokampaně, Švédsko k Británii.
"Myslím, že obě země se dívají zpátky: Británie na své impérium, Švédsko na svůj úspěšný sociální systém a na své dějiny malé země stojící bokem velkých."
To je ta velká změna, kterou může jednotná měna přinést: připoutává zemi k velkému bloku a je další ranou obrazu země, jež stojí mimo svízele a maléry, které si dělá zbytek Evropy.
Tvrdou ránu tomuto obrazu zasadil už vstup do EU před osmi lety. Důsledky popisuje švédský sociolog Ake Daun: "Máme velmi silný pocit, že Švédsko je zvláštní případ a že dokázalo jít vždy svou cestou. A pak přijde situace, kdy musíte dělat kompromisy, spolupracovat a dospívat k dohodám s ostatními zeměmi. Pokud máte pocit, že (ti druzí) jsou zaostalejší, vyvolává to obavy, že vás budou zdržovat."
Proto jednotná měna rozděluje zemi i politické tábory. Předáci velkých stran i podnikatelé, tedy lidé více spjatí se zbytkem Evropy, prosazují euro, tak jako před lety prosazovali vstup do unie. Členstvo jejich stran a řada obyčejných lidí jsou naopak ve značné míře proti nové měně: chtějí, aby věci zůstaly, tak jak jsou.
Vlastní cesta je stále obtížnější
A právě této touze zasadilo tvrdou ránu zavraždění oblíbené političky: ukazuje, že Švédsko není úplně takové, jaké by chtělo být, že to není ta společnost, která ideálně spojuje blahobyt, svobodu a bezpečí.
Řada Švédů soudí stejně jako ekonom Nils Lundgren: "Máme odlišnou ekonomiku, a proto potřebujeme odlišnou ekonomickou politiku." Z čehož nutně vyplývá odmítání eura, jehož oprávněnost na první pohled potvrzuje i chabý ekonomický výkon řady zemí, které už jednotnou měnu zavedly.
K tomu přistupují obavy ze záporných dopadů nové měny: z růstu cen a nezaměstnanosti, z omezení sociálního státu. Proti tomu však stojí jiný pocit: že malá země už nemůže jít jen vlastní cestou.
Jak listu New York Times řekla Helen Sandalová, která se připravuje na kněžské povolání: "Švédové si myslí, že jsou nezávislí, ale nejsou. Potřebujeme Evropu. Už nemůžeme být jen malou zemí na evropském severu."
