Země se přitom podařilo ekonomicky sjednotit v relativně krátké době uplynulých dvaceti let. A propojenosti, na níž by si jinak postavilo kariéru mnoho populistů v obou zemích, si nikdo pořádně nevšiml.
Občas na ni sice upozorňovali akademici a průmyslníci, ale teprve několik posledních "krizových" měsíců ji v praxi potvrdilo.
čtěte: Co změnila Velká recese |
Když ve druhém čtvrtletí sousední ekonomika mezičtvrtletně vzrostla o 0,3 procenta, Česko přidalo stejný růst. Ten byl navíc podpořen z kapes Němců, kteří kvůli šrotovnému kupovali u nás vyráběná auta. Naopak úbytek německých zákazníků jako první příznaky blížící se krize již loni na jaře začaly pociťovat české továrny i hospodští, stejně jako propouštění v pobočkách německých firem.
Dobrá i špatná zpráva
Česká závislost na Německu je tak špatnou i dobrou zprávou zároveň. Na jednu stranu je nepříjemné, že tuzemské ekonomice chybí více pevných nohou, na nichž by mohla stát (i když by jí v čase globálního propadu větší rozkročenost asi stejně nepomohla).
Dobrou zprávou je, že jsme pupeční šňůrou svázáni s nejsilnější evropskou ekonomikou a s pravděpodobně krizi nejlépe odolávající rozvinutou zemí. Objevují se dokonce názory, že Německo vyjde z recese, jako možná jediný západoevropský stát, posíleno. V takovém případě vydělá i Česko.
Nečekaně silná provázanost jako základní poučení z krize přitom vyplynulo pro celý svět. "Ukázalo se, že existuje globální synchronizace. Všechny ekonomiky jdou nahoru, zpomalují nebo míří do recese ve stejném období. A pak chybí část světa, která světovou ekonomiku táhla nahoru," říká ekonom Jan Švejnar.
Světová ekonomika se hýbe stejně
Důvod, proč se ze světa stala jedna ekonomická vesnice, leží podle Švejnara v rozvoji technologií v devadesátých letech (internet, telekomunikace) a ve finančních inovacích z poslední doby.
Jinak řečeno, investoři mohou stejně snadno investovat své peníze doma jako na druhé straně zeměkoule. A bez časového zdržení. Případné výdělky, ale také problémy, se pak snadno přelévají mezi státy a zasahují i ekonomiky, které nemají s původní nákazou nic společného.
Ekonomové a politici řeší, jak globální propojenosti, která v uplynulých letech přinášela rychlý růst, přidat ruční brzdu, aby se z jejího dnešního couvání nestalo pravidlo.
Brown: Světová ekonomika v kritickém bodě
O víkendu se v Londýně proto sešli představitelé nejvýznamnějších světových ekonomik G20. Stalo se tak přesně po roce, kdy Spojené státy znárodnily dvě největší americké hypoteční banky Freddie Mac a FannieMae, jež obsluhují téměř polovinu hypoték obyčejných Američanů. Byla to první velká vlaštovka, kterou se nastoupila dosavadní cesta ke státní regulaci bankovnictví.
Ta zatím není úspěšná, ale jednou z jejích částí by mělo být omezení odměn bankéřům. Ti si nepřestali vyplácet vysoké prémie ani poté, co je z nejhorších problémů dostaly peníze zaplacené lidmi na daních.
O víkendu se proto pro reformu finančního sektoru, která by znamenala méně rizikové podnikání bank a menší odměny pro jejich manažery, vyslovili na londýnské schůzce ministři financí Británie, Francie, a dokonce i Lucemburska. Hlas lucemburského ministra Jean-Claude Junckera je o to pikantnější, že jeho země, jako jeden z evropských daňových rájů, nebude mít v budoucnu snadnou pozici.
Šéf financí Británie Alistair Darling totiž rovněž vyzval, aby se začátkem příštího roku zavedly sankce pro daňové ráje. Ty jsou společně s bankami viněny z rozšíření ekonomické krize a velké téma se z jejich fungování stalo poté, co se začaly státy potýkat s obrovským výpadkem daňových příjmů.
Státní peníze ještě budou potřeba
V době růstu nad jejich fungováním mhouřily vlády oči, teď se kvůli obřím státním injekcím do ekonomiky, které dělají díry do rozpočtů, stal z neplacení daní těžký zločin i v Evropě.
Navíc se zdá, že státních peněz bude potřeba ještě hodně. "Země G20 by se měly zavázat, že budou pokračovat v podpoře světové ekonomiky, která se nyní nachází v kritickém bodě," nechal se o víkendu slyšet britský premiér Gordon Brown.
Šéf Mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss-Kahn uvedl, že světová ekonomika se sice začíná dostávat z hlubokého útlumu, ale předčasné stažení záchranných balíčků by mohlo oživení narušit.
Je vidět, že světoví lídři mají obavy, že "zelené výhonky" v podobě mírného zlepšování některých ekonomických ukazatelů bez státních peněz rychle uvadnou.
