Zajímavé ženy
Po letech strávených na společenském výsluní se Jarka Rytychová rozhodla pro razantní změnu. Dobrovolně se vzdala kariéry úspěšné a vyhledávané fotomodelky a vrátila se zpět do téměř všedního života. Nejprve jako módní ředitelka časopisu Elle, později se stala šéfredaktorkou časopisu Harper's Bazaar. Teď už třetím rokem pracuje jako mediální konzultantka. Bez ohledu na svou profesní proměnu zůstává stále půvabná, šik a upřímná, což je kombinace, která se ne vždy vyplácí.
V dnes už neexistujících Nedělních novinách byl kdysi uveřejněn váš profil. O sobě i o svém okolí jste v nich hovořila natolik citlivě, že jejich šéfredaktor tehdy k textu jízlivě poznamenal: chybí tam už jen boj za záchranu brazilských pralesů. Opravdu vám tak záleží na tom, aby se lidé chovali k sobě i ke světu ohleduplně?
No to si pište, že mi na tom záleží. A podobné reakce mě nijak netrápí. Nevím, proč bych měla popírat své vnitřní přesvědčení. Snaha být lepším člověkem mi hodně pomáhá a soudím, že ohleduplnost a cit jsou jedny z nejspolehlivějších způsobů, jak tuto planetu zachovat při životě.
Máte pocit, že vás lidé podceňují?
V mém případě si často neodpustí poznámku, jen nějaká modelka. Případně, bývalá modelka, což je ještě horší. I když na rozdíl od různých pomluv a nesmyslů alespoň pravdivé. V minulosti mě lidé podceňovali, aniž mě poznali. Doufám, že si názor opravili, když jsem se s nimi pak setkala.
Zastáváte názor, že všechno zlé je pro něco dobré. Přesto, podléhala jste někdy vyloženě pesimistickým myšlenkám?
Moc ne. Snad v pubertě. Pokud se s něčím peru, snažím se myslet pozitivně. Hodně mě také naučily roky mimo domov, když jsem se o sebe musela starat sama.
Z čeho pramenily vaše negativní pocity v mládí?
Asi z nejistoty. Z nespokojenosti se sebou. A z nevědění.
Jaká jste byla jako dívka?
Vzdorovitá!
Chtěla jste být vždy modelkou?
Nechtěla. Tahle kariéra mě zaujala, až když jsem s ní získala příležitost cestovat. Lhala bych, kdybych tvrdila, že mě nelákalo být úspěšnou, dotknout se vrcholu.
Věříte, že byste ho dosáhla?
Věřím, protože jsem přesvědčena, že když člověk chce něčeho dosáhnout, vždy se mu ta šance nabízí. Záleží jen na něm. Možná to zní neskromně, ale pokud bych o tento úspěch stoprocentně stála, šla bych si za ním. Jenže pak jsem chtěla jen na padesát procent a po třech letech jsem o něj nestála už vůbec.
Proč?
Zjistila jsem, co by mi úspěch vzal. Byla to spousta věcí, a hlavně lidí, které mám ráda a které bych musela opustit.
Říká se, že svět modelingu je velmi povrchní. Je tomu tak?
Neřekla bych. Je spíš hodně uzavřený do sebe. Tenhle obor se zabývá fyzickou krásou. Zabývá se tím, jak lidé vypadají, co mají na sobě, jaké líčení používají... Jeho podstatou je udělat člověka co nejpřitažlivějším a nezajímat se o to, jaký je uvnitř. Lidé z této oblasti nejdou a vlastně ani nemohou jít do hloubky. To ale ještě neznamená, že jsou povrchní. Nepřekračují pouze rámec svého úzce ohraničeného okruhu.
Nicméně tím, jak se nám lidé z modelingu snaží vnutit představu dokonalé tváře či postavy, jim samotným někdy realita uniká. Nežijí spíše jen iluzí?
Do jisté míry jsou realitě poněkud vzdáleni, ale jinak to ani nelze. Svět, který je obklopuje, má být dokonalý. Proto také mají některé dívky problémy, když ho opustí a jsou konfrontovány s všední realitou.
Snažila jste se být rovněž dokonalá?
Samozřejmě. Ale jen do chvíle, než jsem zjistila, že k vnitřní dokonalosti, tedy dosažení určitého stupně klidu duše, stačí málo. Dělat dobře něco, co člověka baví, co umí, a vědět, že je v tom dobrý.
V čem jste měla pocit, že můžete být dobrá?
Měla jsem dojem, že nejsem úplně blbá, což je myslím docela dobrý začátek. Uvědomila jsem si, že jsem schopna aklimatizovat se v různých profesích. Nemám problém s tím, se v životě něčemu učit, vstřebávat nové věci a komunikovat s lidmi.
Objevovala jste se na stránkách novin a časopisů. Poté jste je sama začala vytvářet. Média jste poznala i z té druhé stránky. Jak vnímáte tuto zkušenost?
Byla krásná i špatná. Období v Elle stejně jako zrod Harper's Bazaaru považuji za něco úžasného. Ale čím víc komunikuji s tiskem, tím méně jsem si jistá, zda je výhodou být malým článkem mediálních koncernů.
V době, kdy jste vedla Harper's Bazaar, byl považován za nejlepší módní časopis na domácím trhu. Jeho česká verze vycházela z vaší představy o tom, jak by měl takový módní časopis vypadat?
Spíš z představy pana vydavatele, kterou jsem ovšem přijala s velkým uspokojením. Líbila se mi, protože Harper's Bazaar se v té době profiloval jako elitní, chytrý časopis pro ženu, která nepotřebuje rady do života, ale touží v mnoha ohledech pronikat víc pod povrch.
Dnes je móda v takovýchto magazínech často jen doplňkem banálních společenských témat. Co si o tom myslíte?
U nás je to jediný způsob, jak časopis prodat. Taková je bohužel norma místního úspěchu. Za módou v České republice nestojí stamilionové investice. Proto se jakékoliv podnikání na jiné úrovni, než která je poplatná poměrům na trhu, rovná velkému hazardu.
Proč jste tedy odešla z Harper's Bazaaru?
Z osobních důvodů. Původní koncepce totiž měla doznat změn a nová tvář časopisu neměla s tím, na čem jsme se s vydavatelem na počátku domluvili, mnoho společného. Také jsem se po pěti letech práce pro časopisy cítila hodně unavená a chtěla jsem si odpočinout od neúprosných časových stresů.
Ve srovnání s tehdejším obdobím působíte mnohem spokojeněji. Svěřila jste se mi, že prožíváte krásný a harmonický vztah. Jak byste popsala svůj současný život?
Mám štěstí, že potkávám množství zajímavých lidí, kteří mi předávají své vědomosti. Jsou to znalosti a hodnoty, jež každý z nich pečlivě vybral podle svého nejlepšího svědomí. Z nich si ještě dál vybírám ty, které jsou pro mě podnětně a užitečné. Jsem přesvědčena, že život je sám o sobě výběr, kohokoliv a čehokoliv. Může být dobrý, nebo špatný, to je pouze na nás. Když se mě někdo zeptá, zda jsme se měli lépe před revolucí, nekompromisně říkám ne. Teprve až po ní jsme totiž dostali možnost výběru. Tedy něco, co jsme předtím neznali a nemohli docenit. Teď záleží na každém z nás, co se svým životem provede a jakou cestou se vydá. Na nic se už nelze vymlouvat.
V případě vašeho charismatu se vžilo dnes už klasické označení ženy-vampa. Cítíte, že pro muže, kteří hledají osudovou ženu, můžete být nebezpečná?
Ne, protože nevím, co žena-vamp znamená. Zřejmě zase nějaká představa bytosti, která neexistuje. Žena-vamp, osudová žena, takhle to nelze brát. Snažíme se neustále škatulkovat, ale pro každého z nás je tím nejdůležitějším či jediným na světě někdo jiný. Vamp, osudová žena, to je představa ženy, kterou já nejsem. Žena od vedle, to je osudová žena.
Před lety ve vás údajně nalezla zalíbení americká rocková hvězda, zpěvák a skladatel Lenny Kravitz.
Tak tenhle příběh bych ráda uvedla na pravou míru. S Lenny Kravitzem jsem se setkala v Paříži. Zapředli jsme spolu rozhovor a pak mě pozval na svůj koncert a na večeři. Vyměnili jsme si telefony, několikrát zavolali a to bylo vše, nic víc se opravdu nestalo. I když ještě dnes se občas dočtu něco jiného. Někteří novináři tohle zřejmě vědí lépe než já.
Tak jinak, prý jste dala tomuto slavnému rockerovi košem, protože jste chtěla zůstat věrná svému tehdejšímu partnerovi, Robertu Kodymovi z Lucie...
Ne, tak to také není. Nebyla jsem si jistá, nakolik je ta večeře dobrý nápad, a tak jsem se rozhodla poradit se s Robertem. Ten mě pověřil tajným úkolem. Měla jsem zjistit, na jaké kytary Lenny hraje a jakou používá hudební aparaturu. Dnes tedy mohu jen potvrdit, že Lenny opravdu používá skvělé kytary a dokonalou aparaturu...
***
Kdo je Jarka Rytychová
Jarka Rytychová se narodila 31. října 1969 v Brně. Po gymnáziu byla přijata na VŠE v Praze na národohospodářskou fakultu, obor finance. Studium nedokončila, neboť se v roce 1990 rozhodla přijmout nabídku pracovat pro modelingovou agenturu v Paříži. V průběhu následujících čtyř let se zařadila k nejúspěšnějším českým modelkám. V roce 1994 nicméně slibně rozjetou kariéru ukončila a vrátila se do Čech. Ještě téhož roku si ji režisér Vladimíra Michálek vybral pro jednu z hlavních ženských rolí svého filmového debutu Amerika. V roce 1995 nastoupila jako ředitelka módy v časopise Elle a o dva roky později přijala nabídku na vedení české mutace prestižního módního časopisu Harper's Bazaar. Od roku 1999 pracuje jako ředitelka mediální poradenské firmy Best Media.
DOBŘE, NEBO ŠPATNĚ?
"Jsem přesvědčena, že život je sám o sobě výběr, kohokoliv a čehokoliv. Může být dobrý, nebo špatný, to je pouze na nás," říká Jarka Rytychová.
Po letech strávených na společenském výsluní se Jarka Rytychová rozhodla pro razantní změnu. Dobrovolně se vzdala kariéry úspěšné a vyhledávané fotomodelky a vrátila se zpět do téměř všedního života. Nejprve jako módní ředitelka časopisu Elle, později se stala šéfredaktorkou časopisu Harper's Bazaar. Teď už třetím rokem pracuje jako mediální konzultantka. Bez ohledu na svou profesní proměnu zůstává stále půvabná, šik a upřímná, což je kombinace, která se ne vždy vyplácí.
V dnes už neexistujících Nedělních novinách byl kdysi uveřejněn váš profil. O sobě i o svém okolí jste v nich hovořila natolik citlivě, že jejich šéfredaktor tehdy k textu jízlivě poznamenal: chybí tam už jen boj za záchranu brazilských pralesů. Opravdu vám tak záleží na tom, aby se lidé chovali k sobě i ke světu ohleduplně?
No to si pište, že mi na tom záleží. A podobné reakce mě nijak netrápí. Nevím, proč bych měla popírat své vnitřní přesvědčení. Snaha být lepším člověkem mi hodně pomáhá a soudím, že ohleduplnost a cit jsou jedny z nejspolehlivějších způsobů, jak tuto planetu zachovat při životě.
Máte pocit, že vás lidé podceňují?
V mém případě si často neodpustí poznámku, jen nějaká modelka. Případně, bývalá modelka, což je ještě horší. I když na rozdíl od různých pomluv a nesmyslů alespoň pravdivé. V minulosti mě lidé podceňovali, aniž mě poznali. Doufám, že si názor opravili, když jsem se s nimi pak setkala.
Zastáváte názor, že všechno zlé je pro něco dobré. Přesto, podléhala jste někdy vyloženě pesimistickým myšlenkám?
Moc ne. Snad v pubertě. Pokud se s něčím peru, snažím se myslet pozitivně. Hodně mě také naučily roky mimo domov, když jsem se o sebe musela starat sama.
Z čeho pramenily vaše negativní pocity v mládí?
Asi z nejistoty. Z nespokojenosti se sebou. A z nevědění.
Jaká jste byla jako dívka?
Vzdorovitá!
Chtěla jste být vždy modelkou?
Nechtěla. Tahle kariéra mě zaujala, až když jsem s ní získala příležitost cestovat. Lhala bych, kdybych tvrdila, že mě nelákalo být úspěšnou, dotknout se vrcholu.
Věříte, že byste ho dosáhla?
Věřím, protože jsem přesvědčena, že když člověk chce něčeho dosáhnout, vždy se mu ta šance nabízí. Záleží jen na něm. Možná to zní neskromně, ale pokud bych o tento úspěch stoprocentně stála, šla bych si za ním. Jenže pak jsem chtěla jen na padesát procent a po třech letech jsem o něj nestála už vůbec.
Proč?
Zjistila jsem, co by mi úspěch vzal. Byla to spousta věcí, a hlavně lidí, které mám ráda a které bych musela opustit.
Říká se, že svět modelingu je velmi povrchní. Je tomu tak?
Neřekla bych. Je spíš hodně uzavřený do sebe. Tenhle obor se zabývá fyzickou krásou. Zabývá se tím, jak lidé vypadají, co mají na sobě, jaké líčení používají... Jeho podstatou je udělat člověka co nejpřitažlivějším a nezajímat se o to, jaký je uvnitř. Lidé z této oblasti nejdou a vlastně ani nemohou jít do hloubky. To ale ještě neznamená, že jsou povrchní. Nepřekračují pouze rámec svého úzce ohraničeného okruhu.
Nicméně tím, jak se nám lidé z modelingu snaží vnutit představu dokonalé tváře či postavy, jim samotným někdy realita uniká. Nežijí spíše jen iluzí?
Do jisté míry jsou realitě poněkud vzdáleni, ale jinak to ani nelze. Svět, který je obklopuje, má být dokonalý. Proto také mají některé dívky problémy, když ho opustí a jsou konfrontovány s všední realitou.
Snažila jste se být rovněž dokonalá?
Samozřejmě. Ale jen do chvíle, než jsem zjistila, že k vnitřní dokonalosti, tedy dosažení určitého stupně klidu duše, stačí málo. Dělat dobře něco, co člověka baví, co umí, a vědět, že je v tom dobrý.
V čem jste měla pocit, že můžete být dobrá?
Měla jsem dojem, že nejsem úplně blbá, což je myslím docela dobrý začátek. Uvědomila jsem si, že jsem schopna aklimatizovat se v různých profesích. Nemám problém s tím, se v životě něčemu učit, vstřebávat nové věci a komunikovat s lidmi.
Objevovala jste se na stránkách novin a časopisů. Poté jste je sama začala vytvářet. Média jste poznala i z té druhé stránky. Jak vnímáte tuto zkušenost?
Byla krásná i špatná. Období v Elle stejně jako zrod Harper's Bazaaru považuji za něco úžasného. Ale čím víc komunikuji s tiskem, tím méně jsem si jistá, zda je výhodou být malým článkem mediálních koncernů.
V době, kdy jste vedla Harper's Bazaar, byl považován za nejlepší módní časopis na domácím trhu. Jeho česká verze vycházela z vaší představy o tom, jak by měl takový módní časopis vypadat?
Spíš z představy pana vydavatele, kterou jsem ovšem přijala s velkým uspokojením. Líbila se mi, protože Harper's Bazaar se v té době profiloval jako elitní, chytrý časopis pro ženu, která nepotřebuje rady do života, ale touží v mnoha ohledech pronikat víc pod povrch.
Dnes je móda v takovýchto magazínech často jen doplňkem banálních společenských témat. Co si o tom myslíte?
U nás je to jediný způsob, jak časopis prodat. Taková je bohužel norma místního úspěchu. Za módou v České republice nestojí stamilionové investice. Proto se jakékoliv podnikání na jiné úrovni, než která je poplatná poměrům na trhu, rovná velkému hazardu.
Proč jste tedy odešla z Harper's Bazaaru?
Z osobních důvodů. Původní koncepce totiž měla doznat změn a nová tvář časopisu neměla s tím, na čem jsme se s vydavatelem na počátku domluvili, mnoho společného. Také jsem se po pěti letech práce pro časopisy cítila hodně unavená a chtěla jsem si odpočinout od neúprosných časových stresů.
Ve srovnání s tehdejším obdobím působíte mnohem spokojeněji. Svěřila jste se mi, že prožíváte krásný a harmonický vztah. Jak byste popsala svůj současný život?
Mám štěstí, že potkávám množství zajímavých lidí, kteří mi předávají své vědomosti. Jsou to znalosti a hodnoty, jež každý z nich pečlivě vybral podle svého nejlepšího svědomí. Z nich si ještě dál vybírám ty, které jsou pro mě podnětně a užitečné. Jsem přesvědčena, že život je sám o sobě výběr, kohokoliv a čehokoliv. Může být dobrý, nebo špatný, to je pouze na nás. Když se mě někdo zeptá, zda jsme se měli lépe před revolucí, nekompromisně říkám ne. Teprve až po ní jsme totiž dostali možnost výběru. Tedy něco, co jsme předtím neznali a nemohli docenit. Teď záleží na každém z nás, co se svým životem provede a jakou cestou se vydá. Na nic se už nelze vymlouvat.
V případě vašeho charismatu se vžilo dnes už klasické označení ženy-vampa. Cítíte, že pro muže, kteří hledají osudovou ženu, můžete být nebezpečná?
Ne, protože nevím, co žena-vamp znamená. Zřejmě zase nějaká představa bytosti, která neexistuje. Žena-vamp, osudová žena, takhle to nelze brát. Snažíme se neustále škatulkovat, ale pro každého z nás je tím nejdůležitějším či jediným na světě někdo jiný. Vamp, osudová žena, to je představa ženy, kterou já nejsem. Žena od vedle, to je osudová žena.
Před lety ve vás údajně nalezla zalíbení americká rocková hvězda, zpěvák a skladatel Lenny Kravitz.
Tak tenhle příběh bych ráda uvedla na pravou míru. S Lenny Kravitzem jsem se setkala v Paříži. Zapředli jsme spolu rozhovor a pak mě pozval na svůj koncert a na večeři. Vyměnili jsme si telefony, několikrát zavolali a to bylo vše, nic víc se opravdu nestalo. I když ještě dnes se občas dočtu něco jiného. Někteří novináři tohle zřejmě vědí lépe než já.
Tak jinak, prý jste dala tomuto slavnému rockerovi košem, protože jste chtěla zůstat věrná svému tehdejšímu partnerovi, Robertu Kodymovi z Lucie...
Ne, tak to také není. Nebyla jsem si jistá, nakolik je ta večeře dobrý nápad, a tak jsem se rozhodla poradit se s Robertem. Ten mě pověřil tajným úkolem. Měla jsem zjistit, na jaké kytary Lenny hraje a jakou používá hudební aparaturu. Dnes tedy mohu jen potvrdit, že Lenny opravdu používá skvělé kytary a dokonalou aparaturu...
***
Kdo je Jarka Rytychová
Jarka Rytychová se narodila 31. října 1969 v Brně. Po gymnáziu byla přijata na VŠE v Praze na národohospodářskou fakultu, obor finance. Studium nedokončila, neboť se v roce 1990 rozhodla přijmout nabídku pracovat pro modelingovou agenturu v Paříži. V průběhu následujících čtyř let se zařadila k nejúspěšnějším českým modelkám. V roce 1994 nicméně slibně rozjetou kariéru ukončila a vrátila se do Čech. Ještě téhož roku si ji režisér Vladimíra Michálek vybral pro jednu z hlavních ženských rolí svého filmového debutu Amerika. V roce 1995 nastoupila jako ředitelka módy v časopise Elle a o dva roky později přijala nabídku na vedení české mutace prestižního módního časopisu Harper's Bazaar. Od roku 1999 pracuje jako ředitelka mediální poradenské firmy Best Media.
DOBŘE, NEBO ŠPATNĚ?
"Jsem přesvědčena, že život je sám o sobě výběr, kohokoliv a čehokoliv. Může být dobrý, nebo špatný, to je pouze na nás," říká Jarka Rytychová.
