O prudkém růstu platů manažerů svědčí čísla.
Například šéfové pěti set největších firem v USA si loni polepšili oproti předchozímu roku o 54 procent, když v součtu firmy těmto šéfům za loňský rok vyplatily 5,1 miliardy dolarů.
V průměru šlo o 5,1 milionu dolarů na jednoho, tedy 121 milionů korun. I v Evropě platy manažerů rostou.
I když zatím stále zdaleka nedosahují takové výše jako u jejich amerických kolegů, kde jsou v případě těch nejvyšších špiček až několikanásobně vyšší.
Podle odborníků to je hlavně tím, že na starém kontinentu firmy v takové míře nevyužívají odměňování formou akciových programů jako ve Spojených státech. Zjednodušeně řečeno, Američané si nechávají platit menší základní mzdu v penězích, ale v případě dobrého roku pak dostanou mnohem více v akciích firmy, jejichž cena vzrostla.
Loni si v Americe nejvíce vydělal výkonný šéf internetové společnosti Yahoo! Terry Semel. Jeho základní plat činil 600 tisíc dolarů. Za to, jak se Yahoo! loni dařilo, však získal další odměny a hlavně bonus ve formě akcií, jehož hodnota dosáhla 230 milionů dolarů, což je 5,4 miliardy korun.
Semelových 230 milionů je však v porovnání s odměnami některých manažerů ze zlatých let americké ekonomiky z přelomu tisíciletí docela málo. V roce 2000 dostával Charles B. Wang z technologické firmy Computer Associates 650 milionů dolarů a v roce 2002 Larry Ellison z Oraclu obdržel dokonce 706,1 milionu dolarů. V přepočtu na koruny to je závratných více než 16 miliard korun.
V Evropě je zatím výše odměn pro manažery do značné míry tabu. Málokteré země přijaly zákony, které by k tomu jejich zaměstnavatele dotlačily. A tak žebříček nejlépe placených manažerů z Evropy za loňský rok není zatím k dispozici.
V roce 2003 dostal nejvyšší známou odměnu bývalý šéf mobilního operátora Vodafone Chris Gent, jemuž nový majitel českého Oskara vyplatil celkem 14,1 milionu dolarů – 334 milionů korun, což je v porovnání s Američany pakatel.
Ale i v západní Evropě se začíná blýskat na transparentnější časy a stále více zemí zvažuje, zda manažery k přiznávání výše svých platů nepřinutit. Tento tlak sílí například v Německu, kde chce vláda zvýšit transparentnost odměňování manažerů zákonem. Stačilo dokonce jen pohrozit jeho přípravou a většina velkých firem ze 30 blue chips na frankfurtské burze loni zveřejnila platy svých šéfů dobrovolně.
Stále však více než pět set z tisícovky firem obchodovaných na německé burze takové údaje zveřejňovat nechce.
