"Na začátku je pytel granulátu a my z něj nakonec uděláme třeba tenisovou halu," vypráví dvaašedesátiletý inženýr Jan Heřmanský ve své kanceláři.
Za okny, ve čtyřech továrnách, pro něj pracuje devět stovek lidí. Jejich zboží používají vojáci, řidiči kamionů, sportovci, obyčejní chalupáři, záchranáři nebo každý, kdo shání přístřešek pro zahradní party či hudební koncert.
Heřmanský podniká v oboru, jemuž se v Česku poslední léta moc nedaří - v textilním průmyslu. Ale kdo by hledal ve výrobním sortimentu trička nebo trenýrky, nepochodil by. Heřmanského firma Svitap J. H. J. se specializuje na náročnější výrobu technických a umělých tkanin. Tedy materiálů, z jakých se dělají stany, plachty, bazény, nejrůznější potahy, pracovní oděvy, ale i ubrusy nebo povlečení.
Armádní stany i tenisové haly
Pro celou tenisovou halu si do Svitav před lety osobně přijel třeba ředitel sportovního klubu CSKA Moskva. Na vývoz jde více než třetina produkce. Loni si stany ze Svitav koupila italská armáda. Ve stejných stanech bydlí také vojáci z Rakouska či Spojených arabských emirátů. "Objednala si je u nás i uruguayská armáda. Potřebovali je do nějaké mise v Africe," vypráví Heřmanský.
SERIÁL: ČEŠI DOBÝVAJÍ SVĚTPříběhy podnikatelů, kteří dávají
lidem práci a její výsledky pak
vyvážejí do celého světa
K italské armádě se dostal díky tomu, že jsou s jeho stany spokojeni i čeští vojáci. Konkurenti z Rumunska či z Číny prohráli, nepomohly jim ani jejich nízké ceny. "Rozhodlo spíš to, že jsme v NATO a že Svitap byl schopen dodat zboží rychle a v požadované kvalitě," uvádí Martin Holý z milánského zastoupení agentury CzechTrade, která Svitapu s dojednáním zakázky pomáhala.
Němci jsou seriózní
Jen armádní zakázky by ale Svitap neuživily. "Výroba pro vojáky je zajímavá, pokud je. Ale není pravidelná," říká Heřmanský. Nejvíc zboží vozí do Rakouska, Nizozemska a Německa. "Němci? To jsou jedni z nejserióznějších obchodních partnerů," říká podnikatel.
Heřmanský už byl na několika zahraničních cestách s českými politiky, třeba s Václavem Havlem. Dbá však také o domácí revír. Do Ikey a Teska prodává potahy na sedací soupravy.
„Od Svitapu odebíráme podstřešní fólie již několik let a jsme nadmíru spokojeni,“ uvedl ředitel společnosti Den Braven Stanislav Malohlava. U Heřmanského nakupoval i herec a moderátor Jan Rosák: "Dodali nám stan na zastřešení letního divadélka, jsme s ním pokojení."
Tradice 150 let
Když Heřmanský mluví o historii firmy, hlásí se ke až k 16. století, kdy se ve svitavských kronikách poprvé píše o místních soukenících. Před 150 lety byla ve Svitavách založena svitavská pobočka vídeňské firmy H. Klingera, kterou místní považují za předchůdce dnešního podniku.
Jméno Svitap nese firma od října 1949. Za komunismu spadala pod národní podnik Technolen z Lomnice nad Popelkou.
Zatímco dnes má Svitap v katalogu přes sto položek, tehdy si vystačil s málem: "Vyráběly se tu takřka jen plachtoviny a vojenské stany pro Sovětský svaz," popisuje Heřmanský, který se v roce 1991 stal ředitelem podniku a dva roky nato jej koupil spolu se společníkem Jiřím Janíčkem od státu za sto milionů korun.
Půlmiliardový obrat a zisk 34 milionů
Od roku 1996 patří firma už celá jen Heřmanskému. Jeho vrstevníci z válečných
ročníků vesměs míří do penze, ale Heřmanský vypadá vitálně a plný chuti k dalšímu podnikání. V roce 1999 připojil ke Svitapu firmu Vigona, předloni přikoupil podnik Texilan ve slovenském Kežmarku. Má tak už čtyři výrobní areály ve Svitavách a pátý na Slovensku.
Otázce na budoucí možné rozšíření společnosti se Heřmanský usmívá. "Nejprve bychom chtěli zintenzivnit výrobu ve stávajících podnicích," říká. Ročně prodá zboží za více než půl miliardy a je spokojen, i když obrat neroste v desítkách procent, ale pozvolněji. Podle posledních zveřejněných výkazů Svitap předloni vydělal 34 milionů korun a hodnota podniku - aspoň podle účetní kolonky vlastní jmění - překročila 300 milionů.
Vláda škodí
"Naším největším nepřítelem je hospodářská politika státu," říká Heřmanský. Za největší zlo považuje zdražování energií či politiku státu v oblasti minimální mzdy. "Jen za poslední rok máme negativní dopad dvacet milionů z titulu silné koruny," zlobí se a dodává, že by bylo nejlépe, kdyby se už v Česku platilo eurem.
Zahraniční odběratele si pochvaluje, ale říká, že zvýšení cen svých výrobků by před nimi asi těžko obhajoval.
Poslyšte, není vás tam víc?
Nynější politické garnituře nemůže Heřmanský přijít na jméno. Přitom právě firmy jako Svitap stojí za letošním výtečným vývojem české ekonomiky, což je pro premiéra Jiřího Paroubka už teď jedno z nejoblíbenějších témat.
Příští rok může hodně ovlivnit výsledek voleb. Letos hospodářství roste o pět procent a vývoz zatím poprvé od rozpadu federace převyšuje dovoz - mimo jiné díky poptávce po zboží, jako jsou stany a tkaniny ze Svitav.
To s sebou přináší lepší kondici českých podniků, větší výběr daní a teoreticky také více peněz na platy. A nejste-li placeni v eurech jako Heřmanský, pak také příjemné stránky spojené se sílící korunou, jako je větší kupní síla na výletech do ciziny či mírnější dopady drahé ropy.
V zahraničním obchodě mělo Česko podle posledních čísel ke konci července přebytek 43 miliard. Loni ve stejnou dobu to byl deficit čtrnáct miliard. Cizinci, kteří obchodují se Svitapem, se tomu nediví. "Poslyšte, jestli je takových firem v Česku víc, máte šanci to daleko dotáhnout," říká Enzo Marconcini z toskánské společnosti Italtessil.
Firma, jež dodává látky pro největší evropské módní firmy, spolupracuje se Svitapem už deset let. Podle Marconciniho hlavně kvůli "vysoké kvalitě a dokonalému servisu". Marconcini chválí i jiné české dodavatele, třeba trutnovský Texlen.
