Je to neobyčejně chytře napsaná pohádka. Ve svých vymyšlených memoárech používá Michail Ljubimov všechny obvyklé rekvizity zpravodajských služeb: předání tajných čísel bankovních účtů v zahraničí, podřízení speciálních útvarů pomocí klíčových hesel a kódů i jednotek zajišťujících sledování a odposlech vybraných osob. Jenže sama podstata plánu Golgota je falešná. Jurij Andropov jako nejvyšší šéf sovětské komunistické strany usiloval o vylepšení socialismu, ale nikoli tím, že "špatný" socialismus padne a v meziobdobí k návratu do "lepšího" socialismu vznikne v jeho zemi "tvrdý kapitalismus". "Andropov chtěl vybudovat, snad bychom to tak mohli říct, policejní socialismus s lidskou tváří," říká Jiří Ruml, který se touto otázkou zabýval na začátku devadesátých let jako předseda parlamentní Komise pro vyšetření událostí 17. listopadu. "Chtěl odstranit prohnilé přestárlé vedení komunistické strany a státu, ale bez poprav a případně občanské války. Jako svého nástupce připravil Gorbačova. Nic víc a nic méně. Je pravda, že když byl předsedou KGB, založil několik tajných škol pro agenty, kteří měli rozkládat západní kapitalismus zevnitř. Čili s třídním bojem počítal, ale jinými metodami než dosud." Když nastoupil Michail Gorbačov na kremelský trůn, snažil se lehkým nátlakem prosadit toto vylepšování socialismu i ve státech, které SSSR ovládal. Ne všude se mu to dařilo. Českoslovenští, východoněmečtí a rumunští komunističtí předáci zůstávali dál u tvrdé politiky, než je domácí bouře svrhly. V Maďarsku a v Polsku předali komunisté moc opozici mnohem snáze. Ani tenhle rozpad "tábora míru a socialismu", jak se vzletně říkalo, Ljubimov do své fikce nezakomponoval. Nicméně s odklonem od vedoucí role komunistických stran v těchto zemích počítal Gorbačov, avšak nikoli s tím, že by byly úplně odstaveny od moci. Ljubimov není jediný autor, který vymyslel politickou sci-fi o konci socialismu v SSSR jako o řízené akci. Na toto téma vyšlo i na Západě několik knih. Z toho je vidět, jak je toto téma chytlavé.
14. srpna 2001
