Návštěva banky vždy znamená ztrátu času, která se ve většině případů počítá v desítkách minut. Komu by se navíc chtělo chodit do banky pokaždé, když je třeba zaplatit neočekávanou složenku nebo uložit peníze? Řešení může být jednoduché - začít obsluhovat účet po telefonu. Celkové poplatky jsou u této služby v podstatě stejné jako při osobní návštěvě peněžního ústavu a není k ní potřeba žádné supermoderní vybavení: stačí i obyčejný .starší telefon.
Obsluhu osobního účtu po telefonu v současnosti nabízí zhruba deset bank. Již dávno tato služba nezjišťuje, kolik na účtu zbývá. Bez čekání ve frontě u přepážky lze například zadat trvalý či jednorázový příkaz k platbě, přesunout peníze na termínovaný vklad, investovat do podílových fondů či zjistit aktuální kurs dolaru. Kolik to všechno stojí? Zpravidla ne více než několik desítek korun měsíčně. Tyto služby někdy mají zvýhodněné sazby a neprodražují je ani poplatky za telefon: Komunikace s bankou po telefonu totiž bývá bezplatná - využívá se totiž "zelených" linek. Říci jednoznačně, který peněžní ústav má tuto službu nejvýhodnější, nelze. Každý totiž uplatňuje jiný systém poplatků - některý je má nižší než při osobní návštěvě, zato si účtuje měsíční paušál, jiný to má naopak, u dalšího je třeba platit za telefon. Například Živnostenská banka: při zadání čtyř příkazů na přepážce by klient zaplatil celkem čtyřicet korun, při užití telefonu dvanáct korun - ale k těm by ještě platil měsíční paušál ve výši padesáti korun. V takovém případě by až do sedmi platebních příkazů za měsíc bylo výhodnější zadávat příkazy osobně. Na druhou stranu třeba u České spořitelny stojí osobní a telefonní podávání příkazů k úhradě stejně, u telefonního bankovnictví však navíc platí klient jednorázově sto korun. Jedno obecně platí: telefon se vyplatí tím víc, čím častěji člověk s účtem zachází. Stačí k tomu přitom i starší typ telefonního přístroje. Pak se musí spokojit s tím, že nebude příkazy zadávat elektronicky, ale prostřednictvím zaměstnance banky. Jiný způsob nabízejí mobilní telefony či tlačítkové telefony napojené na digitální ústřednu, tedy přístroje s tónovou volbou. Jejich majitelé se obejdou bez živého bankéře, komunikují s bankou pomocí automatu. Klient vytočí číslo určené pro tuto službu bankou, a pak už jen podle jeho výzev obsluhuje účet pomocí klávesnice telefonu. Nejmodernější variantou je takzvaný GSM banking, kdy klient komunikuje s bankovním systém on-line pomocí klávesnice a displeje svého mobilního telefonu. Tuto službu však neumí každý přístroj. Kromě bankovních sazeb za dané příkazy navíc její uživatel platí poplatek za odeslání krátké textové zprávy SMS. Některé peněžní ústavy pod názvem GSM banking skrývají skromnější služby - majitel mobilního telefonu se může dozvědět jen zůstatek či úrok, ale nemůže třeba zadávat příkaz k platbě.
Viz str. V a VI
Jaké služby nabízí GSM banking?
* Informace o zůstatku na účtu
* Informace o úrokových sazbách
* Informace o kurzu měn
* Zadání platebního příkazu
* Založení trvalého příkazu k úhradě
* Zrušení zadaného příkazu
* Zřízení termínovaného vkladu
Obsluhu osobního účtu po telefonu v současnosti nabízí zhruba deset bank. Již dávno tato služba nezjišťuje, kolik na účtu zbývá. Bez čekání ve frontě u přepážky lze například zadat trvalý či jednorázový příkaz k platbě, přesunout peníze na termínovaný vklad, investovat do podílových fondů či zjistit aktuální kurs dolaru. Kolik to všechno stojí? Zpravidla ne více než několik desítek korun měsíčně. Tyto služby někdy mají zvýhodněné sazby a neprodražují je ani poplatky za telefon: Komunikace s bankou po telefonu totiž bývá bezplatná - využívá se totiž "zelených" linek. Říci jednoznačně, který peněžní ústav má tuto službu nejvýhodnější, nelze. Každý totiž uplatňuje jiný systém poplatků - některý je má nižší než při osobní návštěvě, zato si účtuje měsíční paušál, jiný to má naopak, u dalšího je třeba platit za telefon. Například Živnostenská banka: při zadání čtyř příkazů na přepážce by klient zaplatil celkem čtyřicet korun, při užití telefonu dvanáct korun - ale k těm by ještě platil měsíční paušál ve výši padesáti korun. V takovém případě by až do sedmi platebních příkazů za měsíc bylo výhodnější zadávat příkazy osobně. Na druhou stranu třeba u České spořitelny stojí osobní a telefonní podávání příkazů k úhradě stejně, u telefonního bankovnictví však navíc platí klient jednorázově sto korun. Jedno obecně platí: telefon se vyplatí tím víc, čím častěji člověk s účtem zachází. Stačí k tomu přitom i starší typ telefonního přístroje. Pak se musí spokojit s tím, že nebude příkazy zadávat elektronicky, ale prostřednictvím zaměstnance banky. Jiný způsob nabízejí mobilní telefony či tlačítkové telefony napojené na digitální ústřednu, tedy přístroje s tónovou volbou. Jejich majitelé se obejdou bez živého bankéře, komunikují s bankou pomocí automatu. Klient vytočí číslo určené pro tuto službu bankou, a pak už jen podle jeho výzev obsluhuje účet pomocí klávesnice telefonu. Nejmodernější variantou je takzvaný GSM banking, kdy klient komunikuje s bankovním systém on-line pomocí klávesnice a displeje svého mobilního telefonu. Tuto službu však neumí každý přístroj. Kromě bankovních sazeb za dané příkazy navíc její uživatel platí poplatek za odeslání krátké textové zprávy SMS. Některé peněžní ústavy pod názvem GSM banking skrývají skromnější služby - majitel mobilního telefonu se může dozvědět jen zůstatek či úrok, ale nemůže třeba zadávat příkaz k platbě.
Viz str. V a VI
Jaké služby nabízí GSM banking?
* Informace o zůstatku na účtu
* Informace o úrokových sazbách
* Informace o kurzu měn
* Zadání platebního příkazu
* Založení trvalého příkazu k úhradě
* Zrušení zadaného příkazu
* Zřízení termínovaného vkladu
