Stavební spořitelny by měly být instituce, od kterých lze při telefonickém dotazu čekat eleganci a seriózní jednání. Zájemce o založení smlouvy by se rozhodně měl do banky dovolat - a to bez čekání na drátě, nemluvě o hádce s úřednicí na centrále. Jenže tuzemské spořitelny zůstaly v tomto směru kdesi hluboko v dobách reálného socialismu.
Jak zjistila agentura Positive, která se zabývá takzvanou telefonní dosažitelností, na centrály stavebních spořitelen se lze dovolat v průměru pouze v 59 procentech případů. Více než čtyři desetiny telefonátů tedy končí tónem obsazeno nebo se ztratí kdesi v drátech. Ovšem běda, jestli se zákazník na centrálu dovolá a chce »drze« přepojit na konkrétní odbor. Pak nemá ani poloviční pravděpodobnost, že se vytouženého referátu dovolá. Že by čekal u aparátu méně než patnáct sekund?
To už je pouze teoretická možnost - šanci lze vyčíslit na 32 procent. Nejhorší je to přitom v Českomoravské spořitelně, ČS - stavební a Wüstenrotu. Výsledky se opírají o výzkum agentury, který se uskutečnil v průběhu letošního jara. Do každé ze šesti spořitelen bylo uskutečněno několik desítek hovorů, byl zapisován jejich čas, doba čekání a výsledek případného hovoru.
Jen pro srovnání: evropský standard dosažitelnosti, tedy pravděpodobnosti, že se člověk dovolá na centrálu banky, počítá s úspěšností 95 procent. Aparát na druhém konci linky navíc nesmí zazvonit více než třikrát. Operátor by měl být zdvořilý a vybavený fundovanými informacemi. To se u domácích stavebních spořitelen nepotvrdilo - jejich operátoři posílají klienty s externími pracovníky do kavárny nebo je odkazují na denní tisk. Častou výmluvou je také rozbitý aparát na centrále.
Viz Nejhůře se...
Jak zjistila agentura Positive, která se zabývá takzvanou telefonní dosažitelností, na centrály stavebních spořitelen se lze dovolat v průměru pouze v 59 procentech případů. Více než čtyři desetiny telefonátů tedy končí tónem obsazeno nebo se ztratí kdesi v drátech. Ovšem běda, jestli se zákazník na centrálu dovolá a chce »drze« přepojit na konkrétní odbor. Pak nemá ani poloviční pravděpodobnost, že se vytouženého referátu dovolá. Že by čekal u aparátu méně než patnáct sekund?
To už je pouze teoretická možnost - šanci lze vyčíslit na 32 procent. Nejhorší je to přitom v Českomoravské spořitelně, ČS - stavební a Wüstenrotu. Výsledky se opírají o výzkum agentury, který se uskutečnil v průběhu letošního jara. Do každé ze šesti spořitelen bylo uskutečněno několik desítek hovorů, byl zapisován jejich čas, doba čekání a výsledek případného hovoru.
Jen pro srovnání: evropský standard dosažitelnosti, tedy pravděpodobnosti, že se člověk dovolá na centrálu banky, počítá s úspěšností 95 procent. Aparát na druhém konci linky navíc nesmí zazvonit více než třikrát. Operátor by měl být zdvořilý a vybavený fundovanými informacemi. To se u domácích stavebních spořitelen nepotvrdilo - jejich operátoři posílají klienty s externími pracovníky do kavárny nebo je odkazují na denní tisk. Častou výmluvou je také rozbitý aparát na centrále.
Viz Nejhůře se...
