Jejich cesta do médií nebyla přímá: ani jeden z nich nebyl u toho, když Nova a Prima, respektive jejich zakladatelské firmy, získaly počátkem 90. let televizní licenci. Za svůj vzestup mohou děkovat zvláštnostem (někdo by spíše řekl "neprůhlednosti") tuzemského televizního trhu a IPB, která tento zašmodrchaný systém dlouhá léta spoluvytvářela.
Chvíle obou mladých mužů přišla v roce 1999. Železný sháněl nového investora poté, co se ve zlém rozešel s bývalými partnery z americké firmy CME. Legendární náměstek IPB Libor Procházka mu doporučil tehdy sedmadvacetiletého Šmejce a nové spojenectví vybavil miliardovým úvěrem na rozjezd.
Ve stejnou dobu řešil Procházka i jiný televizní problém: co s licencí k Primě, kterou podle nového bankovního zákona už IPB nesměla vlastnit? Řešení se našlo a po sérii složitých a neprůhledných operací se "dočasně" ocitla až v držení Zachova holdingu.
Rok nato už měl Procházka úplně jiné starosti: IPB se zhroutila a Procházka už neměl na vytváření mediálního impéria čas. Šmejc se Zachem však pád IPB přežili až překvapivě lehce.
Chvíli to vypadalo, že nový majitel padlého lva, ČSOB, bude po Zachovi žádat Primu zpět, jenže před měsícem obě strany překvapivě vyhlásily dohodu: Ivan Zach se může definitivně nazývat majitelem Primy.
To Jiřímu Šmejcovi k takovému úspěchu ještě malý kousek chybí. K úplnému ovládnutí Novy zbývá ještě to, aby se Vladimír Železný nějak vypořádal s miliardovým dluhem, kvůli kterému má stále blokovaný majetek, a tedy i svůj podíl v televizi. Jakmile ho bude moci prodat, podle ohlášeného plánu se jeho novým majitelem - a tím i skutečným vládcem Novy - stane Jiří Šmejc.
