Mezi sladkosti by je asi nikdo nezařadil, přesto obsahují docela slušnou nálož cukru. V barbecue omáčkách, které se podávají ke grilovanému masu, je více cukru než ve zmrzlinách. Potvrdily to analýzy 12 vzorků, které pro MF DNES zpracoval Státní veterinární ústav v Praze.
U produktu, který patří mezi slané pochutiny, to docela překvapí. Stačí se však podívat na složení uvedené na obalech. U všech vzorků najdete cukr na předních místech - to znamená, že je ho ze všech složek nejvíc. Kromě cukru jsou tu i další sladidla - melasa, glukózo-fruktózový sirup, dextróza...
Kouřová chuť bez kouře
Druhé překvapení je přídavek kouřových aromat ve většině omáček. Lehká uzená chuť sice k barbecue omáčkám patří, ale měla by ji zajistit mletá zauzená paprika nebo opečená cibule.
Když ponecháme stranou, že je trochu nelogické přidávat další silnou uzenou chuť k masu, které ji získá přirozeně grilováním, kouřová aromata jsou hodně diskutovanou přísadou. Nejsou totiž úplně bez rizika, mohou obsahovat takzvané polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), z nichž některé mají rakovinotvorné účinky. Právě proto je jejich používání přísně regulováno a obsah PAU nesmí překročit povolený limit.
Je však pravda, že použití umělé uzené příchutě je považováno za méně škodlivé než tradiční uzení nebo grilování nad ohněm.
Sladká, pálivá, uzená...
Výrazná umělá kouřová chuť a přílišná sladkost byly nejčastějšími „prohřešky“, které porotci omáčkám vyčítali. U některých vzorků vadila také syntetická pachuť nebo přílišná pálivost - třebaže jsme vybírali omáčky, které nebyly označeny jako pikantní. Celkově kupované omáčky porotcům příliš nechutnaly a všichni se shodli na tom, že nejlepší je udělat si doma vlastní omáčku a ochutit ji podle svých představ.
S xanthanem a adipanem
Na přípravu barbecue omáčky neexistuje jeden shodný recept, některé se hodně liší v surovinách i způsobu přípravy, ale základem jsou vždy rajčata a cibule, k dochucení ocet, sůl a koření.
Ve složení testovaných produktů však najdeme i složky, které bychom si do omáčky doma nedali. Jsou to především zahušťovadla, většinou ve formě modifikovaných škrobů, ale také různých přírodních a syntetických potravinářských gum, jako je xanthan nebo acetylovaný zesíťovaný adipan škrobu.
Průmyslová výroba pochopitelně používá přípravky, které prodlužují trvanlivost nebo podporují stabilitu barvy.
Třetina vzorků v testu obsahovala chemické konzervační látky. Není bez zajímavosti, že ve stejném testu v Německu se konzervanty neobjevily ani v jednom vzorku. Grilovací omáčky se totiž obejdou i bez nich, dostatečnou trvanlivost jim zajistí tepelná úprava, kterou při výrobě procházejí - sterilizace nebo pasterizace.
V plastu, nebo ve skle?
Grilovací omáčky se podobně jako kečupy prodávají buď ve skleněných, nebo plastových obalech. V praxi jsme si ověřili, že každý typ obalu má své výhody a nevýhody. Z plastových lahví se omáčka lépe dávkuje, nehrozí tolik, že vám na talíř vyletí dvakrát tolik, než jste chtěli. Ve skleněných - pokud nemají úzké hrdlo - zase nezůstává tolik nevyužitého zbytku, který za žádnou cenu nedostanete ven.
Spotřebujte urychleně
Co s nespotřebovanou omáčkou? Jak dlouho vydrží v lednici po otevření? Každý, kdo používá kupované grilovací omáčky, řeší občas tento problém.
Ne všechny obaly dávají jasnou odpověď na tyto otázky. Informaci, dokdy otevřený výrobek spotřebovat, jsme nenašli u pěti vzorků. Pokyn „Spotřebujte urychleně“ moc nepomůže.
I když podle předpisů není nutné uvádět výrobce - místo něj může být distributor nebo prodávající, přesto rozdáváme minusové body, když se z obalu nedozvíme, kdo a kde omáčku vyrobil. Spotřebitelé mají jistě na tuto informaci právo.
