Někdo si pro povzbuzení dá šálek kávy, jiný skleničku coly. Obojí díky kofeinu většinou spolehlivě zafunguje. Tedy pokud nepijete ty nejlevnější light colové limonády. V nich je totiž kofeinu jen minimum. Zato některé obsahují o to větší množství problematické kyseliny fosforečné, která poškozuje zubní sklovinu, a také pořádný mix sladidel a konzervantů.
Ukázal to test MF DNES, který se zaměřil na light verze colových limonád. Celkem jsme zmapovali jedenáct výrobků: od těch největších značek, jako je Coca Cola, Pepsi Cola či Kofola, až po ty nejlevnější - většinou privátní značky obchodních řetězců. Rozdíly byly obrovské.
Kofein na minimu
Nejvíc se výrobky lišily právě v obsahu kofeinu. Například Clever Cola (značka obchodů Billa) či AH Basic Cola (prodávaná v Albertech) měly na litr pouze 11 mg této povzbuzující látky. V Pepsi Max jí bylo desetkrát tolik. Jen pro srovnání: v šálku espresa je kofeinu 80 mg.
Kofein přitom není nijak drahá položka. I když počítáte s cenami prodejců na internetu, vyjde vás dávka povzbuzující látky na litr té „nejsilnější“ coly jen na pár desítek haléřů.
V čem je tedy problém? Od výrobců jsme se to nedozvěděli, na otázky neodpověděli.
Jedním z vysvětlení může být, že kofein sice do coly patří, ale nikdo už nesleduje, kolik ho tam je. Výrobci jeho množství na obale uvádět nemusí a také to nedělají. Takže když jde „jen“ o cenu, jako u nejlevnějších col, stačí ho minimum.
Co dokážou konzervanty
Na etiketách limonád lze vyčíst další velký rozdíl mezi dražšími a levnějšími výrobky: dobu trvanlivosti. Zatímco Coca Colu či Pepsi Colu je obvykle potřeba vypít do půl roku, limonády se značkami řetězců mají trvanlivost dvojnásobnou. Čím to je?
„Stabilitu nápoje zajistí hlavně nízké pH a přítomnost oxidu uhličitého,“ vysvětluje Aleš Rajchl z Vysoké školy chemicko-technologické.
Jenže CO2 postupem času z plastové láhve uniká, pak pomůžou konzervanty. Velké značky je nepoužívají, zato v Clever Cole, AH Basic Cole a Tesco Value Cole doplňují standardní složení colových limonád (tedy vodu, mix dvou až tří sladidel, kyselinu fosforečnou, karamel a citronany na okyselení) ještě sorban draselný či benzoan sodný, které pomáhají chuť limonády déle udržet. Pro lidi to ovšem znamená jediné: další zbytečná chemie.
(Ne)bezpečný fosfor
Další přísadou, která se do col přidává, je kyselina fosforečná. Obsahují ji všechny lightky kromě Kofoly (tam se našlo pouze stopových 38 mg/l). Obecně se do col přimíchává proto, že okyseluje a dodává jim nezaměnitelnou mírně štiplavou chuť. Její nadměrná konzumace však není bez rizik.
Horní hranice je dána 700 mg na litr a ta nebyla nikde překročena. Dodržovat se má proto, že se fosfor využívá v celé řadě potravin, například v uzeninách či tavených sýrech – a v součtu může jeho množství překročit hranici, kdy už může škodit.
Má nepříznivý vliv zejména z hlediska ukládání vápníku v kostech. A co je při dlouhodobé konzumaci kyseliny fosforečné prokazatelné, je likvidace zubní skloviny. Tím jsou zuby náchylnější k tvorbě kazů, začínají žloutnout nebo se na nich tvoří bílé křídové skvrny.
Sladidla versus cukr
Zatímco „plnotučným“ colám se vyčítá obrovské množství cukru – často stačí vypít půllitr a už si vyčerpáte doporučovaný denní příjem cukrů – „lightky“ zase sklízejí kritiku za umělá sladidla. Z etiket se dá vyčíst, že některé obsahují až čtyři druhy náhražek cukru. Opět většinou platí, čím levnější limonáda, tím hůř – v tomto případě více horších sladidel.
V dotazníku pro akcniceny.cz odpověděla více než polovina z téměř 800 lidí, že coly se sladidly nepije kvůli jejich chuti, pětina kvůli možným dopadům na jejich zdraví.
Jak to vlastně je, mohou mít náhražky cukrů negativní vliv na zdraví? Jak výrobci zdůrazňují, všechna sladidla jsou samozřejmě schválená a zdravotně nezávadná. Neustále se však objevují nové studie, které přinášejí o jejich vlivu další informace. Proto i EFSA (Evropský úřad pro bezpečnost potravin), která sladidla pro evropský trh povoluje, vždy po čase jejich bezpečnost znovu zkoumá.
Stejně jako v případě řady jiných potravin (a dochucovadel) platí tak podle odborníků i pro cukry a sladidla zlaté pravidlo „všeho s mírou“.
„Myslím, že velké nedorozumění vzniká tím, že se buď naprosto negativně zavrhuje jedno či druhé a nemluví se o množství. Jestliže je někomu 40 let, má BMI okolo 25, třikrát až pětkrát týdně si zasportuje nebo pracuje manuálně, tak mu asi neuškodí ani cukr, ani třeba aspartam. Jestliže má někdo 65 let, BMI 40, nehýbe se, má diabetes 2. typu, tak není něco v pořádku se základní životosprávou, ale i v tomto případě jsem přesvědčen, že jsou lepší umělá sladidla než cukr,“ říká Milan Kvapil, přednosta Interní kliniky 2. LF UK a FN Motol, a připomíná, že nápoje a potraviny s umělými sladidly mají velký smysl pro lidi s nadváhou a cukrovkou.
Čtěte každý den |
Ovšem další experti se dívají na sladidla coby pomocníky v boji s nadváhou spíše skepticky. „Za roky existence umělých sladidel nám stoupají počty průmyslově upravovaných potravin, ve kterých se nacházejí, ale ke slibovanému řešení nadváhy a obezity nedošlo,“ připomíná specialistka na zdravotní výživu a prevenci Margit Slimáková.
Podobně to vidí i Iva Málková ze společnosti STOB, zaměřené na pomoc s hubnutím. „Z dlouhodobého hlediska je vhodné si na sladkou chuť nezvykat a naučit se pít i neslazené nápoje. Nápoje se sladidly bych tedy určitě nedoporučovala jako základ pitného režimu, pokud si však dáme skleničku jen občas na chuť, nevidím v tom velký problém,“ uvádí Málková.
