Prokázal to test MF DNES, který se zaměřil na kvalitu rozlévaného vína v restauracích. Redaktoři navštívili spolu se dvěma odborníky na gastronomii osmnáct podniků v Praze a v několika městech české vinařské oblasti. Zjišťovali, jak kvalitní nápoj dostanou, když si objednají skleničku vína.
. InfografikaNa výsledky testu se podívejte zde. |
V pražské restauraci U Císaře jsme si objednali vína z vinného lístku Vinných sklepů Lechovice. Do skleniček jsme dostali víno pochybné kvality, které jen těžko mohlo odpovídat nabídce. Teprve když jsme vyslovili pochybnosti, podívala se servírka na lahve – ani jedna nebyla z Lechovic.
"Pokud restaurace rozlévá jiné víno, než je uvedeno v nápojovém lístku, jde o klamání spotřebitele, respektive víno je nabízeno klamavým způsobem," říká Alena Hegerová ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce, které jsme předali podnět k prošetření.
Nabízí se také otázka, proč se vinaři nezajímají o to, jak končí jejich víno. "Těžko to můžeme uhlídat. Kolikrát se víno doprodá, a než se k nim dostane další, tak jdou a koupí něco jiného," reagoval obchodní ředitel firmy Vinné sklepy Lechovice Tomáš Řehák na naše upozornění, že restaurace nabízí víno z jejích sklepů, ale prodává jiné. "Smlouvy nepodepisujeme, je to jen na ústní domluvě."
. Roman Vaněk, Pražský kulinářský institut"Viděli jsme kolikrát pěkné vinné lístky, které nabízejí slušná vína, ale přinesli nám víno pochybné kvality z litrovky, která navíc stála tři dny někde na baru. Proč si vinaři občas neprověří, jak se s jejich víny v restauracích pracuje? Vždyť poškozují sami sebe." |
S rozporem mezi nabízeným a rozlévaným vínem jsme se setkali víckrát. Personál ve většině restaurací, které jsme navštívili, nepovažuje značku vína za něco důležitého. Číšníci sice pokročili od rozlišování "červeného a bílého" k informacím "frankovka a müllerka", u názvu odrůdy však jejich znalost vína končí.
Odkud to víno je? Oblast? Jméno vinaře? Mnohdy nechápou, na co se ptáme. Někdy vůbec netuší, jaké víno nalévají. "Neluštím etikety, musím se podívat," řekla nám servírka v restauraci U Císaře v Mělníku, v litoměřické Baště jsme zase slyšeli: "Já nevím, pokaždé nám vozí něco jiného." Zákazníci se zřejmě o původ vína příliš nezajímají.
. Klára Kollárová, sommeliérka"Zákazníci jsou naučení, že víno v restauraci nestojí za moc, takže si ho moc nedávají, a restauratéři mu proto nevěnují takovou pozornost, jakou by si zasloužilo. Host by se měl ozvat, když není spokojen s kvalitou, a sklenku vrátit." |
Test potvrdil, že restaurace neumějí s vínem pracovat. "Kultura podávání rozlévaných vín je u nás bohužel velice špatná. Restaurace rozlévají ta nejlevnější vína, ani ne z litrových lahví, ale často i z kartonů nebo PET lahví. A neumějí s vínem pracovat. Jsou schopni nabízet víno z týden otevřené lahve. Kvalita takového vína pochopitelně kvůli oxidačním procesům rychle klesá."
Chyba není jen u hospod
Problém může být podle odborníků i jinde než v restauracích – v zákaznících i vinařích. Zákazníci, kteří se neozvou, když nejsou s kvalitou spokojeni, a vinaři, když se nezajímají o to, jakým způsobem se s jejich vínem zachází.
"Na vině jsou i výrobci. Proč nedodávají vína v malých dvou- nebo třídecových lahvičkách? Ty by určitě zlepšily péči o víno. Kdyby každý velký vinař vyráběl pět šest druhů ze svého sortimentu v tomto balení, tak si myslím, že by v restauracích stoupla spotřeba vína a vyřešil by se problém rozlévaného vína," říká Pavel Hlinka, prezident Asociace hotelů a restaurací České republiky.