Trable s oblečením řeší zákony i soud

Lenka Pavlíková z Benešova si na jaře loňského roku objednala podle katalogu kalhotový kostým za 1478 korun. V létě se telefonicky informovala u firmy, kdy jí objednávku zašlou a zda barva vyobrazená v katalogu souhlasí s barvou saka. Bylo jí řečeno, že zásilku pošlou během 14 dní a barva souhlasí. Když na konci srpna paní Pavlíková zásilku obdržela, zjistila, že kostým je ve zcela nevyhovující barvě.

Proto sako ve stanovené lhůtě zaslala zpět a podle reklamačních pravidel žádala vrácení peněz. V listopadu i v prosinci ještě vrácení peněz urgovala, žádné však dosud neobdržela. Chtěla vědět, zda má na vrácení částky zaplacené za kostým právo.

Vzhledem k tomu, že neznám podrobně obsah katalogu, v němž mohl prodejce rozšířit práva spotřebitele a stanovit podmínky, za kterých zákazník může od smlouvy odstoupit i tehdy, když zboží není vadné, musím vycházet z obecné právní úpravy prodeje zboží na objednávku.

Podle Občanského zákoníku má paní Pavlíková právo od smlouvy odstoupit a žádat vrácení zaplacené částky mimo jiné i tehdy, pokud obdržela jinou barvu kostýmu, než jakou si objednala. V případě, že jí barva kostýmu pouze nevyhovuje, ale odpovídá barvě objednané, pak zákaznice tuto možnost nemá.

Občanský zákoník, § 613:
Věci lze prodávat i na objednávku. Prodávající je povinen obstarat objednané zboží v dohodnuté lhůtě, a pokud ta není dohodnuta, ve lhůtě přiměřené okolnostem. Nestaneli se tak, objednatel je oprávněn od smlouvy odstoupit. Odstoupením objednatele není dotčeno jeho právo na náhradu škody.

S náhradou za sako poškozené čistírnou pomůže jen soud

Libuše Moniková z Brna si v létě loňského roku nechala vyčistit sako. Třikrát čištění reklamovala, protože sako bylo buď špinavé, nebo sice čisté, ale pomačkané. Po třetí reklamaci majitelka čistírny paní Monikové oznámila, že sako je zničené, a nabídla jí finanční náhradu 1000 korun.

S tím však zákaznice nesouhlasila a trvala na sepsání protokolu. Poté dostala od pojišťovny znalecký posudek, podle něhož je škoda 2800 korun, z nichž 1800 uhradila pojišťovna a 1000 korun měla zaplatit majitelka čistírny. Ta však i přes několikeré urgence peníze stále jen slibuje. Libuši Monikovou zajímalo, zda je firma nějak postižitelná.

Z hlediska pravomoci kontrolních orgánů je majitelka čistírny v popsaném případě nepostižitelná. Nejde totiž o reklamační řízení, kde je zákonem stanovena lhůta pro jeho vyřízení, ale o náhradu škody. Je to tedy vztah, kde práva a povinnosti jednotlivých stran jsou stanoveny Občanským zákoníkem. Pokud majitelka čistírny peníze nezaplatí, bude je paní Moniková muset vymáhat soudní cestou v občanskoprávním sporu.