V letošním roce odhaduje ministerstvo zemědělství další pokles na 20.000 tun. Celková produkce vepřového v tuzemsku přitom loni dosáhla 406 tisíc tun živé hmotnosti.
Lidé jdou na zabíjačku raději do hospody
Podle předsedy Českého svazu zpracovatelů masa Jaromíra Klouda je důvodů, proč dříve tolik rozšířená tradice z českého a moravského venkova mizí, více. Kromě ekonomických jsou to zejména příčiny společenské.
Při současných cenách vepřového masa vyjde levněji jeho koupě v řeznictví či supermarketu. Při pořízení masa tímto způsobem navíc odpadají práce, starosti či nepořádek spojené s chovem zvířete, o které dnešní společnost nestojí. "Životní styl se mění a již není tolik rodin, které doma chovají prase," řekl ČTK Kloud.
Stále více restaurací zejména v podzimních a zimních měsících také nabízí zabíjačkové pochoutky. Pro člověka, který dostane chuť na zabíjačkovou polévku či guláš, je nejjednodušší zajít si na ně do tepla hospodského lokálu, míní Kloud.
U lidí, kteří prasata stále doma chovají, podle něj převládají jiné než ekonomické důvody. Nynější malochovatelé prasat chtějí hlavně získat vlastní maso, kde mají jistotu, čím zvíře krmili nebo jak zabíjačkové pochoutky vznikaly. "Co je vlastní, to je dobré," zjednodušeně popsal uvažování zbývajících chovatelů předseda zpracovatelů.
Dvorky nahrazují bazény, z chlévů jsou garáže
Český venkov se v posledních letech výrazně změnil, lidí na něm ubývá, populace stárne, mladí se stěhují do měst. Lidé k sobě nemají tak blízko jako v minulosti. O pořádání zabíjaček, které byly také společenskou událostí, při níž se o pochoutky lidé vždy automaticky dělili se sousedy, tak podle Klouda není takový zájem jako dřív.
Proměna tuzemského venkova je patrná už při pohledu na rekonstruovaná stavení na českých vesnicích. "Na těch je vidět, že je opravovali lidé, kteří už nikdy nebudou v tom domě chovat prase," podotkl Kloud, podle nějž dvorky s hospodářskými zvířaty nahrazují zahrady s bazény a grily a z chlévů jsou dnes garáže.
Počet lidí, kteří starý zvyk nadále provozují, ovšem i tak není zanedbatelný. "Dvacet tisíc tun není málo, pořád to ještě přetrvává," uvedl Kloud. Očekává ovšem, že počet zabíjaček by mohl v následujících letech oproti dnešku ještě klesnout zhruba na polovinu. Pak se podle něj pokles zastaví a není třeba se obávat, že by zvyk zcela vymizel.
Také při zabíjačce se musí dodržovat zákony
Nejvíce zabíjaček se pořádá v jižních a západních Čechách, na Vysočině a na jižní Moravě, kde je největší tradice domácích chovů. Hlavní období je přes zimu. Zabíjačky se dělají zhruba od listopadu do března - do Velikonoc, což vychází z historické tradice, která je středoevropskou záležitostí. Kromě českých zemí je domácí zabíjačka obvyklá také na Slovensku nebo v Polsku.
Prase není jediným zvířetem, které i v době přísných veterinárních předpisů lze doma porážet. "Kromě prasete může člověk porazit pro svou potřebu králíka, nutrii, ovci, kozu, slepici, tedy drůbež, ale už nikoli krávu, tele, či koně, osly a jejich křížence," řekl ČTK mluvčí Státní veterinární správy Josef Duben. Tato zvířata už musí porazit odborníci na jatkách, chovatel si následně může vzít maso pro svou potřebu domů.
"Kdo usmrcuje zvířata za účelem využití jejich masa, musí dbát zásad zákona na ochranu zvířat proti týrání," dodal Duben. Osoby, které zvířata porážejí, to však podle něj dobře vědí.
V nedávné minulosti podle dostupných informaci hrozilo, že by mohly být zabíjačky kvůli unijním předpisům zakázány. Rada Evropské unie však v září definitivně schválila nařízení, které upravuje pravidla pro zacházení se zvířaty při porážkách a zabíjačky povoluje. Prasata tak bude i nadále možno podomácku porážet, nová pravidla však mají zamezit jejich týrání. Podle veterinářů jsou podobné předpisy již dlouho součástí české legislativy.
Původně se podle diplomatů zvažovalo, že by zabíjeni doma mohli být jen králíci, zajíci či drůbež. Nakonec se ale během jednání za českého předsednictví EU dohodlo, že možnost domácí porážky bude rozšířena i na prasata, ovce a kozy.
