Třetí penzijní komise. Včera se rozjela. Opět začne klapání do klávesnice, bubnování po tabletu, tužky budou svištět po papíře, brzy musí být hotovo.
Soukromé spoření na penzi, takzvaný druhý pilíř, který se měl stát doplňkem ke státní penzi, chce nová vláda zrušit k 1. lednu 2016. Komise má úkol vymyslet jak. O rok později má začít fungovat něco nového. Komise musí vymyslet co.
Práce jí půjde jistě rychle od ruky. Komisi vede Martin Potůček, dlouholetý poradce sociálnědemokratických ministrů práce a sociálních věcí Vladimíra Špidly a Zdeňka Škromacha. V žádné důchodové komisi nemůže chybět Vladimír Bezděk, který těm prvním dvěma (v roce 2004 a 2010) mimoděk propůjčil své jméno. Letitými penzijními harcovníky jsou i zástupci odborů a jiných zájmových sdružení.
Další komentáře najdete v dnešní MF DNES
 MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu |
Pocit déjà vu, intenzivní prožitek již viděného a slyšeného, jim tentokrát pomůžou odbourávat kolegové přicházející z dříve neexistujících stran. Hnutí ANO chce například "otevřít téma stejného důchodu pro ženy a muže, když se srovnává jejich důchodový věk". (Takové zvýšení penzí ženám jistě otevře zajímavou debatu o rozdílné době dožití, a tedy i délce čerpání státní penze.) Hnutí Úsvit zase navrhne zvyšovat penze všem stejně o pevnou částku. Pro začátek o 500 korun ročně. (To zase zaujme rýpaly, kteří takové přilepšení jen u starobních penzí ohodnotí patnácti miliardami korun ročně a budou se ptát, kdo to zaplatí.) Sečteno a podtrženo, bude veselo.
Zvlášť když podle předsedy komise Martina Potůčka je hlavním cílem "zhodnotit stav důchodového systému a připravit široce sdílený návrh jeho budoucí podoby, který nebude ohrožován v samotných základech proměnami priorit politické reprezentace po každých volbách".
Asi proto začíná bouráním druhého pilíře, soukromého spoření na penzi, které označuje za hrozbu pro státní důchodový systém. V tom má jistě pravdu. Nejde však o peníze – velmi konzervativně nastavené spoření loni stálo necelých čtyři sta milionů, které veřejný systém ušetří na nižších penzích vyplácených střadatelům. Skutečnou hrozbou jsou svobodnější lidé, méně závislí na státním penzijním systému polykajícím 28 procent příjmů a méně citliví na dárečky od politiků. Finanční závislost v důchodovém věku na státní penzi, která se v Česku pohybuje vysoko nad devadesáti procenty, je mezinárodní extrém.
Důsledky jsou tristní
Přidává se jen a pouze na dluh, a to na účet v budoucnu penzionovaných generací. Již nyní se ročně na důchody vybere o padesát a více miliard méně, než se průběžně vyplácí. S tím, jak postupně odcházejí na odpočinek bohatší zaměstnanci, roste i tento rozdíl. A tak to i zůstane, protože i pouhé přiznání tohoto faktu je vysoce nepopulární. Vrcholem cynismu je, že z impotentně nastaveného druhého spořicího pilíře se stalo velké politické téma, ale daleko zásadnější změny nastavení systému prošly parlamentem jako nůž máslem. Prodloužení doby, po kterou člověk musí platit důchodové pojištění, a osekání započítávaných dob představují snížení užitku z budoucí penze pro nejmladší ročníky řádově o miliony korun. Buď si to neumějí spočítat, nebo ještě nemají volební právo.
S každým dalším odkladem, s každou další komisí se původně navrhované drobné kosmetické zásahy mění na plastické operace. Demografický obrázek Česka totiž jen šediví. Zmíněnému Vladimíru Bezděkovi, zástupci nejsilnějších ročníků 70. let, bylo v první komisi třicet let a šestatřicet v té druhé. Tuto zatím poslední završí možná už jako třiačtyřicátník.
Okénko na drobnější změny se zavřelo, začne to bolet. Předseda Potůček jasně říká, že chce systém "co nejspravedlivější". Cestou je podle něj postupně navýšit zdroje na penze o "dvě tři procenta HDP", tedy získat zhruba sto miliard korun navíc. Teď už musí jen vyřešit, komu je vezme. Čtvrtá penzijní komise, která zasedne za další čtyři roky, bude mít o něco více materiálu ke zkoumání, možná i něco ke zrušení po té třetí a určitě mnoho nových nápadů k přemýšlení.
