 Majitel milionových aut:Jen ztrácím peníze |
Podle šéfa Federace klubů historických vozidel Pavla Národy přibylo loni na českém trhu přibližně 800 vozidel s veteránskou značkou.
"Stará auta mě vždy fascinovala, ale musel jsem počkat, až na ně vydělám peníze," vzpomíná brněnský architekt Petr Uhlíř na pořízení prvního vozu. Byl jím Jaguar E-Type z roku 1962. Nákupem si Uhlíř nejen splnil klukovský sen, ale také investoval.
"Mám v tom slušně uložené peníze. Ale hlavně beru stará auta jako koníček," shrnuje zkušenost, kterou dělá stále více Čechů.
"Obvykle dobře vydělávají, auta milují, ale nemohou a ani nechtějí trávit stovky hodin jejich renovací," říká Jan Zvelebil, jenž se specializuje na obchod se starými britskými vozy.
Celkem se u nás pohybuje asi třicet tisíc vzácných automobilů. Jejich majitelé se mohou radovat, ceny většiny z nich utěšeně rostou. Za nostalgií z naleštěných starých kapot se ale skrývá tvrdý obchod. Trh s veterány ovlivňují spekulanti, kurzové rozdíly, ceny ropy i móda.
V byznysu, který je postaven především na emocích, se dají vydělat miliony korun, ale také statisíce ztratit. Rychle se zhodnocují hlavně prvorepublikové tuzemské značky, které už čeští investoři a obchodníci hledají po celém světě.
Cena starých vozů je totiž vždy vyšší na domácím trhu. Češi tak pasou hlavně po tatrách, Němci ženou nahoru ceny poválečných vozů Porsche a Mercedes-Benz.
Tatra předstihla Bonda
Na světovém trhu zažívají cenový boom takzvané youngtimery, tedy auta vyrobená po druhé světové válce. "Dá se spočítat, že se jejich cena každých minimálně deset let zdvojnásobuje," říká Miroslav Kotlařík, šéf prodejny specializované na renovované staré vozy Prague Classic Car Centre.
Sílící poptávka umožnila autosalonu vzniknout teprve před dvěma lety. Cenová bublina, která smetla zisky investorů na přelomu 80. a 90. let, prý zatím nehrozí. "Růst netáhnou spekulanti, ale skuteční zájemci," říká Zvelebil.
Nebezpečí vidí jen u strojů vyrobených do roku 1904. Zbyla jich totiž jen hrstka a za poslední dva roky sběratelé jejich ceny šroubují nahoru.
Činí se i novější vozy. Například Aston Martin DB5, který se proslavil díky herci Seanu Connerymu, jenž se v něm v šedesátých letech proháněl jako agent James Bond, se ještě v roce 1997 prodával za padesát tisíc liber. Dnes je k mání za více než dvě stě tisíc liber.
I po započtení kurzových rozdílů na něm tedy český investor mohl vydělat téměř šest milionů korun. Samozřejmě je nutné počítat s tím, že auto vyžaduje průběžnou péči, která výnosy mírně snižuje.
V milionářském závodu však britský sporťák hravě porazila Tatra 77. Vzácný vůz za stejnou dobu přidal přes deset milionů korun. Důvod?
Po výprodeji z 90. let, kdy mnozí sběratelé neodolali silné marce a auta prodali do zahraničí, se tatry, pragy, waltery či "zetka" vracejí domů, kde dojdou nejvyššího ocenění. Už však stojí několikanásobně víc. Rakouští, švýcarští a němečtí sběratelé tak udělali velmi dobrý obchod.
Jak prodělat miliony
To se však nemusí podařit každému. I když to sběratelé neradi slyší, v podstatě jde stále o byznys s ojetými auty. A ten průzračný nebývá.
"Živí se na něm mnoho lidí a někteří dost nechutně. Prodávají předražená a různě poskládaná auta," nebere si servítky šéf FKHV Národa. Na to, že auto má například motor z jiného modelu nebo bylo neodborně opraveno, se přijde třeba až při přejímce na mezinárodní soutěži.
Mezi ty, kteří se při nákupu veterána spálili, patří i Martin Oharek, spolumajitel stavební firmy z Chomutova. Splnil si sen a koupil Alfu Romeo Spider z roku 1980.
"Na první i druhý pohled vypadalo auto bezvadně," líčí své zkušenosti. Že je vůz po totální bouračce, objevil až při prohlídce v profiservisu. Obrana? Asi nejlépe je obrátit se před nákupem na nadšence z oboru či na obchodníka, který si nemůže dovolit poškodit své jméno.
O tučnou sumu lze přijít i tak, že auto projde amatérskou renovací, nebo si investor vybere špatný model. "Je třeba se rozhodnout, zda chci určité auto proto, že se mi líbí, nebo hodlám investovat," říká šéfredaktor časopisu Motor Journal Karel Kupka.
Jakmile do investice vstoupí city, například vzpomínky na mládí svázané s daným autem, nemá podle odborníků vůbec smysl začít peníze počítat. "Prostě si ho kupte, zrenovujte a nepočítejte," říká Kotlařík z Prague Classic Car Centre. Náklady totiž snadno přesáhnou případnou prodejní cenu.
Nejnebezpečnější jsou však "domácí" renovace. Lidé mají pocit, že většinu prací zvládnou sami a ušetří. Obvykle si vezmou příliš velké sousto a dopadá to špatně. Nejen že renovaci často vůbec nedokončí, ale i když se jim to podaří, nebývá kvalita práce srovnatelná s výsledkem profesionálních firem.
Jenže práce u profesionálů stojí statisíce. Často si účtují stovky hodin práce za cenu značkových servisů.
"Pracujeme v podstatě jen pro západní trh" říká Jan Tuhý, ředitel renovátorské firmy ClassicCar ve Švihově. Společnost patří Rakušanovi, který pro ni shání práci v Německu a v Rakousku. "Momentálně účtujeme 39,90 eura za hodinu, což pro generálku českých felicií nebo embéček opravdu není," dodává Tuhý.
Miliardáři: Zatím pracujeme
Podle něj má tuzemských trh ještě co dohánět hlavně v přístupu lidí. Zatímco na Západě investují do aut jejich milovníci napříč profesemi, v Česku je velké sběratelství zatím doménou hlavně lidí spjatých s automobilovou branží.
Často skloňovanými jmény jsou například Ladislav Samohýl (majitel dealerství několika značek), Josef Štangl (stejnojmenná firma na náhradní díly) nebo Evžen Majoroš (Prague Classic Car). Do starých aut se příliš nehrnou ani oslovení nejbohatší průmyslníci.
"Ještě nesbírám a ani o nikom nevím. Všichni pracují a nemají na to čas," shrnuje s lehkou nadsázkou Marek Čmejla, jeden z hlavních představitelů plzeňského Škoda Holdingu.
Všichni oslovení se shodují na tom, že lidí s chutí a možnostmi investovat do starých aut přibývá. "Kupní síla roste. Přibližně padesát procent zákazníků kupuje vozy, které si na rozdíl od nadšených veteránistů nebudou renovovat sami," říká Zvelebil.
