Tři ročníky století se nezdají už ani vinařům

Tři z posledních čtyř let byla vína natolik kvalitní, že je domácí vinaři prohlásili za ročníky století. Skutečně byly tyto roky výjimečné, nebo jde jen o šikovný prodejní tah vinařů? "Byl bych trochu opatrný v tom označovat vína z let 1997, 1999 a 2000 za ročníky století, ale pravda je, že podmínky pro dozrání hroznů byly nejlepší za poslední stovky let," říká Pavel Vajčner, šéf Znovínu Znojmo, který vlastní jeden z největších archivních sklepů v tuzemsku. "Když jsem hledal v našich kronikách, podobnou souhru tří brzy po sobě jdoucích silných ročníků jsem našel až někde okolo roku 1499," dodává Vajčner.

I když vinaři využili dobrých ročníků k asi desetiprocentnímu zdražení vín, většina z nich jedním dechem dodává, že skvělé počasí se automaticky nerovná dobré víno. Je nutné vybírat. "Dobrý vinař totiž dokáže udělat dobré víno i ze špatného ročníku, a stejně tak i špatný vinař svede dobrý ročník pokazit," připomíná zástupkyně jednoho z největších dovozců francouzských vín Vin de France Luisa Krameriusová. Na rozdíl od Moravy a Čech totiž Francie nedostatkem sluníčka netrpí, proto ročníky století vyhlašuje s větším odstupem. Přesto i Francouzi, stejně jako tuzemští vinaři, označují ročník 1997 za velmi vydařený.

Proč? "Byl to první vydařený rok po dlouhé době," říká obchodní ředitel Bohemia Sektu Dalibor Šebela. Vinařům se totiž podařilo přesvědčit obchodníky i konzumenty vína, že se vyplatí pít kvalitní vína. "Začalo se vyrábět více dražších kvalitních vín, začalo se více přemýšlet o cenách," říká Jindřich Sobota ze společnosti Soare.

ULOŽIT, NEBO VYPÍT?

Co dělat s ročníky století? Uložit do sklepa, nebo prodat, dokud si lidé ročníky století pamatují? "Nakoupit víno, uskladnit ho a počítat s tím, že se časem zhodnotí, samozřejmě lze, ale v tuto chvíli chybí dostatek peněz. Takže to dělají spíš výrobci vína a trochu obchodníci. U ostatních je to víceméně koníček," míní Šebela. Přiznává však, že přibývá i lidí, kteří si dělají své soukromé archivní sbírky. "Tyto ročníky si o uskladnění přímo říkají. Počet privátních zákazníků neustále roste," připouští Josef Svoboda z Révovínu ve Velkých Bílovicích.

Ve znojemském Znovíně dokonce pro milovníky vín udělali ve vlastních sklepích soukromé boxy, kde vybraná vína zájemcům uchovávají. Nejstarší vína ve znojemském sklepení mají etikety z let 1945 a 1947, tedy ročníků, které vinaři považovali také za velmi vydařené. Za maximální dobu zrání vína v lahvi však vinaři považují hranici pěti let. "Samozřejmě, že se dají najít i vína desetiletá, na nichž si lze pochutnat, ale je to spíš výjimka," míní Svoboda. "Je to stejně jako se vším živým, v určitém bodě se i víno zlomí a ztrácí na kvalitě," míní Michlovský.

VÍNO MADE IN ČR: VE SVĚTĚ NEZNÁMÉ

Ačkoliv už dnes za vyhlášené ročníky obchodníci a výrobci chtějí i několik tisíc korun, hodnotu mají podle odborníků mnohem menší. A nepomůže jim ani uskladnění. "Český trh je moc malý na to, aby se vína výrazněji zhodnocovala. Nejsou tu žádné aukce, na nichž by se dala později se ziskem prodat," říká Krameriusová. "Navíc se nedají prodat ani v zahraničí, protože česká vína vlastně nikdo nezná. Já osobně bych za dobré domácí víno z dobrého ročníku nedala více než tisíc korun," dodává.

Místní vinaři by šetřili dokonce více. Shodují se přibližně na polovině. "Rozumné se mi zdají čtyři až sedm set korun," říká Michlovský, který se snaží vína příliš nearchivovat. "Pro příklad.

Kdybych prodal za rok dvě stě padesát tisíc lahví dvouletých vín po sto dvaceti korunách, vydělám víc, než kdybych je nechal pět let v zemi. Zvýším cenu, ale neprodám ani polovinu," dodává Michlovský.

CO S ROČNÍKEM 2000?

Pavel Vajčner tvrdí, že investice do vína ročníku 2000 se nemůže nevyplatit. "Přinejhorším si pochutnáte na dobrém víně," tvrdí Vajčner. "Kvalitou úrody i menším množstvím je předurčen ročník 2000 k tomu být dobrou investicí, ale všechno ukáže až čas. Jak se podaří víno zpracovat, které odrůdy vyjdou," míní Sobota.

Na jednom se shodují ovšem všichni vinaři, poslední tři ročníky "století" výrazně postavily vinařství na nohy. "Vinaři se naučili víno lépe prodávat, přiklánějí se ke kvalitě. Z toho důvodu je dobře, že přišly tři silné ročníky," tvrdí Krameriusová. Potvrzuje to i reakce milovníků vína. Spotřeba stále roste a kvalitních vín, tedy s přívlastkem nebo odrůdových, se například jen v obchodních sítích Teska prodalo třikrát více než loni.