ČNB na intervence zatím vynaložila odhadem téměř 750 miliard korun, skončit mají zhruba v polovině příštího roku.
Na první pohled zásah banky ekonomice pomohl. Nebýt slabší koruny, přišel by vývoz podle Asociace exportérů nejméně o 610 miliard korun. „Kdyby koruna bývala posilovala, čeští vývozci by zboží a služeb vyvezli méně,“ shrnuje hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská.
Přestože se exportéři museli mnohdy o výhodu slabší koruny rozdělit se svými odběrateli, umožnil tento „polštář“ navýšit investice či mzdy nebo najmout nové zaměstnance. To se odráží prakticky ve všech zveřejňovaných statistikách – Česko nyní například hlásí nejvíce zaměstnaných v historii.
Nelze to však přičítat výhradně slabé koruně. „Je to jen část příběhu. Kdyby nebyl zájem o české produkty v zahraničí, ani dvojnásobné oslabení koruny by český vývoz nezvedlo. Slabší koruna úspěchu jen pomohla, ale sama se o něj nepostará,“ upozorňuje Horská.
Oslabení měny nejvíce prospělo vývozcům, kteří nejsou příliš závislí na dovozu materiálů a polotovarů ze zahraničí.
Data o národních účtech za poslední tři roky podle hlavního ekonoma Generali Investments Radomíra Jáče naznačují, kterým odvětvím se díky intervencím dařilo. „Přidaná hodnota ve zpracovatelském průmyslu vzrostla celkem o úctyhodných 21 procent. Naopak, peněžnictví a pojišťovnictví vykázalo za dané období pokles přidané hodnoty o více než čtyři procenta,“ říká Jáč.
„Automobilový a elektrotechnický průmysl, které tvoří zhruba dvě pětiny našeho vývozu, ale nemohly využít v plné síle efekt slabé koruny, protože právě tyto obory jsou obecně dovozně náročné. Potřebují mnoho materiálu a součástek z dovozu,“ vysvětluje Horská.
Na druhou stranu, intervence přišly ve vhodnou dobu. Na jejich počátku totiž nastal prudký propad cen surovin, které zdražení dovozů kvůli kurzu částečně kompenzovalo. Kdyby to bylo naopak, vývozci by tolik nejásali.
Michl: Intervence si vyberou daň
Ačkoliv o krátkodobých přínosech intervencí pro ekonomiku nikdo příliš nepochybuje, v delším období už to tak jednoznačně nevychází. „Teď si říkáme, jak krásně export roste. Ale dlouhodobě to není účelné a všechno zaplatíme zpět. Slabší kurz není dlouhodobě výhoda, znamená taky dražší dovoz technologií, tedy třeba pomalejší robotizaci,“ upozorňuje například ekonom Aleš Michl.
Ve chvíli, kdy ekonomika roste, je podle něj třeba žádat rychlý konec intervencí. „Čím dřív, tím lépe. Jinak budou rizika neúměrně narůstat,“ říká.
Jenže proč tlačit na konec umělého oslabování koruny, když současná situace prospívá i státní pokladně. Spekulanti dnes díky záporným úrokům fakticky ministru financí Andreji Babišovi platí desítky milionů za to, že mohou státu půjčit své peníze.
Věří, že se jim to vyplatí – až ČNB kurz pustí, na jeho pohybech vydělají. Na trhu je navíc díky intervencím korun dost a dluhopisy jsou nejlepší místo, kde je „zaparkovat“. Ale pro politiky je to hazard, proč šetřit, když máme peníze levněji než zadarmo.
Exit možná až na podzim
ČNB se podle oficiálního postoje nechystá k „exitu“ dříve než ve druhém čtvrtletí 2017. A podle většiny analytiků k tomu dojde spíše ještě o něco později. Například čerstvá analýza společnosti Cyrrus počítá s tím, že konec intervencí přijde v září nebo říjnu 2017.
Centrální bankéři se budou vedle ekonomického vývoje – rádi by viděli alespoň dvouprocentní růst cen – rozhodovat i podle chování Evropské centrální banky. A podle analýzy navíc nebudou moc spěchat, protože se řídí pravidlem „raději pozdě, než příliš brzy“.
