U našich jižních sousedů si totiž milovníci pěnivého zlatavého nápoje mohou hojně vybírat nejen ze značek, ale také z rozličných měr. Kromě tradičního malého a velkého piva se v Rakousku k objednání nabízí také pfiff (dva decilitry), nebo dokonce stutzend - pouhý decilitr piva.
Přijde vám taková představa legrační? Pak si v Rakousku radši rovnou říkejte o "grosses Bier" neboli velké pivo. Malinký stutzend vám sice nepřinesou, ale klasický český půllitr obsluha bez vašeho upozornění automaticky servíruje jen málokde. Pít pivo po tak malých dávkách sice českému zvyku může připadat bizarní, ale v Rakousku to má i praktický význam.
Za volantem si totiž řidiči mohou na rozdíl od Česka dovolit až do 0,5 promile alkoholu v krvi. Do této míry se vejde řádově půllitr desítky - po menších dávkách si však rakouští šoféři mohou dopřát více skleniček.
A zapomínat nelze ani na cenu. Ta se v zemi na jih od českých hranic pohybuje řádově mezi dvěma a půl až třemi a půl eury, v přepočtu tedy za pivo zaplatíte více než stokorunu.
I když mají Rakušané pestrou nabídku vlastních značek, dokážou ocenit i ty české.
"České pivo? Moc dobré, přestože je silnější a chutná jinak než naše," uslyšíte většinou, pokud začnete debatovat o našem národním nápoji.
Znalcům lihovin Rakousko dopřává především v zimě. Na lyžařských svazích a adventních trzích nepřetržitě voní svařené víno a mnoho druhů punče, k ochutnání se nabízí také velké množství "šnapsu". Tedy tvrdého alkoholu - od nám známé hruškovice až třeba po kořalku vypálenou z jalovce. V zimě při večerním návratu ze sjezdovky zahřeje k nezaplacení.
Ale stejně si troufnu tvrdit, že největším zážitkem z nápojového lístku bude pro Čecha bezkonkurenčně pivo podávané po pouhém decilitru.
