V srpnu jste zvýšili poprvé po třech letech úrokové sazby, v září již bylo hlasování nerozhodné a před dvěma týdny zcela jednomyslné pro zachování sazeb. Znamená to, že hrozba zpomalení ekonomiky kvůli vývoji v zahraničí už zcela převládla nad domácími proinflačními faktory?
Je pravda, že vyhodnocení rizika zrychlující se domácí poptávky a dopadu zpomalující světové ekonomiky na Česko je v posledních měsísích klíčové. Před třemi měsíci jsme byli jinde, viděli jsme poměrně robustní růst domácí poptávky - a to jak spotřeby domácností, tak investic - a to nás vedlo k poměrně pozitivním předpokladům růstu ekonomiky.
Ale teď nabylo na významu světové ochlazení?
Ano, v tom došlo k posunu. Zpomalení ekonomického růstu ve světě bude zřejmě silnější, než se čekalo. Velká nejistota zůstává v tom, kdy dojde k obratu, což je jedním z rozhodujících faktorů pro to, jak rychle se přes toto období dokážeme přenést. Dolů inflaci tlačí i poměrně silná koruna. Tyto dvě věci nás při posledním rozhodování přiměly k ponechání sazeb beze změny.
Co bude hrát hlavní roli v dalších měsících?
Nejbližších dvanáct měsíců je zahaleno obrovskou nejistotou. Před americkou tragédií alespoň existovaly předpovědi jak dlouhé bude zpomalení, kdy se vývoj otočí, teď je vše složitější. Vidím dvě možné varianty: buď se zpomalení zastaví a během prvního pololetí se světová ekonomika začne zvedat, nebo bude trvalejší a pak i útlum ekonomického růstu u nás může být větší než předpokládáme. Navíc bude zajímavé sledovat, jak se s hrozícím zpomalením evropské ekonomiky vyrovná jednotná měna euro. Teď se bude lámat chleba, jestli je eurozóna schopná odolat poměrně velkému šoku.
Projevuje už se u nás zpomalení světové ekonomiky?
Částečně ano, například v nižším tempu růstu vývozu. Ale neřekl bych, že by ty dopady byly zatím nějak silné. Ale během dvanácti měsíců světové ochlazení růst trošku ztlumí.
Vaše poslední červencová prognóza, předpokládající letos růst ekonomiky o 3,8 a v příštím roce o 4,5 procenta, tak už asi neplatí?
Nadále věříme tomu, že čísla o stavu domácí ekonomiky nesvědčí o jejím výrazném zpomalení. I Evropská banka pro obnovu a rozvoj říká, že nejen Česká republika, ale i celý tento region bude zasažen málo, protože je v jiné fázi hospodářského cyklu. Což neznamená, že růst se nezbrzdí, ale tyto země by se přes to měly snáze přenést. Nejčastější odhad je, že zbrždění bude o 0,5 až 0,8 procenta.
Naši prognózu zveřejníme až v příští situační zprávě koncem října. Je ale pravděpodobné, že vliv vnějšího ochlazení bude vyšší, než se předpokládalo. Pokud takto situaci vyhodnotíme na příští měnové bankovní radě, tak naši prognózu růstu snížíme.
Myslíte, že již dnes táhnou inflaci větší útraty domácností?
To je obtížná otázka. Nezbývá než opakovat, že vývoj poptávky je poměrně silný a za normálních okolností bychom se ve střednědobém horizontu obávali, že to může vést k vyšší inflaci. Ale proti tomu stojí příznivý vývoj dovozních cen a posílení koruny, které měnové podmínky zpřísňují.
Máte ještě v příštích měsících nějaký prostor pro zvýšení sazeb? Za jakých podmínek?
Za předpokladu, že by růst domácí poptávky a investic byl natolik robustní, že by to vzbuzovalo obavy z tlaků na cenovou hladinu. Ale to je čistě z učebnice: když budou tlaky na inflaci, musíme reagovat.
A jak je to teď?
Nejsem schopen říci, jestli jsme na neutrální pozici, to znamená, že by tlaky na vyšší inflaci kompenzovala hrozba zpomalení. Rozhodně si nemyslím, že by převládala rizika nižší inflace. Osobně vidím v tuto chvíli rizika na obě strany dost vyrovnaně. Poté, co došlo po ustřelení inflace směrem nahoru ke korekci, jsme nyní zhruba na středu našeho cíle.
Ta poslední čísla inflace byla dost překvapující. Po vzestupu k šesti procentům se v září vrátila pod pět procent, zejména kvůli prudkému zlevnění zájezdů.
Přiznám se, že čísla z Českého statistického úřadu, týkající se vývoje cen zájezdů, jsou pro mne trošku otazníkem. Mám pochybnost o jejich věrohodnosti. Očekávání trhu i naše bylo úplně jiné. Předpokládali jsme, že šoky, jimiž prudký nárůst cen zájezdů byl, odezní postupně a inflace se vrátí zpět do původně vytyčeného pásma až příští rok.
Letos tedy čekáte, že inflační cíl splníte?
Vývoj inflace zatím svědčí o tom, že bychom jej splnit měli.
Z domácích faktorů inflaci nejvíce ohrožuje nepřiměřeně vysoké mzdy. Odboráři tvrdí, že v příštím roce by mohlo dojít i k desetiprocentnínu nárůstu. Jak se na to díváte?
Zatím jsme s odbory nejednali. Ale my to vidíme jinak. Není to jen otázka mezd. Musíme se dívat i na jednotkové mzdové náklady, a tam to nevypadá příliš dobře: dochází k určitému zhoršování. A to nedává velký prostor pro velký růst mezd - deset procent se mi zdá hodně. Naši představu zatím nemohu říci.
Zmínil jste problém kursu koruny. Očekává se, že příliv investic a privatizačních příjmů bude korunu tlačit k dalšímu posílení. Vidíte to jako nevyhnutelné? Co s tím ČNB může dělat?
Můžeme použít intervence.
Intervenovat má ale smysl proti výkyvům, ne proti trendu.
To je pravda.
Takže to nemá smysl?
Musíme odlišit dvě věci. Jsou tu velké akce, kdy má cenu zamýšlet se nad tím, co udělat. Teď to třeba byla Komerční banka (příjem 1,18 miliardy euro z jejího prodeje) a budou další privatizace. To jsou akce, kdy bychom měli být velmi aktivní a snažit se to ve spolupráci s vládou řešit. Musí to ovšem být společná odpovědnost vlády a centrální banky, protože ČNB není schopna vstřebat vše do vlastní bilance. Proto jsme udělali privatizační účet.
Je ale funkční?
Přes veškeré pochybnosti, které na trhu byly, zatím fungoval. Zatím se vždy, když to bylo aktuální, podařilo dohodnout na nějakém způsobu směny deviz do korun. I u Komerční banky.
Ale vždy to nějaký dopad na kurs má. Nedávno koruna posílila na rekordní úrovně až k 33,46 Kč za euro.
Mírný dopad existuje, ale myslím, že posílení odráží fakt, že peníze sem přišly. Je to postupné zhodnocení - to už může být trend, ale ne náraz, jako kdyby na trh vtrhlo 40 miliard. Kdyby se na trhu objevila miliarda eur, zacvičilo by to s ním více než těch pár haléřů, o něž koruna posílila.
Příští rok by měly přijít ještě větší privatizace, energetiky, plynárenství, v řádu stovek miliard korun. Dá se omezit jejich dopad na kurs koruny?
Nedovedu odhadnout, co se stane, když vláda zprivatizuje třeba ČEZ. Ale to budeme řešit, až to nastane. Nebyl bych tak pesimistický jako pan Kulhánek, protože zatím podle mě visí otazník nad tím, jestli se vládě podaří dotáhnout všechno naráz do konce.
Je ale pravda, že kdyby se vše nakumulovalo v jednom roce, náraz na devizový trh by byl velký a není možné, aby ho centrální banka absorbovala. Na druhou stranu, kdyby došlo k tak masivnímu přílivu, umím si představit, že by vláda hned nepoužila všechny získané prostředky a tedy je nesměňovala do korun.
Můžete být konkrétnější na čem jste se s vládou dohodly kolem peněz z Komerční banky?
Zatím je shoda, že část půjde na úhradu závazků státu a dalších státních institucí v devizách, takže nebude třeba směny. Další věci se ještě dojednávají, zatím o nich nemůžu mluvit.
Nedávno jste publikovali, na co by se měla ČNB zaměřit v příštích letech, zejména v souvislosti se vstupem do Evropské unie. Oč jde prakticky?
Například je třeba formulovat, kdy a zda by česká ekonomika měla přistoupit k euru.
Co bude vstup do EU znamenat pro měnovou politiku ČNB?
Dlouhodobá měnová strategie počítá s tím, že v roce 2005 bude dokončeno přiblížení inflace a úrokových sazeb úrovním v unii. Pokud bychom se nějak výrazně odlišovali, vytvářelo by to prostor pro spekulativní pohyb kapitálu. Když se podaří vymazat větší rozdíly, bude to ideální východisko pro připojení k euro.
Kdy by k tomu mohlo dojít?
My odmítáme hurá styl přijetí eura, abychom řekli, že chceme být první a proto mí euro co nejdříve. Je třeba ekonomické analýzy. Kromě toho jde o politické rozhodnutí. Na konkrétních scénářích pracujeme. Zejména ale nesmí existovat velké rozdíly v sazbách a inflaci a dál by se mělo prohlubovat obchodní propojení s Evropou. Poté už bude stejně prostor pro nezávislou měnovou politiku malý a většinou bychom kopírovali rozhodutí ECB.
Dodržovat určitou úroveň inflace, sazeb a kolísání kursu je stejně nutné po dva roky před přijetím eura v rámci tzv. kursového mechanismu ERMII. Tam vstoupíme hned po vstupu do unie?
Jsou dvě možnosti. Umím si představit, že budeme natolik sebevědomí, že řekneme, že jsme připraveni a hned vstoupíme. Držet kurs v určeném pásmu by nemělo být problémem. Ale je i druhá možná volba. Nikdo přesně neví, co vstup do unie v nejbližším roce s ekonomikou provede. Proto si umím představit i variantu, že bychom s připojením k ERM II ještě chvíli počkali, abychom viděli, co to udělá.
