Evropská unie je velké společenství a bude se dál jen zvětšovat, upozorňuje šéf centrální banky Česka. Pravidla a institucionální rámec rozhodování jsou nicméně stále stejná jako v době, kdy EU měla jen patnáct nebo dokonce i šest členů, říká Tůma.
Proces rozšíření přináší jedno velké dilema. S tím, jak se stále zvyšuje počet členských zemí, potřebuje EU více než kdy jindy najít taková pravidla, která by musel dodržovat každý stát.
"Taková pravidla jsou ale pro řadu zemí svěrací kazajkou," dodal Tůma. Zejména to platí v případě Maastrichtských kritérií, která byla vytvořena před 15 lety pro úplně jiný klub zemí, než jaky vstupuje do eurozóny teď.
"Tehdy bylo přijetí těchto závazných pravidel naprosto legitimní, ale v dnešní době už jsou zastaralá a kontraproduktivní," píše Tůma pro Financial Times.
Kursové pásmo ERM-2, ve kterém se musí udržet měna té země, která chce přijmout euro, v současné době podle Tůmy také postrádá smysl. "Dnes nemá tento systém valný přínos pro většinu zemí EU," dodává český centrální bankéř.
Tůma v komentáři pro Financial Times vysvětlil, že stanovovat kurzové pásmo, aby nedošlo k měnové nestabilitě, je v podmínkách současných monetárních politik nesmyslné. Centrální banky, které mají inflační cíle, totiž korigují cenovou hladinu pomocí úrokových sazeb. Když jim ale EU určí, jaký smí být kurs, mají potom svázané ruce - kurs by měl podle Tůmy zůstat naprosto volně plovoucí, tedy určený trhem.
"Jistěže nepotřebujeme žádný daný kurs, který by zajistil, že měna bude stabilní, ale naopak trhem určený kurs," vysvětluje šéf ČNB.
V jiných zemích, jako jsou například pobaltské státy, stát zajišťuje kurs sám, je tedy nesmyslné ho určovat duplicitně ještě přes pravidla ERM-2, upozornil Tůma.
Zbytečné je také kritérium, které zapovídá schodky veřejných financí vyšší než 3 procenta ročního HDP. "Od všech zemí EU se čeká, že budou dodržovat pakt stability a růstu, který má ohledně hospodaření s veřejnými financí ještě přísnější nároky," sdělil Tůma. Dále trvat na plnění Maastrichtských kritérií je proto čistá formalita.
Inflaci podle těch, co stagnují?
Tůmovi se nelíbí ani požadavek na míru inflace. Ta totiž podle Maastrichtu nemá překročit průměr ze tří nejnižších inflací v EU o více než 1,5 procentního bodu. Jenomže často bývá nízká inflace pouze jednorázový šok, upozornil Tůma. Požadovat po kandidátech do eurozóny, aby se přiblížili k zemím, které postihl ojedinělý výpadek, je podle něj nerozumné. Jako kotvu, od které by se kandidátská země neměla odchylovat, by bylo vhodnější stanovit spíše inflační cíl Evropské centrální banky.
"Všechny tyto případy ilustrují obecné dilema Evropské unie. Potřebujeme stabilní právní rámec. Všechny právní systémy se ale v historii vyvíjely spolu s tím, jak se měnil svět. Základní pravidla, jako je například Ústava, by se neměly nechat snadno přeměňovat. Ostatní by ale měla být flexibilnější," říká Tůma.
"O tom, jestli pravidla pro měnovou a fiskální politiku patří do druhé skupiny, ale mírně pochybuji," dodal Tůma.
