Informace o výši státní pomoci vyplývá z materiálu, který úředníci ministerstva financí připravili pro komisaře Evropské unie, a je vůbec prvním oficiálním dokumentem svého druhu.
Postavení českých bank na nohy tak bylo jedno z nejdražších ve střední a východní Evropě. Obrovská suma představuje zhruba čtvrtinu hodnoty, kterou Česko aktuálně vyprodukuje za celý rok.
Evropská unie si vyžádala informace o státní pomoci bankám během jednání o tom, zda Česko splňuje její podmínky pro hospodářskou soutěž.
Předložení účtů s harmonogramem splatnosti jednotlivých podpor by mělo českým bankám zajistit, že po vstupu do EU budou nahlášené podpory brány jako záležitosti vzniklé v minulosti a nebudou podléhat novému zkoumání antimonopolních orgánů unie.
Některé podpory mohou trvat velice dlouho. Například splatnost novomanželských půjček, kde stát dotuje úrokové sazby, trvá až do roku 2025.
Objem peněz, záruk a dalších forem pomoci nelze vnímat jako čistou ztrátu státu.
Zahrnuje například celkové sumy státem převzatých úvěrů, i když je odkupoval se slevou. Patří k němu i celkové objemy záruk, i když z nich dosud nebylo čerpáno.
"Je to celé trochu nafouknuté. Jedná se o maximální možné náklady podle metodiky EU a v tomto ohledu je pro stát výhodnější sečíst, co se dá. Jestliže například čeká, že někde zaplatí miliardu a půl, napíše raději dvě. Pak se do toho určitě vejde a nebude riskovat, že to v budoucnu bude muset schvalovat Brusel," uvedl úředník obeznámený s přípravou podkladů.
Největší porce státní pomoci od roku 1991 připadá na ČSOB a Investiční a Poštovní banku. Maximální částka přijatých či očekávaných podpor je vyčíslena zhruba na 254,1 miliardy korun, což představuje bezmála polovinu z veškeré finanční pomoci, kterou stát do bank poslal.
I v tomto součtu figurují částky, které dosud nebyly vyplaceny - například záruka 23 miliard korun za dluh Slovenské inkasní, který je předmětem mezinárodního soudního sporu.
S pomocí bankám začal stát již v roce 1991, kdy od nich přebíral rizikové úvěry firem z dob centrálního plánování. Postupně se však banky začaly dostávat do problémů a největší vlna odkupů úvěrů začala s čištěním bank před jejich prodejem strategickému partnerovi v letech 1998-2000, jako v případě České spořitelny a Komerční banky.
Vůbec největší záruky a následně přesuny úvěrů přišly s pádem Investiční a Poštovní banky v červnu 2000. Tehdy se vláda a Česká národní banka zaručily zaplatit ČSOB ztráty a převzít rizikové obchody, o které nebude mít banka v souvislosti s převzetím IPB zájem.