Proč jste se rozhodl odejít z Živnobanky?
Ředitelem Živnobanky jsem třináct let, což znamená, že jsem nejdéle sloužící bankovní šéf.
Už před dvěma lety jsem uvažoval o změně. Měl jsem připravenou k podpisu smlouvu k jedné významné americké investiční bance, kde jsem měl být odpovědný za střední a východní Evropu a Řecko.
Chtěli, abych přesídlil do Londýna, ale rodina byla tehdy proti. Přemýšlel jsem ke komu jít, ale nechtěl jsem být takový ten country manažer, co objíždí jednotlivé země a nemá žádné pravomoci a odpovědnost.
Jednal jsem s několika bankami. Svým manažerským stylem, který se blíží anglosaskému, mě nejvíce zaujalo UniCredito. Věděli přesně, co a jak mi nabídnout, tak jsem se k jejich skupině připojil.
Jak padla volba na Polnobanku?
UniCredito potřebovalo něco stabilizovat ve dvou zemích a já si vybral Slovensko. Mým hlavním úkolem tak bude dát Polnobanku dohromady. Nevylučuji, že přijdou další akvizice, nabalení většího objemu obchodů na Polnobanku.
To jsou věci, které mě baví, a myslím, že je znám a umím. Na Slovensku budu mít navíc dobré zázemí, má žena je Slovenka. A do České republiky je to také blízko.
Objevily se hlasy, že přestup z Živnobanky do malé slovenské banky je určitý kariérní sestup...
Samozřejmě, když jsem srovnal Polnobanku a Živnobanku, procesy a lidi, tak je to, jako když trenér přijde z Realu Madrid do FC Petržalka. Ale je to zase něco jiného. Síť pro UniCredito ve střední a východní Evropě roste a jsou i další možnosti. Mou první úlohou je Slovensko, a tak se mu budu věnovat.
Budete dělat i zástupce UniCredita pro Českou republiku?
Zástupce ne. Ale oni budou samozřejmě využívat mé znalosti, protože tu chtějí něco udělat. Poté, co jim nevyšla Komerční banka, zvažují několik alternativ. Oněkterých z nich se už radíme a přemýšlíme.
Můžete říci, o jaké věci konkrétně jde?
Nerad bych tyto věci předjímal, ale není tak těžké vydedukovat, o co by mohlo jít. V Česku jsou tak tři či čtyři alternativy.
Myslíte třeba koupi Živnobanky, Union Banky nebo České pojišťovny?
To je poměrně přesné. Je tu několik možností a uvidí se, co je možné, a co možné není.
Co udělá váš odchod s Živnobankou?
Od začátku bylo pro mě důležité vybudovat v Živnobance dobrý tým lidí, a ten tu je. Lidé ve vedení jako pan Barabas, Zralý, Pitra a další jsou uznávaní odborníci.
Z tohoto důvodu bych žádný problém neviděl, má náhrada je zabezpečená.
Fakt je, že po třinácti letech ve vedení banky jde o srdeční záležitost. Leccos se nám povedlo, něco se nepovedlo, to je pravda, ale banka má dobrou budoucnost.
Má dobré renomé a nestála daňové poplatníky ani korunu.
Otázkou je, jak se bude vyvíjet její postoj na trhu v závislosti na svém akcionáři, a já doufám, že Bankgesellschaft Berlin vyřeší své problémy ať už tím, nebo oním způsobem.
V čem jsou hlavní rozdíly mezi tuzemským a slovenským bankovním trhem?
Ty rozdíly nejsou ani tak velké. My jsme trochu dále v legislativě. Nemyslím tím přímo zákony, ale spíše v exekutivě. Trochu tu na ni nadáváme, ale na Slovensku je ještě horší.
U nás se to pod tlakem Evropské unie zlepšuje a ono to na Slovensko přijde také. Druhou věcí je, že mezi Českem a Slovenskem je přece jen ekonomický rozdíl, například v přílivu zahraničních investic.
Ostatní problémy, jako v bankách a podnicích, jsou velice podobné. Když poslouchám slovenské kolegy, tak stížnosti jsou na práci soudů a trochu na korupci. My tady mlčíme, děláme, že to tu není, ale bohužel se s tím setkáváme i v Česku. Ale asi ne v takovém rozsahu.
Vy zrovna nepatříte k těm, kteří by mlčeli. Různé problémy jste kritizoval poměrně otevřeně. Jak zpětně hodnotíte například Dřevíčskou výzvu, jejímž jste signatářem?
Jsou tu věci, které jsem dělal neustále a které nárazově. Práce v Bankovní asociaci (J. Kunert je prezidentem Bankovní asociace pozn. red.) byla taková ta mravenčí, kdy se musí neustále něco potahovat, lobbovat a zlepšovat.
Ale Dřevíčská výzva byla skutečně výzva, v níž jsme chtěli pojmenovat některé problémy. Mysleli jsme si, možná naivně, že nastane diskuse. Ta však byla utnuta hned v zárodku, protože obě nejsilnější strany to udělaly.
Působilo to na mě trochu jako arogance moci, arogance politiků. Nechtěli jsme žádný převrat, ale vyvolat diskusi. Když si ovšem vezmete věci z Dřevíčské výzvy a kroky, které udělala sociálně demokratická vláda za tiché podpory ODS, tak jsou prakticky identické.
Byl jsem zklamaný, že výzva byla zesměšňovaná a posílaná do politické roviny. Pomalu nám přisuzovali, že chceme vládnout a usurpovat si moc, a nevím co ještě.
Privatizace bank je dokončena, jak se bude nyní formovat tuzemský trh?
Myslím, že trh je už vymodelován a teď přijde rozhodující období. Jsou tu tři velké banky, které ovládají šedesát až sedmdesát procent trhu. U těch středních, jako je Živnobanka či Union banka, bude rozhodující, kam je jejich vlastníci posunou.
Ať organickým růstem, akvizicemi či sloučením. Rozhodně dojde ke specializaci na určité oblasti trhu. Zahraniční banky buď vyrostou jako HypoVereinsbank s Bank Austria Creditanstalt (banky se spojují, pozn. red.), nebo se omezí na obsluhu své klientely a některé odejdou.
Myslím, že například pro Societe Generale byla koupě Komerční banky buď, anebo. Buď ji získají, nebo to tu zavřou. Jediná globální banka v retailu je Citibank a ta se také bude snažit uspět na tuzemském trhu.
 Jiří Kunert: třináct let působil ve funkci šéfa Živnostenské banky. Nyní přešel do služeb italské skupiny UniCredito a z jejího pověření se bude snažit postavit na nohy slovenskou Polnobanku. |
