Podle údajů ke konci loňského září finanční arbitr od roku 2014 zahájil 2 351 řízení týkajících se životního pojištění. Ke stejnému datu jich však rozhodl pouhých 38 a z toho jen pět se týkalo samotné podstaty stížností. Ostatní případy byly ukončeny z procesních důvodů: buď byly zastaveny pro nepřípustnost, nebo nepříslušnost (tedy nebylo v kompetenci úřadu je řešit).
Nyní přišel zlom. Městský soud v Praze totiž letos v lednu arbitrovi nařídil, aby rozhodl v případu klienta České pojišťovny. Ten se domáhal určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vrácení pojistného.
Návrh na zahájení řízení podal klient (jenž si nepřál být jmenován) k arbitrovi v květnu roku 2016. Výsledku se dobral až minulý měsíc, kdy se arbitr podvolil soudnímu rozhodnutí a během dvou týdnů vydal nález. Musí také klientovi zaplatit náklady na advokáta v hodnotě téměř patnáct tisíc korun.
Soud: Občané nemohou za to, že jste přetížení
Standardně podle zákona má tento úřad na vydání nálezu devadesát dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí s tím, že může lhůtu prodloužit o dalších maximálně devadesát dnů.
Soud konstatoval, že arbitr má poskytnout spotřebiteli zejména rychlé a efektivní řešení sporů mimosoudní cestou, která bude rovněž praktická.
„Absence konání žalovaného (finančního arbitra – pozn. red.) v přiměřené lhůtě a rozhodování v zákonem stanovené lhůtě je v rozporu s cílem zefektivnit a urychlit spory a vede k nedůvodným průtahům v řízení. Jakkoli lze mít do určité míry pochopení pro žalovaným namítanou přetíženost a omezené personální kapacity, jako je tomu ostatně u celé řady správních orgánů, nemohou tyto objektivní okolnosti být na újmu účastníkům řízení, kteří usilují o vyřešení sporu v přiměřené době,“ uvedl soud.
Jak zjistila MF DNES, žalob na nečinnost arbitra bylo loni podáno deset. Kromě té výše zmíněné byly podle mluvčí Městského soudu v Praze Markéty Puci tři žaloby vzaty zpět, jedna odmítnuta a pět dosud skončeno nebylo.
Spory se táhnou mnoho let
Redakce má k dispozici další usnesení téhož soudu. Klient se v březnu roku 2016 u arbitra domáhal rozhodnutí o náhradě škody od investičního zprostředkovatele. Protože ani v tomto případě se finanční arbitr neměl k tomu, aby spor dotáhl do konce, klient na něj loni v září podal žalobu pro nečinnost.
Tu nyní stáhl poté, co finanční arbitr vydal v jeho případě nález. Nicméně i v tomto případě musí finanční arbitr klientovi zaplatit náklady na soudní obhajobu. Ve výroční zprávě za rok 2016 sám arbitr uvádí, že „bude zásadně usilovat o maximální zkrácení doby trvání řízení“. MF DNES však ví o dalších případech, kdy se spor táhne mnoho let.
Vedle toho, že v podstatě selhává jeden ze základních pilířů ochrany spotřebitele, se činnost úřadu prodražuje. Pokud totiž arbitr prohraje i další žaloby na svou nečinnost a soudy mu uloží náhradu soudních poplatků, může tento trest naskákat až do desítek tisíc korun.
Na dotazy MF DNES k důvodům průtahů ve své činnosti finanční arbitr v dané několikadenní lhůtě neodpověděl.
Úřad má přitom v rukou časované bomby. Klienti pojišťoven se totiž z různých důvodů domáhají vrácení svých peněz. Ve hře jsou desítky či stovky tisíc smluv. Nedávno arbitr například rozhodl, že pojišťovna Axa musí svému klientovi vrátit téměř 880 tisíc korun.
Finanční arbitr podléhá ministerstvu financí. Ani ministerstvo na otázky redakce v tom smyslu, zda je kancelář arbitra finančně a personálně poddimenzovaná a zda neselhává jeden z pilířů ochrany spotřebitele v Česku, neodpovědělo.
