Úřady zajímají vysoké úroky z hypoték a velké dary

Z kontrol finančních úřadů vyplývá, že nejlepší daňovou morálku mají střední firmy. "Vyskytuje se u nich nejméně nepřesností v účetnictví a přiznání sestavují nejsprávněji. Problémy nejsou ani se zaměstnanci, kteří musí podávat daňové přiznání, protože si například příležitostně přivydělávají nebo splácejí hypotéku," konstatuje zástupce ředitele pražského finančního ředitelství Lubomír Janoušek. Velké společnosti či stánkaři a malí prodejci se jim podle něj zdaleka nemohou rovnat. Právě posledně jmenované, jak říká, navíc prakticky není možné kontrolovat.

V čem lidé při počítání daní nejvíce chybují?

Problém mívají například rodiny, v nichž jeden podniká a ostatní mu pomáhají jako spolupracující osoby. Jejich daňová přiznání bývá doslova lidová tvořivost. Chyby dělají živnostníci, kteří jsou součástí občanských sdružení. A také lidé, kteří své podnikání ukončili, přerušili nebo se jen rozhodli namísto paušálních nákladů odečítat skutečné, případně naopak. Složitý je výpočet daně ze zahraničních příjmů. V tomto případě se obvykle vyplatí požádat o pomoc daňového poradce.

Zmínil jste živnostníky, kteří se rozhodnou pro změnu paušálních výdajů ve skutečné nebo obráceně. Kde je potíž?

Podnikatel se musí zachovat stejně, jako by ukončil činnost, to znamená, že by měl mimo jiné zdanit pohledávky a "rozpustit" majetek. Mnoho lidí to neví.

Lze zachytit chybu už při odevzdání daňového přiznání?

Platí princip, že daňové přiznání musí úřad vždy přijmout. Nejde, aby by někomu vrátili vyplněný formulář jako ve škole k přepracování. Byly i takové případy. Pokud se v něm následně najde chyba, úřad vyzve, aby ji podavatel odstranil nebo některé údaje doplnil.

Zkontrolují finanční úřady všechna daňová přiznání?

Všechna vidí. Takže když se na ně pracovnice úřadu dívá, zároveň je i kontroluje. Navíc některé údaje musí přepsat do počítače, takže dochází k formální kontrole počítačovým programem.

Na co se úřady při kontrole mimo jiné zaměřují?

Například na vysoké odpočty úroků z hypotečních úvěrů. Prověřuje se pak nejen potvrzení z banky o jejich placení, ale i to, zda nemovitost člověku patří, užívá ji bydlení a podobně. Podrobně se zkoumá i položka dary, o které je možné snížit daňový základ. Hodně záleží na místě a v té souvislosti kapacitě finančního úřadu. Některé, zejména ty "venkovské" přezkoumávají položky ve výši tří čtyř tisíc nebo i dvou set korun, a jinde je i třicetitisícová částka pod úhlem vidění.

Je nějaká skupina lidí kontrolou více ohrožena?

Určitě. V posledních letech jsou to ti, kteří požadují vracet vysoké částky daně z přidané hodnoty, protože v této oblasti stále odhalujeme velké pokusy o podvod. Na podnikatele to má bohužel neblahý vliv - někdy se obtížně dostávají ke svým penězům, přestože na ně ve většině případů mají nárok. Když už kontrola takového podnikatele jednou navštíví, pak zkontroluje všechno, tedy i výpočet daně z příjmů.

A kromě plátců daně z přidané hodnoty?

Kontrola se zaměřuje na firmy, které jsou dlouhodobě ve ztrátě a neinvestují. Těsně nad nulou nebo se ztrátou hospodaří mnoho stánkařů a malých prodejců. Prakticky není v silách úřadu je "dopadnout". Stánkaře nic nenutí vydávat doklady. To by u něj musel úředník celý rok stát. Čas věnovaný těm, kdo platí daně, je třeba pečlivě vážit a takový postup považuji za přepych. Je třeba vymyslet nějaký jiný způsob jejich kontroly.

Je finanční úřad schopen odhalit zaměstnaného člověka, který si přivydělává například pomocí honorářů, ale rozhodne se, že daňové přiznání nepodá, protože doufá, že se na to nepřijde?

Existuje oznamovací povinnost. To znamená, že pokud firma zaplatí autorovi na honorářích více než 40 tisíc ročně, musí to oznámit finančnímu úřadu. Jinak se jedná o trestný čin. Je ještě jedna možnost, kontrolovat zrcadlově výdaje u jedné firmy a příjmy u druhé. Tak je to běžné v zahraničí. V České republice jsme ale zatím spíše zvyklí kontrolovat výdaje a náklady u jednoho člověka nebo společnosti a nehledat toho, komu zaplatil, nebo od něj peníze přijal.