Za výtahy se má platit jednou ročně. Poplatky jsou přitom zanedbatelné a navíc ještě rozlišené podle rychlosti.
Pokud výtah nepřekročí rychlost padesát metrů za minutu, zaplatí za něj jeho majitel 150 pesos (necelých deset dolarů). Ani kabina překračující 90 metrů v minutě asi nikoho finančně nezruinuje: přijde totiž ročně na 350 pesos.
Jediným problémem je, že daň se musí odvést za každý výtah v budově zvlášť. Dosud bylo na majitelích domů, aby se dostavili na radnici a daň z výtahů poctivě zaplatili.
Teď, když v městské pokladně zeje díra, se radní rozhodli, že pro zlepšení daňové morálky budou majitelům rovnou zasílat adresnou fakturu.
Jeden z představitelů města Alfredo Asti důrazně upřesňuje, že ve skutečnosti nejde o pravou daň, nýbrž o poplatek za kontroly bezpečnostního vybavení výtahů. Neřekl ale, jak často radnice takové inspekce provádí.