Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


V devatenácti si koupil autobus, po čtyřech letech už má autodopravu

  12:22aktualizováno  12:22
V devatenácti si koupil první autobus. Podnikat začal v dětském pokojíčku. Dnes má třiadvacetiletý Petr Stibor firmu StiBus, která vlastní 13 autobusů a 10 nákladních aut. V Česku není mladšího podnikatele, který by se tomuto oboru věnoval.

Petr Stibor, jednatel společnosti StiBus. | foto: Slavomír Kubeš, MAFRA

Je vám 23 let, podnikáte necelé čtyři roky. Na stránkách přitom máte, že tradice vaší firmy sahá do roku 1927.
Je to tak, můj praděda měl za první republiky autobusovou dopravu a taxislužbu. V roce 1927 koupil ojetý autobus značky Rugby, jeho fotka mi visí v kanceláři. Na půdě jsme našli různé dokumenty z jeho podnikání, lejstra, jízdenky. Mě baví doprava už od dětství. V šesti letech jsem už říkal, že budu mít autobus. Na střední škole jsem začal spolupracovat na projektu Jihotransu cyklobusů, které jezdí po kraji. Byl jsem tam až do devatenácti.

Pak jste koupil první autobus. Jak se to devatenáctiletému studentovi vůbec podaří?
Bylo to hodně těžké. Vymyslel jsem projekt, podnikatelský záměr a obcházel banky s žádostí o úvěr. Měl jsem i předjednanou spolupráci s několika firmami. Jenže byl rok 2009, dopravy padaly jedna za druhou. V šesté bance mi to zamítli jako v předchozích případech. Paradoxně mi pomohlo, že jsem student, a dostal jsem studentský úvěr půl milionu. Za to jsem koupil první autobus a zaplatil nezbytné opravy a údržbu. Byla to Karosa GT11, což byl model, který se vyráběl jako konkurence nejmodernějším zahraničním strojům. Stál ale dvakrát tolik než obyčejná Karosa. Proto vznikl jen v 16 kusech. Domluvil jsem se s pánem v důchodu, který pro mě jezdil. Rozrůstalo se to, přibyl další autobus.

Jak se na vaše plány dívalo okolí?
Doma mě v tom od začátku podporují. Je ale pravda, že než jsem přivezl první autobus, tak tomu nevěřili. Řada lidí mě zprvu odrazovala, že budu zakopanej v dluzích, ale já si šel za svým.

Petr Stibor

Narodil se 17. července 1990 v Kadani. Po třech letech se s rodiči přestěhoval do Týna nad Vltavou. Zde absolvoval základní školu a gymnázium. Už na střední škole spolupracoval na projektu cyklobusů pro ČSAD Jihotrans. Po maturitě se díky úspěšnému projektu Historie osobní dopravy dostal bez přijímacího řízení na Dopravní fakultu ČVUT. V 19 letech získal živnostenský list, koupil první autobus a začal podnikat. Na jaře letošního roku převzal dopravní firmu v Trhových Svinech a vznikl StiBus s.r.o.

Před několika lety jste jako student přišel s konceptem městské hromadné dopravy v Týně nad Vltavou. Jak to dopadlo?
Zpočátku o to byl velký zájem, pak to ochladlo. Skončilo to v šuplíku s tím, že o to lidi nemají zájem. No a za půl roku ji rozjel dominantní dopravce v kraji. Jenom na to použili dálkové autobusy, které mají jedny dveře a nejsou nízkopodlažní.

Zkoušel jste pravidelnou dopravu v jiných městech?
Ne, je tu silná lobby velkých dopravních hráčů. Soustředíme se proto na nepravidelnou dopravu. Jezdíme pro firmy, školy a také třeba jako náhradní doprava za výluky vlaků. Máme středisko v Týně nad Vltavou, Budějovicích, Trhových Svinech a pak máme franšízu ve Vodňanech. To je velká výhoda. Navíc máme široké spektrum vozového parku - od mikrobusů po velké dálkové autobusy, které se hodí na mezinárodní trasy.

Sednete si také sám za volant autobusu?
Samozřejmě. Hned ve 21 letech jsem si udělal papíry na autobus. Jsem řidič se vším všudy, kontroluji olej, přitahuji kola. Postupně jsem se naučil i opravovat motor. Podle příruček a návodů. Děsně mě to baví. Za volantem si vždycky nejvíc odpočinu a pročistím hlavu, protože se člověk soustředí na jízdu a nemusí myslet na to, že nám někdo dluží. Je to hrozná odpovědnost. Já žádný plat nemám, ač bych ho měl mít jako jednatel a řidič. Vezmu si jen na jídlo a oblečení a všechno vracím zpátky do firmy.

Jak se na vás cestující tváří? Nejsou někteří z tak mladého řidiče nervózní?
Někteří koukají divně. Jednou jsem vezl věřící na festival do Třeboně a to jsem se cítil trochu divně já, protože se všichni modlili. Hodně lidí je zvědavých a poslechnou si příběh, jak jsem se k tomu dostal.

A co vaši zaměstnanci? Jak si získáváte respekt u někoho, kdo by mohl být vaším dědečkem?
Všichni vidí, že mě má práce baví a že jí dávám všechno. Dost jich překvapilo, že sám jezdím. To na lidi hodně působí. Navíc, když mi někdo řekne, že to auto nejede, já si za to sednu a vím, na čem jsem.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Výcvik policistů na jihlavském polygonu.
Česko bude mít dva okruhy pro auta bez řidiče. Státní ve Velimi, druhý od BMW

Stát potřebuje vlastní polygon pro nezávislé testování takzvaných autonomních aut, kde úlohu řidiče přebírá v menší nebo větší míře technika. Myslí si to...  celý článek

Zátěžová zkouška prackovické estakády dálnice D8.
Z D8 zmizí ve středu poslední omezení, nejdřív se však na půl dne zavře

Nejpozději ve středu v pět odpoledne řidiči projedou úsekem dálnice D8 mezi Bílinkou a Řehlovicemi bez omezení. Provoz na Prackovické estakádě byl sveden do...  celý článek

Ministr dopravy Dan Ťok na tiskové konferenci hnutí ANO v pražském Centru...
Na stavbu dálnic bude mít stát v příštím roce 76 miliard, řekl ministr Ťok

Ministr dopravy Dan Ťok (ANO) má s ministerstvem financí předjednané zvýšení rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury na příští rok na 76 miliard. Je to...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.