Jen loni domácí akvaristé vychovali a vyvezli tropických rybek oficiálně za více než 400 milionů korun.
Kapra se ven prodalo o dvacet milionů méně, ve skutečnosti je rozdíl ve prospěch akvaristů mnohem vyšší.
"Vyveze se zhruba dvakrát více, než uvádějí oficiální čísla. Bez papírů překračuje hranice spousta rybiček," říká redaktor časopisu Akvárium-terárium Jindřich Novák.
Česko by se tak v exportu rybiček vyšvihlo ze čtvrtého až na druhé místo na světě.
Černý export potvrzují i chovatelé. "Na hranicích sice rybičky kontroluje veterinář, ale kdo je dokáže spočítat," popisuje tajnou cestu rybek jeden z nich.
A pak jsou tu "pytlíkáři", lidé, kteří žijí v pohraničí a vyplatí se jim s několika pytlíky přejet hranici a prodat rybičky do nejbližší akvaristiky.
"V okolí je řada lidí, kteří mají v pasu od Rakušanů razítko nežádoucí osoba právě kvůli pašování," uvádí příklad Tomáš Suchánek, který má v Černé v Pošumaví rodinnou farmu.
Pro něj i další tisíce Čechů je chov rybiček zdrojem nejen radosti, ale i obživy. V koupelnách, obývácích, ale i ve sklepech jim bublají desítky až stovky akvárií, v kterých jsou tisíce litrů vody a miliony rybiček.
"Češi dokážou doma rozmnožit jakoukoli rybu," vysvětluje Tomáš Slanina z firmy PetraAqua, jednoho z největších exportérů okrasných rybek.
Vývozem rybiček se v Česku zabývá více než stovka firem, desítka z nich má tržby přes deset milionů. Chovatelů, kteří se rybičkami "živí", jsou tisíce. Většina z nich se řadí mezi ty malé, což v pojetí akvaristy chovatele znamená maximálně deset tisíc litrů vody neboli padesát akvárií. Ty však teď zažívají krušnější časy.
"Za minulého režimu stačilo na slušnou obživu tak osm tisíc litrů, nyní je to už více," říká jihočeský chovatel Tomáš Suchánek.
Kromě malých a středních pěstíren, jak se chovným místům říká, jsou v Česku i rodinné farmy se sto a více tisíci litrů. Ty často vznikají přestavěním kravínů.
"Jakmile máte více než sto akvárek, měl byste se tomu věnovat na plný úvazek," říká Dušan Habada z plzeňského spolku akvaristů IRIS. Podle něj i dalších akvaristů je chov rybiček především mravenčí práce, nikoliv recept na rychlé zbohatnutí.
"Lidé, kteří to dělali pro peníze, jsou neštěstím pro náš obor. Škodí rybkám i cenám," říká Tomáš Suchánek.
Vše začalo před sto lety
Tradice chovu rybiček je v tuzemsku stará více než sto let. Obchod s nimi a jejich vývoz se však paradoxně rozvinul až za socialismu.
Tehdy se Češi stali díky omezenému dovozu "přeborníky" v rozmnožování rybiček odchytávaných v Asii, Latinské Americe i Africe. Jejich rybky vykupoval především Zverimex a monopol na vývoz měla firma německého podnikatele Strucka.
"Za socialismu to bylo hodně výdělečné, rybičky se vykupovaly za stejné ceny jako dnes," vzpomíná chovatel Dušan Habada z Plzně.
Třeba za neonku dostali chovatelé v akvaristice stejně jako dnes pětikorunu, a zákazníci ji pak koupili zhruba za deset korun.
Právě nejlevnější rybičky patří k těm nejprodávanějším a nejžádanějším jak v Česku, tak v cizině. Na prvních místech vedle neonky kralují paví očka, molly, parmičky. Ale prosazují se i třeba cichlidy z afrických jezer, terčovci nebo sladkovodní krevety, krabi či platýzi.
Většina chovatelů se však shoduje v jednom: jen z domácí poptávky by se žilo těžko. "Zatímco tady prodám třeba paví očka za desetikorunu, v Německu za ně dostanu dvacet korun. Na druhou stranu musíte připočíst dopravu, a navíc Němci hodně smlouvají," popisuje Habada.
Ceny rybiček v zahraničních akvaristikách jsou přitom více než dvojnásobné než v tuzemsku. "V českém obchodě jsou marže 150 až 200 procent, ale v Německu je to třeba 500 procent. Musí totiž platit dražší vodu, krmivo a něco chcípne," říká Jindřich Novák.
Právě sousední Německo je přitom největším akvarijním trhem a ročně spolkne rybiček za 700 milionů korun. Za ním následuje Francie a Velká Británie. Minusem z poslední doby je však recese v Německu, kde se nechuť utrácet promítla i do tohoto koníčku. "Letos je nejhorší rok za posledních deset let," říká Tomáš Suchánek. Zima a brzké jaro jsou přitom pro prodej rybiček tím nejlepším obdobím. Mrtvou sezonou je léto.
Strašidlo přichází z Asie
Stále těžší hlavu českým chovatelům dělá konkurence z Asie, kde je podnebí na rybičky jako dělané. "Ceně ryb od vývozců z Asie nemůžeme konkurovat. Naše ryby jsou však kvalitnější a rozhodně zdravější," říká šéf exportní firmy PB Trading Jiří Zorník.
Tuzemské rybičky více vydrží, protože jsou zvyklé na vodu z akvárií, odolnější jsou i proti nemocem. Při dopravě jich díky tomu neuhyne tolik. Zatímco ztráty českých chovatelů jsou maximálně 30procentní, při dovozu z Asie přežije z dodávky cestu až do obchodu jen čtvrtina.
Východní Asie, kde je největším exportérem Singapur (s rybičkami jen obchoduje), je jednou obrovskou zásobárnou. Farmy na rybičky si je zde možné založit téměř v každé louži.
Má to však i nevýhody, ačkoli spíše pro fajnšmekry. Čeští chovatelé toužící rozmnožit si třeba zlatá paví očka z Asie se často setkávají s tím, že jim z nich, jak říkají, "padají" namísto zlatých černé a strakaté kusy. Nejde totiž o geneticky čistou odchovanou řadu, ale jen o stovky rybiček stejné barvy odchytaných z tamních polí a jezer.
"Čistá linie" je tak další z českých předností. Pravý tuzemský chovatel není jen obchodník. Rybičkám věnuje, obvykle za pomoci rodiny, všechen čas. "Čeští akvaristé dokázali některé rybičky jako první na světě rozmnožit v akváriu. Ve světě jsme tím proslulí," uzavírá Novák.
