Tu má podle ministerstva financí platit nájemce, což jsou většinou velké zemědělské podniky vzešlé z někdejších jednotných zemědělských družstev. Někteří vlastníci však v poslední době přišli na to, že jejich nájemce není schopen ani po několika urgencích zaplacení daně doložit.
„Mám hrůzu z toho, co bude, protože dosud mi tvrdili, abych se o to nestaral,“ uvedl majitel dvouhektarového pozemku z Rakovnicka, který ze strachu nechtěl být jmenován.
O tom, že takových případů bude více, je přesvědčen Michal Pospíšil z Asociace soukromého zemědělství, která sdružuje drobné soukromé farmáře. Ti hospodaří většinou na vlastním a na tom, aby stát zavedl do evidence pozemků konečně pořádek, mají velký zájem. Asociaci se přihlásilo hned několik dalších lidí v podobné situaci.
Většina pozemků s těžko rozpoznatelnými hranicemi je vedena v takzvané zjednodušené evidenci katastru nemovitostí a zpravidla ve větších půdních blocích, na kterých desítky let hospodaří právě nástupnické firmy JZD. Daně tak musí odvádět firmy.
Pokud je však pozemek jednoznačně identifikovatelný a má přesně vymezené hranice, musí z něj daně odvádět sami vlastníci. A takových případů začíná přibývat. Stát totiž od loňského roku rozjel ve velkém pozemkové úpravy. Po jejich dokončení je ze zákona na každém pozemku nutné začít nové jednání o pronájmu. A pokud se majitel nově vytyčené parcely s nájemcem na placení daně z nemovitosti nedohodne, přechází nová povinnost na něj.
Nelegální dotace
Slabá povědomost o daňové povinnosti mezi vlastníky však není zdaleka jediným negativním důsledkem nebývalého nepořádku v evidenci pozemků. Prakticky v každém okrese republiky dochází díky automaticky vypláceným agrárním dotacím na plochu k nelegálnímu nakládání s pozemky.
„Nájemci nelegálně hospodaří na kdysi rozoraných cestách, které dříve patřily obcím, ale ty o tom dnes ani nevědí, a také na pozemcích, jejichž majitel zemřel a nedošlo k dědickému řízení,“ uvedl předseda Svazu vlastníků půdy ČR František Janda.
Podmínkou příjmu dotací, které činí sedm až osm tisíc korun na hektar za rok, je přitom platná nájemní smlouva. „Šedé“ pozemky tak podle Jandy podniky vykrývají nájemními smlouvami z jiných pozemků v rámci katastru obce.
. Kdo platí za půdu– vlastník pozemku, pokud je pozemek vytyčen a má jasně vymezené hranice a číslo v katastru nemovitostí |
Podle odhadů expertů si tak podniky přijdou na desítky až stovky milionů ročně. A nejen to. „Firmy si mezi sebou na hranicích obhospodařované půdy přehazují jednotlivé parcely a vlastník o tom nemá tušení,“ dodal Janda.
V tomto případě však pasivním vlastníkům postupem času do nájemních smluv dodali klauzuli, že „pozemek může být dál pronajímán“.
Naprostá většina půdy, se kterou se takto kšeftuje, je vedena v takzvaných uživatelských blocích vzniklých na základě bonity a úrodnosti konkrétních lokalit. S vlastnickou evidencí nemají nic společného.
Zemědělci sobě
Uživatelské bloky mají na starosti okresní zemědělské agentury. „Ty jsou pod vlivem lobby nájemců. Nikdy nedělaly pro vyjasnění vlastnických vztahů nic,“ tvrdí Janda.
Podle soukromých zemědělců se velké podniky, hospodařící z velké většiny v pronájmu, bojí. Agrární komora sdružující především velké firmy dokonce po nástupu druhé Topolánkovy vlády požadovala uzákonění dlouhodobých pronájmů a omezení pozemkových úprav.
Ministr zemědělství Petr Gandalovič si však jako jeden ze svých politických cílů kromě dokončení restitucí a transformace zemědělských družstev vytkl právě zavedení pořádku do evidence půdy.
Jedním z kroků je mimo pozemkových úprav právě převod uživatelské evidence do rukou pozemkových úřadů. A ty o současných poměrech ve vlastnických vztazích dobře vědí.
„Pokud se například vlastník přijde dotázat do zemědělské agentury, kdo na jeho půdě hospodaří, tak se to nedozví. Musel by u pozemku číhat například na traktoristu a zeptat se jeho, odkud je a pro koho pracuje,“ uvedl pracovník jednoho z okresních pozemkových úřadů pod podmínkou anonymity.
