Než byste spočítali, kolik je zlatých hvězdiček, už je u vás vrátný v tmavém kabátě a ptá se, jak může pomoci. To je šikovná věta, která odežene zvědavce a naopak propustí do vyšších pater hotelu zvané hosty. Jediný evropský sedmihvězdičkový hotel ctí soukromí.
Na hvězdičky máme papír
Zatím se jako vrchol dokonalosti, luxusu a rozmazlování nosilo pět hvězdiček. Proč zrovna sedm a ne šest, které taky ještě nikdo nemá?
"Třeba se ještě nějaký s šesti hvězdičkami objeví, musíte se zeptat ve švýcarské společnosti SCS, která nám je letos v březnu udělila," odpovídá mluvčí hotelu Elisa Dal Bosco.
Taky se ohradí od srovnání s dubajským sedmihvězdičkovým podnikem. Ten se totiž prohlásil za nadluxusní sám, zatímco v Miláně jim hvězdy stvrdil švýcarský institut, který jinak dává certifikáty například na auta či potraviny.
Jenže systém udělování hotelových hvězdiček není v Evropě nikde jednotný. V některých určuje počet hvězd zákon, jinde je udělují soukromé společnosti.
Pro zákazníka to znamená, že například pětihvězdičkový hotel v Praze nemusí nabízet stejné služby jako jeho pařížský protějšek. Navíc švýcarská společnost SCS začala s hodnocením hotelů teprve nedávno.
"Hlavní důvod většího počtu hvězd je unikátní umístění. Hotel vznikl v historické památce, v nejkrásnější milánské pasáži z roku 1865, kde nikdy hotel nebyl. A další důvod jsou naše služby na míru," tvrdí Dal Bosco.
Pasáž je sice výstavní skříní Milána s nejluxusnějšími obchody, které lemují cestu od opery La Scala k milánské katedrále Duomo, ale památka, které není rovno? To nezní dvakrát přesvědčivě v zemi, která má podle UNESCO nejvíce památek na světě.
A hotelů v ještě starších budovách, které původně sloužily jinému účelu, najdeme několik i v Praze.
Přesvědčeni zdaleka nejsou ani ostatní světoví hoteliéři a na poslední výmysl majitele řetězce hotelů Town House Alessandra Rossa se dívají s lehkým despektem.
"Všechno je to marketing," říká anonymně evropský šéf jednoho z luxusních hotelů s tím, že o konkurenci se bavit nechce, ale nechá si popsat, jak to v hotelu vypadá.
Komoří jako asistent
Možná je to pravé kouzlo v tom, co hotel nabízí. Někdy jsou to věci, o kterých jste v životě neslyšeli. Při přihlášení do hotelu dostane host svého osobního komořího, tady se jim říká majordomus, který je po celou dobu pobytu po ruce a na telefonu.
Ve skutečnosti se střídají dva, jeden slouží v noci, druhý ve dne. Nosí nákupy, obstará taxi, stylově vybalí i zabalí kufr, napustí vanu, zajistí místo ve vyprodané La Scale nebo i soukromou návštěvu obrazárny s Poslední večeří od Leonarda da Vinciho.
Nechá vám ušít boty na míru nebo objedná zapůjčení šperků na slavnostní příležitost. Zkrátka zvládá všechny klasické situace známé spíše z filmů s Jamesem Bondem nebo Fantomasem.
"Ke 12 suitám máme 24 majordomů. Snažíme se, aby mluvil řečí klienta," říká mluvčí. To znamená i japonsky nebo arabsky, protože tito hosté sem jezdí často.
"Rusové už tolik ne. Nejsme vitrína, kam jezdí lidé, aby se ukázali. Proto tu nenajdete moc hollywoodských hvězd, ale spíše podnikatele, architekty, ale i bohaté rodiny. Byli tu už i hosté z Česka, dvakrát nebo třikrát, jednou celá rodina s dětmi," dodává mluvčí, ale jména neprozradí. Soukromí je tady nade vše.
V apartmánech v pasáži pojmenované po italském králi se mají hosté cítit jako doma. Můžou si uvařit kávu nebo čaj vybraných značek. Hotel jim zařídí v patře v mezonetu obývací pokoj, pracovní kout nebo tělocvičnu. To vše k ložnici a obýváku, který tam už je.
Pro rodiny čeká od začátku jejich pobytu i chůva. Chodby jsou provoněné, pokoje, tedy vlastně byty, útulné. Architekt prý v každém z apartmánů nejdříve přespal, a pak teprve navrhl, jak mají vypadat. Zachoval štuk a fresky na stropě. Skříně jsou nenápadně schované ve zdech, povlečení (bavlna nebo len) i velikost polštářů si host objedná dopředu.
Poradíme, co na sebe
Výhled je převážně do galerie, což má však jednu nevýhodu. "Host se třeba chystá odjet na golf, ale při pohledu do zastřešené pasáže nepozná, jak se má obléknout. Tak jim počasí hlásíme," říká hlavní majordomus Vito, který se vyučil v britské škole pro komoří, kde si své asistenty vybírá britská královna.
Najít takového zaměstnance je těžké. I při příležitosti otevření tohoto hotelu se britský The Guardian pozastavil nad "znepokojujícím nedostatkem komořích".
"Hledali jsme po celém světě. Někteří přišli z bohatých rodin, jiní pracovali na zaoceánských lodích," vyjmenovává mluvčí. Jako ve většině lepších hotelů dostávají hosté i tady své oblíbené noviny. Jenže vyžehlené.
"Speciálním způsobem, stránku po stránce. Protože tak se zažehlí tiskařská čerň a nikdo se od nich neušpiní," usmívá se Elisa Dal Bosco.
Výlet do světa, který ukazuje, kam se luxus ubírá, korunuje malá restaurace otevřená jen pro hosty. Tím pádem se ani nemůže ucházet o michelinskou hvězdu. Ale o to nejde. Šéfkuchař vám totiž uvaří podle toho, jací jste a jak vám právě je.
Uvaří jinak lidem, kteří se budí ráno brzy, a jinak těm, kdo ožívají navečer. Naznačí a poradí, co jíst a co ne, s ohledem na zdravotní stav.
Ceny jsou podobné jako v pětihvězdičkových hotelech. Začínají na 800 eurech (20 tisíc korun) za jeden pokoj a jdou přes 4 000 za apartmán až po 10 tisíc eur (čtvrt milionu korun) za celé křídlo.
Něco je však stejné jako v jiných hotelech. I tady každý host, který zhřeší tím, že sáhne do pokojového minibaru, musí při odchodu za miniaturní lahvičky pár eur připlatit.
