"Je to jedna z oblastí, kde vidíme perspektivu pro využití nanovláken z materiálů, které jsou v současnosti používány při výrobě potravin a jsou lidskému organismu blízké," říká jednatel a zakladatel Elmarka Ladislav Mareš.
O tom, zda Elmarco změní jídelníček lidí, zatím mluví spíše tajemně. Podle něj však vývojáři Elmarka už zjistili, že dnes často používanou želatinu lze přeměnit do struktury nanovláken a tím vylepšit kvality jídla, například prodloužit jeho trvanlivost. Nebo že by přidání nanovláken na přírodní bázi mohlo nahradit současná "éčka", která potravináři používají na vylepšení chuti a delší trvanlivost.
"Jde například i o obaly, které by zajistily delší čerstvost potravin," dodal Mareš. Profesor Oldřich Jirsák, který výzkum nanovláken vede na Technické univerzitě v Liberci (TUL), si dokáže představit nanotechnologie u jídla hlavně při jeho výrobě, například filtraci.
Ladislav mareš (52)Zakladatel a hlavní majitel společnosti Elmarco vystudoval obor anorganická chemie. Začínal s materiály na výrobu polovodičů, přes sponzoring libereckých univerzitních volejbalistek se dostal až k výrobě nanovláken. Je ženatý a má čtyři děti. Syn Michal pracuje ve firmě jako prokurista. Mezi Marešovy záliby patří například jízda na koni. Řídí Škodu Superb a porsche. |
Pro Elmarco, které upoutalo před pěti lety pozornost tím, že jako první představilo ve spolupráci s TUL stroj na průmyslovou výrobu nanovláken, má být letošní rok zlomový. Poprvé mají tržby nanodivize přesáhnout výnosy z výroby látek pro výrobu polovodičů, dosud klíčový byznys. Celkem firma počítá s tržbami téměř tři čtvrtě miliardy, nanotechnologie mají obstarat 400 milionů. "Ten plán je reálný," tvrdí Mareš.
Tři roky se nanotechnologie dostávaly ze ztráty a firma kvůli tomu měnila i vedení. Bývalý šéf Bohemia Crystalex Trading Ivan Konečný v ní nevydržel ani rok. "Měli jsme rozdílné představy o vedení firmy," vysvětlil Mareš. "Bez komentáře," reagoval Konečný na dotaz, co stojí za jeho koncem u nanovláken.
Zisk je podle Mareše letos reálný i díky velkému oživení na trhu s polovodiči. Firma si chce tuto výrobu dál ponechat i přes její výkyvy. "Je to pro nás jistota rozložení příjmů," vysvětlil Mareš.
Firma částečně změnila i svoji vlastnickou strukturu: sto procent teď drží nizozemský holding, ve kterém má Mareš 73 % a 27 % konsorcium švýcarských fondů. "Je to příprava pro vstup na burzu," tvrdí Mareš. Přesný termín, kdy si půjde pro peníze i na kapitálové trhy, ale zatím neví. Kvůli převodům svého podílu si nechal udělat i znalecký posudek – podle něj má dnes firma hodnotu více než miliardu korun.
Elmarco už prodalo 45 svých strojů na výrobu nanovláken. Prodej šel podle Mareše pomaleji, než firma čekala, ale teď se zvedá. Do vývoje nanotechnologií dalo Elmarco stovky milionů korun, na nový závod mu přispěla desítky milionů i Evropská unie.
"Máme zákazníky, kteří zkoumali ještě konkurenty, a když zjistili, že máme nejlepší stroje, tak se vrátili k nám a začali stroje odebírat," tvrdí Mareš. Obchody už přinášejí i prodejní pobočky v USA a Japonsku.
Firma má v plánu prodávat ročně kolem třiceti strojů, sama vlákna vyrábět, ale také vyvíjí pro firmy využití materiálu. Zisky mají Elmarku generovat prodeje strojů a licenční poplatky. Podle Mareše se zatím nejvíce rýsuje využití ve filtraci a energetice – například do solárních panelů nebo skladování energie, tedy třeba pro baterie do elektromobilů.
S výrobky z českých strojů na nanovlákna se tuzemští zákazníci zatím nikde nesetkají. Po světě se však prodávají například náplasti. Elmarco jde totiž cestou společných podniků a v Česku se takové kontakty dosud naplno neujaly – v blízké budoucnosti by však mohly nanovlákna obsahovat solární panely z Českých Budějovic, protože Elmarko navázalo spolupráci s tamní firmou Kertak.
Podle Mareše si musela firma vybrat jen tři oblasti, kterým se ve vývoji věnovat. Hlavně kvůli nedostatku špičkových, vysokoškolsky vzdělaných lidí není snadné ke čtyřiceti vývojářům sehnat na trhu práce další.
