V obchodech stále není vše, jak má být

Zdá se, že prodavači už pochopili, že zákon o potravinách a jeho vyhlášky tu nejsou kvůli kontrolorům, ale kvůli zákazníkům. A především kvůli tomu, aby se potraviny nekazily. Mnohé se oproti minulým testům zlepšilo, některé věci však zůstávají stále stejné: prodej prošlého zboží a utajování, v jaké teplotě jsou potraviny uloženy. Tak by se daly shrnout největší prohřešky, na které redaktoři MF DNES narazili.

Obslužné pulty

Jak to má být: Prodavač nesmí brát holýma rukama salámy, sýry nebo zákusky, zkrátka všechny nebalené potraviny kromě ovoce a zeleniny. Na rukou by měl mít rukavice a zboží nabírat vidličkou nebo lžící.

Jak to bylo: Prodavače bez rukavic či náčiní je možné zahlédnout v celé řadě obchodů, častěji v supermarketech než hypermarketech. Světlou výjimkou jsou obchody Delvita, kde téměř všichni používají obojí. Černým příkladem mezi mnohými je obchod Julius Meinl v Ostravě (Bělský Les), kde prodavačka brala holýma rukama dokonce maso.

Nikdy nekupovat:

- potraviny s prošlou dobou použitelnosti (spotřebujte do...)
- nahnilou nebo vykrájenou zeleninu
- prasklá vejce
- nafouklé chlazené potraviny (např. mléčné výrobky) a konzervy
- potraviny s poškozenými obaly
- výrobky s patrnými změnami barvy, plísní na povrchu nebo obsahující hmyz
- vakuově balené výrobky (např. krájené uzeniny, sýry apod.), u kterých obal dostatečně netěsní
- potraviny s nečitelnými nebo nesrozumitelnými údaji na obalech
- mražené výrobky, které mají změněný tvar nebo obsahují hodně ledu
- choulostivé potraviny (např. uzenáče, paštiky, měkké salámy, čerstvé mléko, zákusky) v poslední den záruky
- výrobky, které mají být skladovány do +4 °C, a přitom jsou ponechány mimo chladicí box

Pečivo

Jak to má být: Chléb a housky nesmějí být těsně u země, aby se na ně neprášilo. Níž než 70 cm nad podlahou může ležet jen balené pečivo.

Jak to bylo: Všude v pořádku.

Maso

Jak to má být: Maso nesmí ležet vedle salámů. Potraviny, které se budou ještě tepelně upravovat, musí být odděleny od těch, které jsou určeny k přímé spotřebě.

Jak to bylo: Bez problémů.

Nebalené potraviny

Jak to má být: Chlebíčky, dorty, zkrátka nebalené potraviny kromě pečiva nesmí ležet volně na pultě. Musí být chráněny před zákazníkem.

Jak to bylo: Až na výjimky v pořádku. Volně na pultě ležely koblihy a koláče v kolínské Bille.

Mrazicí boxy

Jak to má být: Mrazicí boxy nesmějí být přeplněny, zboží by nemělo přesahovat vyznačenou rysku.

Jak to bylo: Mražené zboží, které už leží vlastně mimo mrazicí zónu, je občas vidět téměř ve všech obchodech. Málokde však pizzy vylézají z mrazáku tak, jako tomu bylo například v prodejně Julius Meinl v Táboře.

Teplota

Jak to má být: U mrazicích van či skříní musí být na viditelném místě umístěn teploměr, teplota musí být nejméně -18 ^oC. Viditelné teploměry musí být i u chladicích pultů.

Billa používá trik: zalepuje data spotřeby

Provozovatelé nákupních středisek sice neustále ujišťují, že prodávají čerstvé zboží, ale zákazníci by měli být ve střehu. Jak se během testu ukázalo, kromě Plus Diskontu, Teska a Kauflandu bylo možné v každém obchodě najít nějaké prošlé potraviny.

Plus patří již od svého vzniku mezi řetězce, ve kterých každoroční spotřebitelské testy MF DNES neprokázaly prošlé potraviny (s výjimkou roku 1999). Tesco se podle posledního testu pokoušelo nějaké prošlé zboží prodat, Kaufland zůstal čistý jako lilie.

Pozor však na opačnou stranu kvality! Supermarkety Billa totiž už léta používají jeden z nejjednodušších triků - zalepují data spotřeby. Například v Ostravě nalepili její prodavači na jogurty, margaríny, džemy, a dokonce i na sůl nálepky s nabídkou padesátiprocentní slevy. A jakoby náhodou nálepky vždy zakrývaly dobu spotřeby. Jak by ne, když všechno bylo nejméně o jeden den prošlé. Takové zboží nabízeli i kolegové Ostravanů v Kolíně, Slaném a Rychnově nad Kněžnou. Stejný podvod prokázala MF DNES Bille již dvakrát v minulých třech letech.

Nejméně tři obchody, v nichž bylo k mání další prošlé zboží, obsahovaly řetězce Julius Meinl, Albert, Penny market a Coop. Ostatní řetězce nabízely zboží patřící výhradně do popelnice jen výjimečně.

Jak to bylo: Teploměry jsou stále velký problém téměř všech řetězců. Někde chybějí úplně, někde jsou zcela nečitelné nebo ukazují nesprávnou teplotu. Například teploměry u mrazáků v mladoboleslavském Albertu ukazovaly jen -5 ^oC.

Zelenina

Jak to má být: Zelenina a ovoce (kromě brambor) nesmějí ležet v přepravkách a prodejních koších přímo na zemi, ale na podložkách. Prodej nahnilé nebo vykrajované zeleniny či ovoce je zakázán.

Jak to bylo: Nahnilá nebo vykrajovaná zelenina je spíš výjimkou.

Doba spotřeby je dvojí

Použitelnost: Pokud je na obale "Spotřebujte do...", obchodník nesmí v žádném případě zboží prodávat po tomto datu a musí ho zlikvidovat. Používá se u potravin, které nejsou trvanlivé a rychleji podléhají zkáze, např. mléčné výrobky, netrvanlivé masné výrobky, čerstvé mléko... Uloženo musí být v chladu, při teplotě, kterou musí výrobce uvést na obalu.

Minimální trvanlivost: Výrobky, které nepodléhají tak rychle zkáze, jako třeba koření, rýže, mouka, mají datum minimální trvanlivosti. Výrobce ručí za kvalitu do uvedeného data. Po něm je obchodník může ještě nabízet, ale musí si ověřit, že jsou zdravotně nezávadné. Musí je umístit zvlášť a označit důvod slevy. Je tedy nepřípustné, aby napsal pouze Sleva a neuvedl, že prošla trvanlivost.

Žádné datum nemusí být u čerstvého ovoce a zeleniny, alkoholických nápojů, vína, některých druhů pečiva určených ke spotřebě do 24 hodin, soli, cukru, žvýkaček, octa.

Jak to má být: Výrobky s prošlým datem použitelnosti ("spotřebujte do...") se po uvedeném datu nesmějí prodávat. Potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti se po uplynutí této doby smějí prodávat jen odděleně od ostatních.

Jak to bylo: Prošlé potraviny při testu supermarketů nabízely téměř všechny řetězce. Výjimkou byly obchody Kaufland, Plus Diskont a Tesco. Podrobnosti najdete v příloze Test Dnes, která vyjde 26. září.

Fronty si zrušit nedáme

I když klasické fronty na banány nebo kus flákoty dávno zmizely, poslušného stání v řadě jsme se docela nezbavili. V malé stísněné samoobsluze s jednou kasou je zástup čekajících lidí jaksi pochopitelný a omluvitelný. Ale také vám vrtá hlavou, proč musíme stát v řadě i v obřích hyperobchodech s třiceti pokladnami?

Až budete zase čekat dlouhé minuty před jednou z mála fungujících pokladen, zkuste zvednout oči ke stropu. Možná tam uvidíte skleněnou kukaň, sídlí tam manažer pro fronty a z výše řídí řady zákazníků. Když prořídnou, odvolá Marušku z desítky a Jarušku z patnáctky, když naopak zhoustnou, vyšle do boje Vendu na sedmičku a Čendu na třicítku.

Má nesmírně důležitý úkol, fronty nesmějí být ani moc dlouhé, to by se netrpěliví zákazníci naštvali a příště šli ke konkurenci, ale ani moc krátké. To by si zase nevšimli špičkového francouzského vína za cenu krabicových patoků, zlevněných cédéček s Kateřinou Brožovou ani mlsů všeho druhu. Nikdo by se nechytil do žádné z pastí a pastiček, které tu obchod pro nudící se zákazníky a jejich děti nachystal.

Tyhle fronty nemáme my zákazníci rádi, dobrovolně jsme si je nevybrali. Zato fronty u pultů s obsluhou si vzít nenecháme, i když jsou mnohdy delší než ty u pokladen. Mnozí obchodníci, zejména ti, kteří přišli ze zemí, kde něco takového neznají, se už snažili nedůstojné čekání před pultem zlikvidovat (vždyť nakupování musí být radost, a ne stres). Marně.

Když švédská firma Siab před pětadvaceti lety dostavěla pražskou Kotvu, zavedli Švédové vymoženost tehdy nevídanou: lístečky s pořadovými čísly u obslužných pultů. Zákazník si měl vybírat mezi regály a k pultu přistoupit teprve tehdy, když se na displeji rozsvítilo jeho číslo. Jenže český člověk si vzal čísílko... a poslušně se postavil do fronty. Po několika měsících Kotva zařízení odmontovala.

Před několika lety se o totéž neúspěšně pokusili v obchodech Mana. "Zákazníci nevěří, že je nikdo nepředběhne, raději si počkají ve frontě," vysvětloval tehdy manažer sítě, proč systém selhal.

Teď se o totéž pokouší pro změnu v Delvitě na pražských Petřinách. Mám neblahé tušení, že i tady zařízení brzy zmizí. Stačí jen chvíli pozorovat dění kolem pultu. Najatá brigádnice sice každého zákazníka mile upozorní "Máte pořadové číslo?", ale k čemu je ten kousek papírku dobrý, už mu nevysvětlí.

Starší paní si utrhne lísteček, postaví se do fronty, jak byla zvyklá, a než přijde na řadu, společně si s mladou maminkou zanadává, co si ti obchodníci zase na nás vymysleli. A když zákazník, který pochopil, přistoupí k pultu až na výzvu, obě ho sjedou pohledem frontových bojovnic z dob minulých. Předbíhat se nenecháme!