S podnikáním přitom neměl Bořivoj Kasal žádné zkušenosti. Až do důchodu byl zaměstnán v tehdejším Průmstavu a zabýval se stavebními technologiemi.
"Nakonec mě ale přesvědčil František Hanéfl, tehdejší vedoucí na Kasalově pile, tedy přesněji v závodu č. 5 Jihočeských dřevařských závodů. Miloval svou práci a za jeho působení pila jen kvetla. Řekl mi: Prodají to Němcům, to byste chtěl?"
Bořivoj Kasal dal na jeho slova a vypracoval privatizační projekt. Vyřizování trvalo tři roky. A pak, 1. března 1994, na den přesně 46 let od znárodnění, vítal všechny zaměstnance ve své vlastní soukromé firmě. Tehdy mu bylo 66 let. Podnik byl v té době třikrát větší než v roce 1948, co do počtu lidí i velikosti plochy.
Místo klidného důchodu začal řídit podnik
Bořivoj Kasal a jeho manželka museli dvě třetiny firmy dokoupit. "Peníze jsme neměli žádné. Vzali jsme si úvěr na 33 milionů korun. Byl to risk, ale vyplatil se. Banka nám půjčila, protože jsme zastavili dva činžovní domy, které mi také vrátili v restituci," vysvětluje Kasal. Úvěr splatili do šesti let.
Změnil se mu život – odešel z Prahy na jih Čech a místo klidného důchodu si vzal na starost 245 zaměstnanců. Strach neměl, věřil si. Tušil, jak dřevařský podnik funguje, a navíc mu v začátcích pomáhali kolegové. "Když jsem vše zmapoval, pochopil jsem, že musím udržet zakázku od rakouské firmy ELK, pro niž se tehdy dělaly stropní panely do montovaných domů. A máme ji doteď, je to náš největší odběratel," chlubí se Kasal.
Nedávno však Kasalovu pilu zasáhla krize. Objem zakázek poklesl. "Museli jsme propustit 80 zaměstnanců, jiným jsme snížili platy. Ale nejhorší je už za námi," věří Bořivoj Kasal. Chtěl by, aby po něm podnik převzal jeho vnuk, který nyní ještě studuje.
Vyberte nejlepší podnikatelský příběhAnketa o cenu čtenářů iDNES.cz a MF DNES |
