Pak se jeho firmy dostaly do finanční tísně a v roce 2005 byl na jeho majetek vyhlášen konkurz. On tvrdí, že protiprávně. Letos v únoru mu dal za pravdu i Nejvyšší soud.
"Není to žádná pohádka, ale podvod - příběh, jak byl jeden podnikatel v téhle zemi okraden, byla pošlapána jeho občanská práva a soud ho neochránil. A nesouhlasím ani s tím špatným koncem - budu se bránit a věřím, že vyhraju. I když to bude asi nadlouho," tvrdí Fischer.
Kolik máte teď v peněžence?
Nějaké drobné, nejsem zvyklý rozhazovat.
Ještě nedávno jste nemohl mít při sobě víc než tisícovku, exekutor vás mohl zastavit a peníze vám zabavit. Jak jste to řešil?
Nijak.
Vynalézavý Čech by měl buď bankovky ukryté někde v botě, nebo by si s sebou vzal 999 korun.
Měl jsem u sebe tolik, kolik jsem potřeboval. A kdybych exekutora potkal, odevzdal bych to. Asi nejsem vynalézavý Čech.
Vlastně už nejste ani Čech. Proč jste si před dvěma roky zrušil české občanství a ponechal si jen německé?
Rozhodnutí nesouviselo s vylepšením mého postavení v procesu v České republice. Poté, co byl vyhlášen konkurz, jsem byl vystaven silné perzekuci. Připravili mě o akcie a podíly v mých firmách, spousta věcí mi byla znemožňována. A nešlo jen o porušování hmotného práva, ale i osobního. Když se vám někdo doma hrabe ve vašich osobních věcech, není to příjemné. Řekl jsem si: "Proč bych měl být nadále občanem státu, který se nedokázal postarat o má základní práva?“
Zní to trochu jako odveta.
To je přehnané, českému státu je to zcela jistě jedno.
. Václav FischerV 90. letech byl dáván za vzor úspěšného podnikání. Český emigrant, který v Německu vybudoval velkou cestovku, prodal ji nadnárodnímu gigantovi a posléze začal podobné podnikání stavět i u nás. Na přelomu tisíciletí byl na vrcholu, v Česku vybudoval největší cestovní kancelář. Popularita ho přivedla i do politiky, ale nakonec upadl téměř v zapomnění. Jeho byznys skončil jinak, než si Václav Fischer jistě plánoval: firma se v roce 2003 dostala do takových potíží, že ji musel prodat za korunu firmě miliardáře Karla Komárka, tížily ji totiž obrovské dluhy, hospodařila se ztrátou
|
Považujete se za Němce?
Považuju se za německého občana českého původu. Když jsem hledal ochranu mých základních práv a opustil jsem komunistické Československo, našel jsem ji v Německu. Když jsem hledal podruhé v mém životě za velmi dramatických okolností ochranu před neoprávněným zásahem do mých práv, opět jsem ji našel v Německu. Tam jsem o konkurz požádal sám, protože jsem se tím chtěl ochránit před neoprávněnými požadavky českých podnikatelů. A německé soudy je jako neoprávněné zamítly.
Kde jste teď doma - v Praze, nebo Hamburku?
Jednoznačně v Hamburku, a to už od svých čtyřiadvaceti let. Je to krásné a příjemné město. A připomíná mi Prahu. Protéká jím Labe, jehož voda se ohřála i v Praze. A je to k menšinám velmi tolerantní město.
Myslíte proto, že tamním primátorem je první gay v této funkci?
První byl primátor v Berlíně. Ale myslel jsem něco jiného -Hamburk i Berlín jsou nejotevřenější města ve vztahu k cizincům.
Kolik dní v měsíci tam strávíte?
Trochu víc než polovinu, často jsem taky na Mallorce, Kanárských ostrovech. Jezdím do Káhiry, na Krétu, do Turecka, New Yorku. Cestuji skoro pořád od roku 1980, kdy jsem v Hamburku otevřel svou první kancelář Fischer Reisen. Na Prahu tak připadne výrazně méně než jedna třetina z roku.
Kde v Česku bydlíte?
V garsonce, v domě mé sestry. Pokračování na straně C2 Jsem šetrný, tak jezdím metrem
Kdysi vám patřila vila na Ořechovce. Byl jste se na ni podívat?
Nejsem masochista. Nechci ani vědět, kdo tam teď bydlí.
Stýská se vám?
Po té vile ani ne.
Myslíte, že je ztracená nadobro? Nebo až bude čas a peníze, byste si ji rád odkoupil zpět?
O tom jsem nikdy neuvažoval. Jsem kočovník, který nelpí na jednom místě. Ani předtím jsem si ji moc neužil.
Jak jste prožíval ten den, kdy na váš majetek vyhlásili konkurz?
Jako akt bezpráví, od prvního okamžiku jsem věděl, že ten konkurz prohlášen být nesměl. Za podezřelých okolností jsem byl okraden o svůj majetek. Ale pro mě je opravdu mnohem památnější třeba 13. listopad 1978, kdy jsem opouštěl svou vlast, každý rok si na to vzpomenu. Nebo na založení mé první cestovní kanceláře v Německu a na její prodej o patnáct let později. Takové dny si vybavuju.
.S odstupem času Fischer tvrdí, že se dostal do problémů v době celosvětové krize cestovního ruchu po 11. září 2001 a kvůli záplavám o rok později. Jenže, všechny nynější největší české cestovky v té době také podnikaly a přežily jak září 2001, tak dvoje velké povodně. Jak je možné, že právě Fischer padl? Komárkovi lidé si s Fischerem nemohou nyní přijít ani na jméno, ostatně o své příjmení v názvu cestovky se podnikatel soudí. Podle „Komárkovců“ si Fischer například vymýšlel čísla o tom, kolik vozil klientů, a do záchrany cestovky prý museli dát stovky milionů korun. Firma podle nich rostla jen objemově, nevykazovala však zisk.
|
Konkurzní den k nim nepatří?
Nikoli. Nebyl jsem v České republice. Dostal jsem informaci od sestry, že se snad někdo snažil do toho malého pražského bytečku dostat. Podle mě se tam i dostali, ale když zjistili, že to místo sloužilo jen k přespávání a nic tam není, zase odjeli.
Změní se nějak uvažování člověka, když přijde o majetek? Třeba přestane chodit do luxusních restaurací?
Do těch jsem nechodil nikdy. (trochu podrážděně) Jsem odjakživa šetrný člověk. Když přiletím do Berlína, koupím si čtyřdenní jízdenku na městskou dopravu. Nenapadlo by mě sednout si do taxiku.
I v Praze jezdíte „sockou“?
Určitě. Včera jsem jel třeba metrem.
Musel jste se po konkurzu v něčem výrazně omezit?
Určitě. Je to zásah do běžného rozhodování. Neřešil jsem, zda si můžu dát oběd za dva tisíce, nebo buřta. Pro mě bylo hlavní to, že byla porušena má práva. Po určité období jsem si nemohl koupit vůbec nic, nemohl jsem na dlouhé cesty, přišel jsem o veškerý majetek.
O co všechno?
Ne o pulovry, pračky, ledničky, ale o podíly v různých firmách. O zdroj obživy. Přišel jsem o podíl v cestovní kanceláři Fischer, v letecké společnosti Fischer Air, v jedné hotelové společnosti. Přitom jsem potřeboval peníze nejen pro sebe, ale i na právníky. Byl jsem odkázán na pomoc rodiny v Praze a přátel v Německu a ve Španělsku. Není to příjemné - nejsem na to zvyklý.
Už jste jim to vrátil?
Asi se nikdo z nich nedomnívá, že bych teď mohl něco vracet. Můj boj o majetek teprve začíná a bude trvat léta. Do svých společností jsem vložil poměrně hodně peněz, které jsem vydělal v Německu. Když jsem je před lety prodával, měly hodnotu i s majetkem přes 800 milionů korun. Teď opět podnikám, což jsem předtím nemohl. Čas budu dělit mezi práci a vedení sporů. Velmi rád investuju energii do pozitivních věcí - soudní procesy k tomu však nepatří. Ale nedá se nic dělat. Teď nás čeká soud o dvě letadla patřící německé společnosti AMF (Fischer je její většinový vlastník), protiprávně zadržovaná v Česku.
Byl jste se na ně podívat, jsou na Ruzyni?
Samozřejmě, chodím se na ně dívat pravidelně. Mám na letišti jedno krásné místo, ze kterého jsou velmi dobře vidět, a když se mi podaří být na letišti včas, tak nikdy neopomenu se jít na ně podívat. Dokonce s nimi na dálku promlouvám. (poprvé se usměje)
Stěžujou si?
Stýská se jim strašně, hlavně po létání. Na zemi stojí dva a půl roku. To jsou milionové ztráty ročně.
Budou ještě létat?
Jsem o tom přesvědčen, nejsou stará. V běžném provozu se dožívají až třiceti let. Ale tahle byla po dlouhou dobu venku, rezavěla. Správce konkurzní podstaty je nepojistil, neplatil za parkování České správě letišť a nestaral se o ně, nevětral je... Na zemi se ničí víc než ve vzduchu.
Kolik stála a jakou mají teď hodnotu?
Zaplatili jsme za ně v roce 1997 za každé 35,6 milionu dolarů. A dnešní hodnotu lze těžko odhadnout. Kdyby létala po celou dobu a byla v dobrém stavu, jejich hodnota by byla 25 milionů za každé letadlo.
A váš odhad po neodborné péči?
Nevím, byla by to spekulace. Čeká je generální oprava - to bude stát miliony dolarů. Letadla nelétala 30 měsíců, za každý měsíc provozu je ušlé nájemné přibližně 500 tisíc dolarů - takže to dělá 15 milionů. Letadla jsou pořád v zajetí, nemůžeme s nimi nic dělat.
."Václav Fischer není ekonom a v této oblasti si počíná jako kaskadér,“ řekl na jeho adresu loni například majitel největší české cestovní kanceláře Exim Tours Ferid Nasr. Podle lidí z branže se Fischer může skutečně chlubit tím, že Čechy naučil cestovat k moři, zavedl zde jako první například i prodej zájezdů na poslední chvíli. „Přišel do Česka s plánem vybudovat na dluh velkou cestovní kancelář a pak ji se ziskem prodat. Vstoupil na trh, který nebyl na takového hráče připravený, a utrácel půjčené peníze, aniž se staral o zisk, protože jediným cílem byl podíl na trhu,“ hodnotí jeho podnikání Jan Papež z Asociace cestovních kanceláří. (js) |
Kdy jste byl naposledy na dovolené? A kde?
Co je to dovolená? Pokud to je, že měsíc jsem na Mallorce v kanceláři a víkendy trávím na pláži, tak nedávno. Pro mě to je dovolená. Takhle dovolenkuji celý svůj život. Hodně cestuji pracovně. Na Mallorce spoluvlastním cestovní agenturu. Jsem tam často. Ležím u moře nebo se procházím v lesích.
Co vás teď živí?
V Hamburku působím jako ředitel AMF, jsem spolumajitelem cestovní kanceláře na Maltě, Kanárských a Baleárských ostrovech, kam často zajíždím. Připravuju program leteckých zájezdů pro společnost TomiTour a jsem jejich marketingovou tváří.
A TomiTour vás platí?
Ne. Nic mi neplatí. Získávám velkou protihodnotu - tisíce klientů, které TomiTour posílá do Španělska, kde se o ně starají společnosti, které spoluvlastním.
Stýská se vám po cestovce, která stále nosí vaše jméno?
Nosit ho nesmí, dochází k vědomému porušování mého osobního práva, to mě štve.
Zajímá vás, jak si tohle vaše „dítě“ vede?
Od věrných klientů mám zprávy. Změnili cestovku a jezdí s Čedokem a jinými značkami. Jinak nevím nic. Nevím, kdo tam pracuje. Když jdu po Příkopech, podívám se do oken své bývalé kanceláře, která byla na tom kapitánském můstku úplně nahoře v té nádherné funkcionalistické budově. Z té budovy byl kdysi vyhnán pan Brandejs, který ji postavil, později i já, tak co.
Je vám líto, když jsou teď klienti s Fischerem nespokojeni?
To je ten hlavní argument, proč nechci v názvu téhle cestovní kanceláře figurovat, poškozuje to mé jméno. Vytvořil jsem v první polovině 80. let alternativní způsob cestování. Německá Fischer Reisen nabízela promyšlený systém péče o klienta. Pracovali jsme nízkonákladově - neměli jsme nákladné kanceláře, houf sekretářek. Létali jsme s nejlepšími leteckými společnostmi a bydleli v nejlepších hotelích, a přitom za rozumné ceny. S tím jsem přišel v roce 1990 do tehdejšího Československa. Tradice zájezdů od Václava Fischera. Současné vedení mé bývalé kanceláře nepokračuje v těchto tradicích. Proto chci jméno zpět a soudím se.
A dál? Budete se domáhat od škodnění arbitráží proti Česku, nebo raději usilovat o mimosoudní vyrovnání?
Arbitráž je krajní řešení, tu si určitě nepřeji. Chci, abych zde byl očištěn.
Jde vám jen o očištění jména, nebo také o náhradu škody?
V první řadě o očištění jména. Samozřejmě že to, co mně bylo protiprávně sebráno, chci zpátky.
O jakou částku jde?
Nemám představu. (usmívá se)
Ani v řádech?
Je třeba vyčkat, co z těch věcí se dá dohledat. Pak je možné vyčíslovat škody. Vyhlášením konkurzu vám všechno znárodní. Ale jak to pak vracet? Mezitím se to vše semlelo, sfúzovalo, přeprodalo. Některé z těch společností nechal nový majitel zkrachovat, například leteckou společnost... Považuju to za proces na mnoho let. Začalo to před pěti lety, určitě nejsme v poločase.
