Jeden ze dvou stánků stojí před Smíchovským nádražím, druhý, v podobě malého vagonku, je na Masarykově nádraží. Každé ráno po deváté hodině, kdy se dveře vagonku otevřou a prodavač z nich začne vytahovat ven staré papírové zboží, se u něj začínají zastavovat lidi. Za půl hodiny jsou jich desítky - důchodci, děti, starší i mladší manželské páry.
Maminka zhruba sedmiletého chlapce projíždí očima ženské časopisy a nakonec sahá po Marianne, její syn se zastavil u komiksů Kačera Donalda.
"Já jsem stánek objevil asi před rokem a od té doby sem chodím pravidelně. Kupuji si Epochu a 21. století. I když informace o nejnovější technice a mobilech v těchto časopisech zastarávají, ostatní jsou stále aktuální a zajímavé. Krátím si tím dlouhé chvíle během dne či si to čtu v MHD," říká pětadvacetiletý Libor Sobotka.
Také Vladimír Černý, šestapadesátiletý důchodce, nakupuje v antikvariátu pravidelně. "Do Prahy jezdím z Mělníka už dvacet let každý měsíc a na cestu do vlaku si vždy něco koupím, hlavně časopisy, ale i knihy," říká bývalý mechanik.
Byznys táhnou časopisy
Sázka na časopisy, které jsou zhruba třikrát levnější než v trafice, byly podle provozovatele nádražního antikvariátu "terno". "Napadlo mě, že by to mohlo jít, a vyšlo to. Odlišili jsme se tím od klasických kamenných antikvariátů. Výhoda je, že je zde velká cirkulace lidí, jinak by to nešlo," říká Jan Augustin Hofman, který si vagonek na Masaryčce pronajal na 99 let od původního majitele v roce 1996.
Úspěšný koncept pak Hofman rozšířil i na Smíchovské nádraží a před šesti lety si ke stánkům otevřel klasický kamenný obchod. "Klasické antikvariáty hodně trpí, před rokem jsem ho chtěl také zavřít, ale stánky mi ho pomohly sponzorovat, takže ještě drží," popisuje Hofman s tím, že svůj knižní byznys rozšířil ještě o internetový antikvariát a podle dvouletých výsledků se mu daří dobře.
Jeho podnikání uživí vedle něj šest dalších lidí včetně jeho dvou dcer. Průměrná mzda je v Česku podle posledních dat ČSÚ za 2. čtvrtletí 23 513 Kč. Kdo se snaží, tento příjem podle Hofmana za měsíc získá.
"Mám to tu rád a na uživení to stačí. Baví mě, že se to tu hýbe a mám pořád co číst. Nejvíce jdou na odbyt kovbojky, detektivky, Večery pod lampou a 'harlekýny', ale chodí sem i lidi, co si vyzobávají ruské klasiky, lepiči modelů z ABC či děti se seznamem čísel časopisů, která jim chybí," říká sedmapadesátiletý Petr Votík, který v antikvariátu prodává deset let.
Porno už podle něj zdaleka nejde tak jako před pár lety, proto je schované až za rohem.
Čtivo do vlaku dodávají i bezdomovci
Že by však časopisy byly zlatý důl, to Hofman popírá. "Lidí se tu otočí hodně, zvlášť když přijede vlak. Dvě třetiny z nich si ale jen prohlížejí, nicméně možná stovka denně si jich něco koupí. Po těch drobných se to ale sčítá pomalu," říká Hofman.
Své zboží podle svých slov získává od lidí, kteří se svou nabídkou neuspěli v antikvariátu, nebo se do něj ani neodváží jít. "Jsme ta poslední štace. Využíváme bez rozpaků nabídku 'správců popelnicových polí' (bezdomovců). Klenoty se u nás většinou nenajdou, i když jednou nám ze třídírny papíru dorazilo i cenné vydání Komenského Všenápravy věcí lidských, pro které si přijela olomoucká univerzita a prodali jsme ji za více než tisíc korun," vzpomíná Hofman.
Podle Votíka zásobují miniantikvariát i samotní čtenáři, takže vagonek funguje dobře jako "průtokový ohřívač". "Děje se to často, jednou dírou to nakoupím a druhou prodám. Jedna paní sem řadu let chodí pro malé Večery pod Lampou a nosí je své 88leté mamince. Když je přečte, přinese je zpátky," říká prodavač.
Tržby naruby, v létě hodně, o Vánocích nejméně
Časopisy se podle Hofmana prodávají dobře za každého počasí, ale jednu výjimku, která stánek odlišuje od ostatních obchodů, má.
"Vůbec nejhorší jsou prodeje o Vánocích. Lidé posledních 14 dnů před nimi shánějí jen nové zboží, takže zatímco ostatní obchodníci se v tu dobu radují z nejlepších tržeb v roce, my ne," popisuje Hofman.
Naopak v létě, kdy si většina obchodníků stýská, že kvůli hezkému počasí tráví lidé svůj čas u vody a nakupování už tolik nedávají, zažívá antikvariát žně. "Vesničané začnou jezdit do Prahy a prodeje jdou nejlíp," libuje si Hofman.
Vagonek v listopadu zmizí
Teď je smutný. Dostal výpověď a do konce listopadu musí svůj stánek kvůli rekonstrukci Masarykova nádraží vyklidit. Bojí se, že se už nikdy nevrátí zpět. "Architekti a památkáři zde prý nechtějí žádné stánkaře, ale my jsme bukinisté (pouliční antikvář), kteří dělají městu tvář. Vagonek tu byl ještě před revolucí a cizinci si o nás točili dokumenty," říká Hofman.
Ačkoliv kvůli výpovědi z nájmu otevřel už nový stánek na Holešovické tržnici, čeká teď hubené časy. "Na tržnici to nebude nikdy tak dobré jako na nádraží. Navíc trvá roky, než si lidé na nový stánek zvyknou. Zde jsme jeden rok prodělávali, druhý jsme byli na svém, třetí jsme spláceli dluhy z prvního roku a teprve od čtvrtého roku to bylo ziskové," vysvětluje.
Ředitel společnosti Masaryk Station Development (MSD), která má rozvoj nádražního areálu na starosti, potvrzuje, že stánky musí zmizet, a to bez rozdílu co prodávají a jak vypadají.
Stavitel nové haly návrat antikvariátu podporuje
"Architektonická a památkářská koncepce s nimi v návrhu nové haly nepočítá. Já sám ten antikvariát znám a když čekám na vlak, tak v něm nakupuji knihy o 2. světové válce a bylo by mi líto, kdyby tam nebyl, ale nic s tím nyní neudělám," říká Tomáš Kadeřábek.
MSD se ale podle něj bude snažit ještě o návratu podobných obchodů jednat. "Po rekonstrukci haly se vrátíme k novému konceptu stánků. Pokud jednání dopadnou dobře, určitě pak oslovíme všechny současné nájemce, zda mají o místo zájem," říká šéf projektu nové haly.
Budou to ale nová výběrová řízení a majitelé tak budou muset souhlasit s novými podmínkami. "Stánky určitě nebudou moci vypadat jak dnes, nicméně rádi bychom tam obchody měli, jednak vnášejí do místa život a jednak z nich máme příjmy," dodává Kadeřábek.
